I když Duke Nukem Forever na první pohled působí jako průměrná oldschoolová koridorová střílečka minimálně v první části mě dokázal příjemně překvapovat různými nápaditými sekvencemi, ve kterých jsem narážel na vcelku zábavné minihry. Gameplay se v nich výrazně mění a nejde tak jen o klasické střílení. V tomto žánru her jak to tak bývá máte prostý úkol - zachránit svět. Tento příběh prožíváte očima charismatického Dukea, který nešetří vtipy a cheesy hláškami jak z osmdesátkového béčka. 

Jak se na správnou střílečku patří hra obsahuje pár docela nápaditých zbraní, které baví. Je tu také hodně boss fightů, které gameplayem sice nejsou ničím extra výjimečné, ale dokážou mile překvapit např. zvrácenými finishery, které působí jako Doom na druhou. Hlavním tahounem Duke Nukem Forever je určitě humor, který zde dobře působí ruku v ruce s rkovou atmosférou, která mi místy připomínala třeba hru Deadpool. (V tom dobrém). 

Kdybych měl zmínit ještě nějakou pozitivní věc, tak mě např. pobavil způsob zvyšování health baru, který je tady vtipně pojmenovaný "ego". Je to hezké odlišení od jiných akčních koridorových her a dobře zapadá do jejího stylu a nálady. (Zároveň je zábavné, jakými bizarními způsoby lze ego zvyšovat). 

Asi nejslabší stránkou je grafické zpracování, které působí, jako by hra měla vyjít o několik let dřív. (Což tak vlastně bylo). Je tu hodně vidět problém dlouhého a komplikovaného vývoje, kterým se Duke Nukem Forever nechtěně zapsal do historie.  

Přesto že v poslední části hře za mě trochu spadne řetěz, jelikož se místo nabalování nových mechanik opakují pořád ty samé musím i tak říct, že jsem se během těch pár hodin, které Duke Nukem Forever nabízí poměrně bavil, za což nejspíš může i fakt, že jsem zase tolik podobně laděných her zatím nehrál. Pokud teda hledáte krátkou akční hru s prvky humoru a šílených nápadů a nevadí vám určitá zastaralost a částečná repetitivnost můžu hru vřele doporučit.