Pokud dění v herním světě aspoň trochu aktivněji sledujete, určitě vám neutekla zpráva o nevinně pojmenované adventuře Horses od italského studia Santa Ragione (Andrea Lucco Borlera). Ta byla v roce 2023 zabanovaná na Steamu bez udání důvodu a aby toho nebylo málo, tak ještě 24 hodin před vydáním i na Epic Games Store, údajně kvůli porušení jejich zásad.
Samozřejmě to na herních webech i mezi hráči rozpoutalo zvědavost, bohužel si ale dovolím říct, že jen hrstka lidí si hru skutečně vyzkoušela. Já sám jsem s ní také otálel. Než se ke mně dostala recenzní kopie, vedly mě k tomu i mé – dnes už vyvrácené – představy, že krom kontroverze na hře vlastně nic zajímavého nebude a celý rozruch způsobilo jen prvoplánové násilí a bizár. Jak moc mi hra tyto domněnky vyvrátila, si rozebereme níže.
Horses je velmi těžké recenzovat. Nejen kvůli striktně lineární a narativní struktuře, ale i proto, že je mým úkolem funkčně předat, co hra nabízí nad rámec násilí a sexu, které na první pohled vystupují do popředí. Možná se budete divit, ale těch vrstev je tu mnohem víc.
Hru bych označil za artového zástupce filmového žánru exploitation, tedy nízkorozpočtové tvorby stavějící na senzacionalizaci tabuizovaných témat, extrémního násilí, sexu, drog nebo šokujícího obsahu. Tady si ale dovolím říct, že nejde jen o samoúčelné šokování. Nebál bych se tvrdit, že to, co hra nabízí, rozhodně není povrchní.
Full recenze hýýýr
Ve výsledku jsem z Horses nadšený. Dlouho jsem nehrál hru, u které bych cítil tak silné pocity neklidu a strachu z toho, co přijde. Cením vizuální stylizaci, gradaci příběhu, jeho přesah i způsob, jakým je vyprávěn. Do hry jsem šel s očekáváním patetické šedi a dočkal se osobitého kousku, který má co nabídnout.
Samozřejmě to na herních webech i mezi hráči rozpoutalo zvědavost, bohužel si ale dovolím říct, že jen hrstka lidí si hru skutečně vyzkoušela. Já sám jsem s ní také otálel. Než se ke mně dostala recenzní kopie, vedly mě k tomu i mé – dnes už vyvrácené – představy, že krom kontroverze na hře vlastně nic zajímavého nebude a celý rozruch způsobilo jen prvoplánové násilí a bizár. Jak moc mi hra tyto domněnky vyvrátila, si rozebereme níže.
Horses je velmi těžké recenzovat. Nejen kvůli striktně lineární a narativní struktuře, ale i proto, že je mým úkolem funkčně předat, co hra nabízí nad rámec násilí a sexu, které na první pohled vystupují do popředí. Možná se budete divit, ale těch vrstev je tu mnohem víc.
Hru bych označil za artového zástupce filmového žánru exploitation, tedy nízkorozpočtové tvorby stavějící na senzacionalizaci tabuizovaných témat, extrémního násilí, sexu, drog nebo šokujícího obsahu. Tady si ale dovolím říct, že nejde jen o samoúčelné šokování. Nebál bych se tvrdit, že to, co hra nabízí, rozhodně není povrchní.
Full recenze hýýýr
Ve výsledku jsem z Horses nadšený. Dlouho jsem nehrál hru, u které bych cítil tak silné pocity neklidu a strachu z toho, co přijde. Cením vizuální stylizaci, gradaci příběhu, jeho přesah i způsob, jakým je vyprávěn. Do hry jsem šel s očekáváním patetické šedi a dočkal se osobitého kousku, který má co nabídnout.
John Carpenter's Toxic Commando
Pro: Silná umělecká režie, Příběh a atmosféra, Kombinace s FMV částmi působí organicky
Proti: Pár problémů s výkonem, Absence větších hrátek s hudbou