Herní výzva 2025 - Zvířecí duše (basic)
Copycat je mnohem zvláštnější hra, než jsem vlastně očekával. Když jsem začal hrát, moje první myšlenka byla, že snad tvůrci nebudou moc tlačit na pilu s emocemi. No, smůla, je to jedna velká emoční ždímačka. Ale tak nějak mi to celou dobu nevadilo, především proto, že hra své poselství vůbec neskrývá.
Když se podíváte na komentáře a recenze napříč internetem, uvidíte spoustu nenávisti směřované na lidské postavy ve hře. Tato prvotní reakce není překvapivá, ale Copycat je ve svém záměru mnohem složitější. Otevírá nejen problém toho, že se domácí mazlíček bere spíš jako předmět, ale i otázku, jak mohou jinak dobří lidé za složitých okolností dělat špatná rozhodnutí a nakolik jim lze odpustit. A co lze skutečně ocenit, je to, že hra nakonec nechá toto rozhodnutí na vás.
Nakonec, pokud jsou mazlíčci také rodina, můžete jim jako rodině ublížit. A stejně jako mezi lidskými členy rodiny, je ta neodpustitelná hranice někde jinde u každého.
Copycat je mnohem zvláštnější hra, než jsem vlastně očekával. Když jsem začal hrát, moje první myšlenka byla, že snad tvůrci nebudou moc tlačit na pilu s emocemi. No, smůla, je to jedna velká emoční ždímačka. Ale tak nějak mi to celou dobu nevadilo, především proto, že hra své poselství vůbec neskrývá.
Když se podíváte na komentáře a recenze napříč internetem, uvidíte spoustu nenávisti směřované na lidské postavy ve hře. Tato prvotní reakce není překvapivá, ale Copycat je ve svém záměru mnohem složitější. Otevírá nejen problém toho, že se domácí mazlíček bere spíš jako předmět, ale i otázku, jak mohou jinak dobří lidé za složitých okolností dělat špatná rozhodnutí a nakolik jim lze odpustit. A co lze skutečně ocenit, je to, že hra nakonec nechá toto rozhodnutí na vás.
Nakonec, pokud jsou mazlíčci také rodina, můžete jim jako rodině ublížit. A stejně jako mezi lidskými členy rodiny, je ta neodpustitelná hranice někde jinde u každého.
Resident Evil Requiem