Duke Nukem Forever je trochu jiná FPS střílečka než předchozí díl, přeci jen už není rok 1996 a je potřeba mít vedle hry alespoň trochu toho vyprávění příběhu. I když jsem si myslel, že Duke je neskutečně namachrovaná macho postava a jen tak mě u něj něco nepřekvapí, tak tato hra mi předvedla, že se to dá přívést ještě do většího absurdna, sexismu a kýče, než jsem si dokázal doposud představit. A světe div se, ono to funguje. Ať už jsou to lokace v Dukově stylu, reakce všech lidí okolo na přítomnost jejich idolu, nejrůznější narážky a reference na všechno možné, až po nejrůznější hlášky vycházející z Dukových úst. Tohle všechno mi dokázalo vytrvale udržet dobrou náladu během hraní celé hry.
Nebýt té omáčky okolo, byla by to asi jen další tuctová střílečka. Původně jsem očekával, že to budou klasické úrovně, kde budu mít možnost volného pohybu, kam se mi zlíbí. Zde však je většina úrovní postavena na tom, že se prostě jde skrze takové koridory dál a dál, což mi ve výsledku možná vyhovovalo i víc, protože jsem se málokdy zasekl. To se mi nakonec stalo jen jednou, když jsem čekal, až jeřáb přesune kontejner. Po pár minutách jsem zjistil, že se ve skutečnosti zasekl a pomohlo až zapnutí vsync v menu a restartování úrovně.
Co se hratelnosti týče, přišlo mi to značně zjednodušené. U boss fightů, ale často i během úrovně, jsou dostupné boxy, které automaticky doplňují všechny náboje, takže prakticky žádný stres z jejich nedostatku. Stejně tak životy jsou nahrazeny Dukovým egem, které se v klidu automaticky doplňuje. Trochu to vyvažuje nutnost mít u sebe najednou pouze 2 zbraně. Na normální obtížnosti se to v pohodě dá zvládat, avšak na té nejtěžší se stres z nedostatku nábojů vrací. Naštěstí je možné v menu rozšířit počet zbraní na 4.
Repertoár zbraní obsahuje vše klasické, na co jsme zvyklí, včetně oblíbeného zmenšovacího paprsku. Boss fighty jsou pak celkem zábavné, přituhuje prakticky jen při hraní na nejtěžší obtížnosti. Čas od času je hraní okořeněno nějakou jinou aktivitou, takže dojde na střílení všeho možného z obřího kulometu nebo jízdu v monster trucku. Celkem zábavné jsou i úrovně, kde je Duke zmenšený, zvláště ta, kde zachraňuje uvíznutou prodavačku v místnosti s vodou pod proudem. Ale přišlo mi, že těch úrovní se zmenšením je zbytečně moc. Potěší i přítomnost několika miniher v podobě hraní videoher na automatu a docela náročný pinball. Co mě ale moc nebavilo, byly mise pod vodou a s tím nutné hledání bublinek kvůli vzduchu.
Celkově mi hra přijde jako tuctová střílečka, kterou lehce pozvedává zmíněný kýč a hlášky kolem hlavní postavy, to však nemusí každému vyhovovat. Hraní bylo fajn a rychle to uteklo, avšak nemyslím si, že by mě hra nějak zvedla ze židle nebo že bych měl v budoucnu nutkání si ji projít znovu. Stál ten hype a dlouhé čekání na vydání za to? Za mě bohužel spíše ne.
Nebýt té omáčky okolo, byla by to asi jen další tuctová střílečka. Původně jsem očekával, že to budou klasické úrovně, kde budu mít možnost volného pohybu, kam se mi zlíbí. Zde však je většina úrovní postavena na tom, že se prostě jde skrze takové koridory dál a dál, což mi ve výsledku možná vyhovovalo i víc, protože jsem se málokdy zasekl. To se mi nakonec stalo jen jednou, když jsem čekal, až jeřáb přesune kontejner. Po pár minutách jsem zjistil, že se ve skutečnosti zasekl a pomohlo až zapnutí vsync v menu a restartování úrovně.
Co se hratelnosti týče, přišlo mi to značně zjednodušené. U boss fightů, ale často i během úrovně, jsou dostupné boxy, které automaticky doplňují všechny náboje, takže prakticky žádný stres z jejich nedostatku. Stejně tak životy jsou nahrazeny Dukovým egem, které se v klidu automaticky doplňuje. Trochu to vyvažuje nutnost mít u sebe najednou pouze 2 zbraně. Na normální obtížnosti se to v pohodě dá zvládat, avšak na té nejtěžší se stres z nedostatku nábojů vrací. Naštěstí je možné v menu rozšířit počet zbraní na 4.
Repertoár zbraní obsahuje vše klasické, na co jsme zvyklí, včetně oblíbeného zmenšovacího paprsku. Boss fighty jsou pak celkem zábavné, přituhuje prakticky jen při hraní na nejtěžší obtížnosti. Čas od času je hraní okořeněno nějakou jinou aktivitou, takže dojde na střílení všeho možného z obřího kulometu nebo jízdu v monster trucku. Celkem zábavné jsou i úrovně, kde je Duke zmenšený, zvláště ta, kde zachraňuje uvíznutou prodavačku v místnosti s vodou pod proudem. Ale přišlo mi, že těch úrovní se zmenšením je zbytečně moc. Potěší i přítomnost několika miniher v podobě hraní videoher na automatu a docela náročný pinball. Co mě ale moc nebavilo, byly mise pod vodou a s tím nutné hledání bublinek kvůli vzduchu.
Celkově mi hra přijde jako tuctová střílečka, kterou lehce pozvedává zmíněný kýč a hlášky kolem hlavní postavy, to však nemusí každému vyhovovat. Hraní bylo fajn a rychle to uteklo, avšak nemyslím si, že by mě hra nějak zvedla ze židle nebo že bych měl v budoucnu nutkání si ji projít znovu. Stál ten hype a dlouhé čekání na vydání za to? Za mě bohužel spíše ne.
