Když jsem před téměř šesti lety, v létě 2019, sledoval závěrečné titulky prvního dílu a poslouchal tu brilantní metlovinu, říkal jsem si, že by mi vůbec nevadilo se rovnou ponořit do pokračování. Ani po 200 hodinách hraní kompletní verze KCD mě virtuální středověk od Warhorse neomrzel. Čekání se nakonec protáhlo na dlouhých šest let, ale výsledek stojí za to. KCDII je prakticky přesně to, co jsem po dohrání jedničky chtěl - větší a lepší verze první hry, kde kvantita nenahrazuje kvalitu, ale naopak s ní jde ruku v ruce, přesně jak to u pokračování má být.
KCDII tedy začíná přesně tam, kde první díl končí, Jindra s Honzou jedou doručit dopis Ottu von Bergowovi (skvěle zahraném Markem Vašutem, který si ho střihnul v českém i anglickém dabingu) a po cestě se zvrtne doslova všechno co se zvrtnout může. Což pěkně vysvětlí, proč se Jindra musí opět vyškrábat ze dna společenského žebříčku, a to tentokrát rovnou na dvou mapách - nádherně zpracovaném Trosecku a o něco fádnějším Kutnohorsku. Jenže co druhé mapě chybí z hlediska přírodních úkazů a toulek přírodou, víc než vynahrazuje samotná Kutná Hora - nejimpresivnější středověké RPG městečko co jsem zatím ve hře viděl.
Novigrad konečně našel přemožitele. A nejde jen o jeho rozlohu a geograficky-historický smysl pro detail, ale hlavně zpracování života v něm. Lidé pracují, poflakují se po hospodách, občas si dávají do držky...a když jim zabiju kuře, tak mě běží nahlásit, a Jindra má asi deset různých způsobů, jak se ze situace dostat. Od útěku, přes boj, po dlouhé detailní přesvědčování střáže o tom, kterak moje hrdinné zapíchnutí nebohého kuřátka byla sebeobrana.
Obecně crime systém a simulace NPC je tu dost možná nejpropracovanější ze všech her vůbec (v podobném měřítku; nesrovnávám zde KCD s Dwarf Fortress). Ať spácháte jakýkoliv zločin, svět na to reaguje a stráže přesně reflektují co jste komu udělali, ať už jde o sebevětší obskurnost. Tresty jsou odstupňovány dle závažnosti a když bude Jindra opravdu hodně zlobit, tak se může dočkat nejen cejchu, ale rovnou i provazu. Samozřejmě, většina hráčů bude nejspíš Mirkodušínovatět, takže se s tímhle systémem (a fantasticky vtipně napsanými dialogy Jindrových výmluv) ani nesetká.
Co tu máme dál? Opět skvěle napsanou hromadu questů a postav, několik možných romancí (ano, včetně jedné homosexuální, nebo prostě možnosti zůstat věrný Tereze z jedničky, případně pokračovat v panické samohaně). Budete pomáhat rozjet lázně a řešit zda je lepší dolňáctví nebo horňáctví, dávat dohromady jednu povedenou cikánskou rodinku, kreslit prasárničky na jednoho vysoce ceněného býka, vyšetřovat sériové vraždy, hledat čerty na Troskách..a to všechno během snahy ze země po boku Jana Žižky vystrnadit Zmikunda a jeho pohůnky. Přičemž jedna scéna s jedním z pohůnků blízko konce hry - která je nepovinná a snadno přeskočitelná - patří k vůbec nejlepším, co jsem ve hrách zažil. Jan Valta i tým scénáristů, herců a režisérů odvedli fantastickou práci napříč celou hrou, ale tahle konkrétní scéna si zaslouží speciální zmínku. Každopádně, v Českém středověku v podání Warhorse se člověk nenudí, a i když něco vypadá jako fetch quest ("Přines mi podkovu, díky"), zdání klame.
Z hlediska herních mechanik je KCDII věrné předchůdci, jen je zde všechno vypolišovanější, hlavně tedy souboják, kde lock-on už není ani zdaleka tak otravný a crowd control funguje lépe. Jsou předělané animace, každá zbraň má vlastní set, nepřátelé už nekloužou po zemi, prostě celkový pocit je lepší. Kromě alchymie nám přibyla kovařina, ale upřímně, věnoval jsem se jí hlavně v rámci questů, jinak jsem si ukoval jen pár zbraní extra.
Za 160 hodin prvního průchodu jsem narazil na naprosté minimum bugů, hra ani jednou nespadla. Bylo znát, že si Warhorse tentokrát dali dost pozor aby se neopakoval launch jedničky a zbavili se reputace "we make buggy games", což se tentokrát povedlo. Bohužel tato opatrnost znamenala i absenci hardcore módu při vydání, což mě dost zamrzelo. Ale tak aspoň bude druhý průchod někdy v budoucnu (tentokrát s českým dabingem a všemi DLC) ještě imersivnější.
Nějaké shrnutí na závěr, KCDII za mne překonalo jedničku a stalo se nejlepším RPG, které jsem hrál od třetího Zaklínače. Byť se nějaké ty mušky i zde najdou (zmínil bych hlavně příliš snadnou obtížnost Kutnohorska, pokud člověk hrál Trosecko completionist stylem), jako celek se jedná o nádherný česko-středověký zážitek. Uvidíme, co Warhorse ukuchtí pro příště a jak dlouho to bude trvat..
KCDII tedy začíná přesně tam, kde první díl končí, Jindra s Honzou jedou doručit dopis Ottu von Bergowovi (skvěle zahraném Markem Vašutem, který si ho střihnul v českém i anglickém dabingu) a po cestě se zvrtne doslova všechno co se zvrtnout může. Což pěkně vysvětlí, proč se Jindra musí opět vyškrábat ze dna společenského žebříčku, a to tentokrát rovnou na dvou mapách - nádherně zpracovaném Trosecku a o něco fádnějším Kutnohorsku. Jenže co druhé mapě chybí z hlediska přírodních úkazů a toulek přírodou, víc než vynahrazuje samotná Kutná Hora - nejimpresivnější středověké RPG městečko co jsem zatím ve hře viděl.
Novigrad konečně našel přemožitele. A nejde jen o jeho rozlohu a geograficky-historický smysl pro detail, ale hlavně zpracování života v něm. Lidé pracují, poflakují se po hospodách, občas si dávají do držky...a když jim zabiju kuře, tak mě běží nahlásit, a Jindra má asi deset různých způsobů, jak se ze situace dostat. Od útěku, přes boj, po dlouhé detailní přesvědčování střáže o tom, kterak moje hrdinné zapíchnutí nebohého kuřátka byla sebeobrana.
Obecně crime systém a simulace NPC je tu dost možná nejpropracovanější ze všech her vůbec (v podobném měřítku; nesrovnávám zde KCD s Dwarf Fortress). Ať spácháte jakýkoliv zločin, svět na to reaguje a stráže přesně reflektují co jste komu udělali, ať už jde o sebevětší obskurnost. Tresty jsou odstupňovány dle závažnosti a když bude Jindra opravdu hodně zlobit, tak se může dočkat nejen cejchu, ale rovnou i provazu. Samozřejmě, většina hráčů bude nejspíš Mirkodušínovatět, takže se s tímhle systémem (a fantasticky vtipně napsanými dialogy Jindrových výmluv) ani nesetká.
Co tu máme dál? Opět skvěle napsanou hromadu questů a postav, několik možných romancí (ano, včetně jedné homosexuální, nebo prostě možnosti zůstat věrný Tereze z jedničky, případně pokračovat v panické samohaně). Budete pomáhat rozjet lázně a řešit zda je lepší dolňáctví nebo horňáctví, dávat dohromady jednu povedenou cikánskou rodinku, kreslit prasárničky na jednoho vysoce ceněného býka, vyšetřovat sériové vraždy, hledat čerty na Troskách..a to všechno během snahy ze země po boku Jana Žižky vystrnadit Zmikunda a jeho pohůnky. Přičemž jedna scéna s jedním z pohůnků blízko konce hry - která je nepovinná a snadno přeskočitelná - patří k vůbec nejlepším, co jsem ve hrách zažil. Jan Valta i tým scénáristů, herců a režisérů odvedli fantastickou práci napříč celou hrou, ale tahle konkrétní scéna si zaslouží speciální zmínku. Každopádně, v Českém středověku v podání Warhorse se člověk nenudí, a i když něco vypadá jako fetch quest ("Přines mi podkovu, díky"), zdání klame.
Z hlediska herních mechanik je KCDII věrné předchůdci, jen je zde všechno vypolišovanější, hlavně tedy souboják, kde lock-on už není ani zdaleka tak otravný a crowd control funguje lépe. Jsou předělané animace, každá zbraň má vlastní set, nepřátelé už nekloužou po zemi, prostě celkový pocit je lepší. Kromě alchymie nám přibyla kovařina, ale upřímně, věnoval jsem se jí hlavně v rámci questů, jinak jsem si ukoval jen pár zbraní extra.
Za 160 hodin prvního průchodu jsem narazil na naprosté minimum bugů, hra ani jednou nespadla. Bylo znát, že si Warhorse tentokrát dali dost pozor aby se neopakoval launch jedničky a zbavili se reputace "we make buggy games", což se tentokrát povedlo. Bohužel tato opatrnost znamenala i absenci hardcore módu při vydání, což mě dost zamrzelo. Ale tak aspoň bude druhý průchod někdy v budoucnu (tentokrát s českým dabingem a všemi DLC) ještě imersivnější.
Nějaké shrnutí na závěr, KCDII za mne překonalo jedničku a stalo se nejlepším RPG, které jsem hrál od třetího Zaklínače. Byť se nějaké ty mušky i zde najdou (zmínil bych hlavně příliš snadnou obtížnost Kutnohorska, pokud člověk hrál Trosecko completionist stylem), jako celek se jedná o nádherný česko-středověký zážitek. Uvidíme, co Warhorse ukuchtí pro příště a jak dlouho to bude trvat..
