Soldier of Fortune II není žádným zázrakem. Už jednička mi přišla víceméně slabá (jako zábavné pasáže mi připadalo pouze Metro a Kosovo). Sequel SoFa vyšel podle mého názoru ve stínu Jedi Academy, rovněž postaveného na Q3 enginu. Nejsem nějakým extrémním fanouškem série Hvězdných válek, ale co se týče těchto dvou her, raději jsem běhal po zdech s mečem.

Abych tedy psal k tématu. Na první pohled je grafika Double Helix velice odpudivá. Pro všechny zbraně (snad kromě AK-47 a RPG) je použitý snad jeden skin. Od Socom, přes M4 po granátomet jsou všechny zbraně vyvedené v mdlé, s chodníkem splývající, šedé barvě. "První mise je hustá, je to v Praze!", povídal kamarád a tak jsem se těšil. Ano, české nápisy, polévka is highly recommended, ale vojáci mají ruský přízvuk, někteří mluví rusky a v rukách třímají americkou M3A1. Někdo může namítat, že se štourám v přízvuku, ale když už tak pořádně, protože pochybuju, že kdybych vyrobil hru odehrávající se v jižní části USA a všechny namluvil britským "cockney" přízvukem tak by to někdo nezdrbal.

Tuto hru mě nic nenutilo dohrát. Zabodávání střepů do mrtvol je sice sranda, ale hra se tím nedohraje :) Po většinu času je hra šedivá, protože je buď mlha, prší nebo je noc. Jediné co na mne opravdu zapůsobilo je průchod ochranným koridorem ve městě, kde je vir již plně rozšířen.

Multiplayer byl tradičně samostatně spustitelný a bylo to velké plus. Bylo to svižnější, deathmatch byl prostě výborně provedený jak hratelností, tak leveldesignem. Nebylo nic lepšího než rozmáznout kámoše granátometem po bazénku.