V případě této hry se na mě usmálo štěstí a vyhrál jsem ji na portále somhrac.sk. No a jelikož rád zkouším nové zážitky, s chutí jsem se do ní pustil. Byť jsem, přiznám se, vůbec nevěděl, co čekat.
Hned po zapnutí na mě udeřilo video, které pracuje s hraným záběrem a animací. Vypadalo to zvláštně a na rovinu říkám, že ani po tom intru jsem si nevěděl se sebou rady. Očekával jsem vlastně naprosto cokoliv, ale hlavně originální zážitek. Nakonec jsem byl ale velice mile překvapený. Dostal jsem víc, než bych vůbec tušil.
Ano, říkáte si, že jsem hře dal sedmdesát procent, ale ve druhém odstavci jsem vlastně jasně určil, jaké emoce jsem během hraní této hry měl. Ona má totiž celou řadu deviz, ale i věcí, které není vůbec od věci probrat zde v komentáři. Především je třeba říct, že se jedná o hororovou akční adventuru, kde oba žánry se prolínají více než vhodně. Zároveň má ale příběh, který je hodně abstraktní a je třeba ho nejen přijmout, ale především se nad ním neustále zamýšlet. Na první dobrou vám nic neřekne. A co víc, on vám nic moc neřekne ani na druhou dobrou. Jednoduše řečeno, budete mít co dělat, abyste se v tom vyznali, protože na to, jak jednoduchý základ děje je, je poměrně dost obtížný jeho vývoj.
Výhodou hry je, že vypadá velice originálně. Na grafické zpracování se dá docela rychle zvyknout. Prostředí je vlastně hodně fajn. Kámen úrazu jsou postavy, kde podobné jsem ještě v žádné jiné hře neviděl. Na obličej je naroubovaná jakási fotografie obličeje, která ale hodně dobře podporuje atmosféru hry a emoce s nimi spojené. Vlastně mě překvapilo, jak moc to na mě má vliv v rámci atmosféry, která je opravdu hodně hororová. Připomínal jsem si během hraní ty nejstrašidelnější hry, které jsem kdy hrál. Na rovinu můžu říct, že byly momenty, kdy jsem měl fakt co dělat, abych se neposral. A to se mi, věru, hodně dlouho nestalo.
Co se týče děje, tak se jedná o příběh dvou kamarádů, kteří se rozhodnou vyrazit na výpravu po Apalačské stezce, aby našli nějaké mýtické místo. Skoro to vypadá, že se potřebují jen vyvětrat, vysvětlit si pár věcí, a to mýtické místo je pro ně vhodná záminka. Jenže po chvíli se to celé zesere. Nejdřív je v lese něco vyděsí, pak se rozdělí a vy skoro máte pocit, jak kdybyste se tu po dvaceti letech setkali s čarodějnicí z Blairwichského lesa. A to nechcete, nebo vlastně chcete. Záleží, co od hraní této hry očekáváte.
Do toho procházíte různými především venkovními, ale místy i interiérovými lokacemi. Sem tam něco vyluštíte, něco si počtete a po celou tu délku hry přemýšlíte, co se to vlastně kolem Vás děje. A ano, musel jsem si ke konci a po skončení hry pár názorů přečíst. Tady jsem opravdu mnoho věcí, dvojsmyslů a trojsmyslů nepochopil. A nejsem si jist, že jsem to úplně pochopil i po přečtení toho všeho kolem. Každopádně ale můžu říct, že jsem si to užil. V rámci žánru chuťovka a v rámci hororové atmosféry jedna z těch nejsilnějších her posledních několika let. Děkuji za možnost si podobnou hru zahrát.
Hned po zapnutí na mě udeřilo video, které pracuje s hraným záběrem a animací. Vypadalo to zvláštně a na rovinu říkám, že ani po tom intru jsem si nevěděl se sebou rady. Očekával jsem vlastně naprosto cokoliv, ale hlavně originální zážitek. Nakonec jsem byl ale velice mile překvapený. Dostal jsem víc, než bych vůbec tušil.
Ano, říkáte si, že jsem hře dal sedmdesát procent, ale ve druhém odstavci jsem vlastně jasně určil, jaké emoce jsem během hraní této hry měl. Ona má totiž celou řadu deviz, ale i věcí, které není vůbec od věci probrat zde v komentáři. Především je třeba říct, že se jedná o hororovou akční adventuru, kde oba žánry se prolínají více než vhodně. Zároveň má ale příběh, který je hodně abstraktní a je třeba ho nejen přijmout, ale především se nad ním neustále zamýšlet. Na první dobrou vám nic neřekne. A co víc, on vám nic moc neřekne ani na druhou dobrou. Jednoduše řečeno, budete mít co dělat, abyste se v tom vyznali, protože na to, jak jednoduchý základ děje je, je poměrně dost obtížný jeho vývoj.
Výhodou hry je, že vypadá velice originálně. Na grafické zpracování se dá docela rychle zvyknout. Prostředí je vlastně hodně fajn. Kámen úrazu jsou postavy, kde podobné jsem ještě v žádné jiné hře neviděl. Na obličej je naroubovaná jakási fotografie obličeje, která ale hodně dobře podporuje atmosféru hry a emoce s nimi spojené. Vlastně mě překvapilo, jak moc to na mě má vliv v rámci atmosféry, která je opravdu hodně hororová. Připomínal jsem si během hraní ty nejstrašidelnější hry, které jsem kdy hrál. Na rovinu můžu říct, že byly momenty, kdy jsem měl fakt co dělat, abych se neposral. A to se mi, věru, hodně dlouho nestalo.
Co se týče děje, tak se jedná o příběh dvou kamarádů, kteří se rozhodnou vyrazit na výpravu po Apalačské stezce, aby našli nějaké mýtické místo. Skoro to vypadá, že se potřebují jen vyvětrat, vysvětlit si pár věcí, a to mýtické místo je pro ně vhodná záminka. Jenže po chvíli se to celé zesere. Nejdřív je v lese něco vyděsí, pak se rozdělí a vy skoro máte pocit, jak kdybyste se tu po dvaceti letech setkali s čarodějnicí z Blairwichského lesa. A to nechcete, nebo vlastně chcete. Záleží, co od hraní této hry očekáváte.
Do toho procházíte různými především venkovními, ale místy i interiérovými lokacemi. Sem tam něco vyluštíte, něco si počtete a po celou tu délku hry přemýšlíte, co se to vlastně kolem Vás děje. A ano, musel jsem si ke konci a po skončení hry pár názorů přečíst. Tady jsem opravdu mnoho věcí, dvojsmyslů a trojsmyslů nepochopil. A nejsem si jist, že jsem to úplně pochopil i po přečtení toho všeho kolem. Každopádně ale můžu říct, že jsem si to užil. V rámci žánru chuťovka a v rámci hororové atmosféry jedna z těch nejsilnějších her posledních několika let. Děkuji za možnost si podobnou hru zahrát.
