CD-Man neni jen nejznamejsi a nejlepsi verzi Pacmana pro PC, ale zaroven patri do one skupiny legendarnich her, kterou mel pocatkem 90. let na disku kazdy majitel tehdy jeste ne tolik rozsireneho pececka. Triumfem CD-Mana je roztomile graficke ztvarneni a design levelu, tyto 2 faktory primo exceluji v prvnich 2 levelech, ktere jsou paradoxne nejznamejsi a malokdo se za ne dostal. Nasledujici urovne nicmene neprinasi zadne osvezeni ve stylu klice a brany prvniho levelu a co je horsi, jejich graficka stranka pusobi maximalne odflaknute a nechava uspesne zapomenout na zahradu a ocean z uvodu hry. Obtiznost neni nijak zvlast vysoka a hru neni problem dohrat. I kdyz - CD-Man je hra v podstate nedohratelna, protoze po dokonceni ne zrovna velkeho poctu svetu, vcetne jakehosi eurooptimstickeho levelu s dominantami zemi a vlajkami misto bonusu - na ceskou jsem samozdrejme nenarazil - se hrac bez jakehokoliv upozorneni (nebo nedejboze outra) opet vraci do prvniho levelu a obtiznost se nijak nestupnuje. Hraje se tedy defakto jen proti skore, coz je trochu skoda. I tak se jedna o klasiku a i bez naznaku pribehu nebo odmeny ve forme outra je hratelnost CD-Mana v hezke, ale nevyrovnane grafice stale dostacujici.