Před patnácti lety jsem jako malej kluk objevil YouTube a na ní tehdy se rozjíždějící první generaci českých tvůrců. Mezi nimi byli i hráči videoher, jejichž hlavní náplní byla tvorba let's playů. Moc dobře si pamatuji, jak se mi tehdy Wheelman na záznamech z hraní velmi líbil. Ještě donedávna u mě hra automaticky probouzela pocit, že jde o jednoduchou zábavu a měl bych si ji taky někdy zkusit.
Když jsem tedy hru rozjel na konzoli, prvních několik hodin jsem se bavil. Auta se řídila velmi arkádově (že to víc arkádověji už ani nešlo), kulisy města Barcelony byly neokoukané a zajímavé. Jenže množství řiditelných vozů je opravdu skromné (celkem jich je kolem 15 kusů), jejich ovladatelnost přeci jen pokulhávala a já se těch neustále se opakujících honiček začal zajídat. Po odehrání několika dalších příběhových misí na mě vyskočila hromada vedlejších eventů. Dal jsem první třicítku z nich, ale byly natolik nudné, že jsem je poté začal ignorovat. Soustředil jsem se tedy na hlavní kampaň, jenže její příběh se ukázal jako jeden velký chumel nesourodých dialogů. Ne, opravdu se nesnažte najít v ději nějaký smysl. Jediné, co můžu o příběhu napsat, že pouze ve hře existuje pro účely monotónního gameplaye. Hru jsem nakonec ani nedohrál, ačkoliv jsem se o to snažil. K závěru kampaně je hra velmi frustrující a nezábavná. Hlavní kampaň čítá sice jen 23 příběhových misí, ale těch vedlejších je přes stovku a než se prokoušete tím vším balastem, tak dřív ze hry vyhoříte, než ji dohrajete.
Tahle hra je ukázkou toho, jak nemá vypadat hra o řízení automobilů s častými přestřelkami a jak výsledným produktem zaručeně naštvat jak příznivce závodních her, tak i stříleček. Vývojáři se snažili o oboje ale ani jedno nedokázali dotáhnout do konce. Pokud tedy zrovna nesedíte v autě, tak hra v režimu chůze mimo přestřelky nemá žádný obsah. Hra tak působí nedodělaně. Jízdní model sice dokáže na několik hodin zabavit, ale poté, co zjistíte, že všechny vozy se ovládají naprosto stejně, tak vás řízení omrzí. Hra celkově postrádá různorodost, která by hráče u hry udržela. Její jednotvárnost začne nudit každého, kdo v ní stráví více jak pět hodin.
Za posledních dvacet let vyšlo spoustu moderních her, které stojí za to si zahrát. Nicméně, tato hra mezi ně nepatří. Alternativy, co mě napadají a můžu je doporučit, je Sleeping Dogs, Driver 3 nebo Parallel Lines, případně GTA IV nebo Mafii v městských kulisách. Všechny jmenované hry spojuje akce obohacená vynikající jízdní fyzikou.
Když jsem tedy hru rozjel na konzoli, prvních několik hodin jsem se bavil. Auta se řídila velmi arkádově (že to víc arkádověji už ani nešlo), kulisy města Barcelony byly neokoukané a zajímavé. Jenže množství řiditelných vozů je opravdu skromné (celkem jich je kolem 15 kusů), jejich ovladatelnost přeci jen pokulhávala a já se těch neustále se opakujících honiček začal zajídat. Po odehrání několika dalších příběhových misí na mě vyskočila hromada vedlejších eventů. Dal jsem první třicítku z nich, ale byly natolik nudné, že jsem je poté začal ignorovat. Soustředil jsem se tedy na hlavní kampaň, jenže její příběh se ukázal jako jeden velký chumel nesourodých dialogů. Ne, opravdu se nesnažte najít v ději nějaký smysl. Jediné, co můžu o příběhu napsat, že pouze ve hře existuje pro účely monotónního gameplaye. Hru jsem nakonec ani nedohrál, ačkoliv jsem se o to snažil. K závěru kampaně je hra velmi frustrující a nezábavná. Hlavní kampaň čítá sice jen 23 příběhových misí, ale těch vedlejších je přes stovku a než se prokoušete tím vším balastem, tak dřív ze hry vyhoříte, než ji dohrajete.
Tahle hra je ukázkou toho, jak nemá vypadat hra o řízení automobilů s častými přestřelkami a jak výsledným produktem zaručeně naštvat jak příznivce závodních her, tak i stříleček. Vývojáři se snažili o oboje ale ani jedno nedokázali dotáhnout do konce. Pokud tedy zrovna nesedíte v autě, tak hra v režimu chůze mimo přestřelky nemá žádný obsah. Hra tak působí nedodělaně. Jízdní model sice dokáže na několik hodin zabavit, ale poté, co zjistíte, že všechny vozy se ovládají naprosto stejně, tak vás řízení omrzí. Hra celkově postrádá různorodost, která by hráče u hry udržela. Její jednotvárnost začne nudit každého, kdo v ní stráví více jak pět hodin.
Za posledních dvacet let vyšlo spoustu moderních her, které stojí za to si zahrát. Nicméně, tato hra mezi ně nepatří. Alternativy, co mě napadají a můžu je doporučit, je Sleeping Dogs, Driver 3 nebo Parallel Lines, případně GTA IV nebo Mafii v městských kulisách. Všechny jmenované hry spojuje akce obohacená vynikající jízdní fyzikou.
Race Pro
Pro: Neokoukané prostředí Barcelony, množství zničitelných objektů v ulicích města, Air jack mechanika
Proti: Naprosto zpackaný scénář kampaně, přehršel vedlejších aktivit (které jsou všechny na jedno brdo), horší ovladatelnost vozů, mizerné přestřelky, ubíjející ujíždění gagsterům, co se během pronásledování znovu a znovu spawnují, car combat obecně