Osvěžující možnost zahrát si zase jednou za tu "zlou" stranu. A to ne jen výměnou modelu hrdiny a hraním defakto stejné unylé FPS, ale kompletním překopáním mechanik, narativu, příběhu a hlavně pocitu ze hry. Na Carrion je totiž skvělé, že se opravdu budete cítit značně unikátně. Místy budete mít majestátní pocit z toho, jak jednoduše a spektakulárně si dokážete poradit se skupinkou neozbrojených vědců v uzavřené místnosti, aby vás zarazilo, jak těžké je se vypořádat s kombinací pár vojáků se štíty a plamenometem. Udivení to ale bude věrohodné. Rázem dostanete flashbacky na hry, kdy zase vy v roli humanoida obdařeného technickými vychytávkami kosíte biologické masy hrozivých rozměrů.

Na hře mě však nejvíce překvapilo, že se nejedná o žádný akční počin (přestože vám dá dopřát akčních momentů), ale převážně o lehce logickou stylovou hru. Rébusy nejsou nijak složité, ale celá hratelnost je rozhodně postavena na schopnostech monstra, jejich specifickém fungování a používání. Drtivá většina postupu lze vyřešit jen jedním jasně zamýšleným způsobem. Připravte se tedy na to, abyste nebyli zklamaní, že nejde o akční hru, kde jedinou vaší variabilitou bude, jak zabít nepřítele. Ty možnosti tu také často máte, ale je to jen třešnička na dortu.

Mě osobně to nevadilo, mám rád tento typ her. Co mě však štvalo celou hru extrémně, je absence mapy. Nepotřebuji nutně vědět, že monstrum mapu nepoužívá. Chci mapu jako UI nástroj pro hráče, kterému jsou přeloženy výzvy v podobě postupnému vracení se do oblastí dobývání dříve znepřístupněných oblastí. A ufff. Tohle bez mapy už opravdu nedám. Můj čas je v mém věku již dost vzácný na to, abych dokola bloudil po dosti repetitivních obrazovkách a bloudil, kde že jsem to vlastně byl a kde už ne a jak se sakra dostanu ven. A to je hrozná škoda, protože jsem člověk, co rád vybírá z her všechen obsah.

Také mě trošku mrzí, že příběh nebyl více rozvinut, na druhou stranu zanechává takové to příjemné béčkové mrazení, což asi tvůrci zamýšleli.