Necrosmith by mohla být taková tak dost fajn indie hříčka s neotřelým nápadem. Mohla by, nebýt toho, že na hře autoři dost nepochopitelně dodrbali vlastně dost zásadní (a základní) věci. O těch však později.

Hlavní hrdina a jeho sarkastický kočičí společník uvízli kdesi v Tramtárii odkud je třeba uniknout. Ústřední postava naštěstí disponuje schopností oživovat mrtvé, a tak začíná výprava za co nejfajnovějšími kusy těl, ze kterých si poté sestavíte armádu posluhovačů. Samotné jednotky samy běhají po mapě, zabírají nepřátelská doupata, sbírají zlato a manu a sem tam narazí i na unikátní artefakt, či součástku potřebnou ke sestrojení vesmírného korábu. Jednotky jde teoreticky omezeně ovládat i napřímo, využil jsem to však reálně pouze jednou... jednoduše na to není čas a to i přes to, že jde hru kdykoliv pozastavit.

Do nemrtvé armády se postupně přidají splácaniny kostlivců, zombíků, harpyjí, ale i třeba kyklopů, kudlanek či ultimátních mechanoidů. Každá část těla má rozdílné vlastnosti a různou cenu. Existují i kombinace, jejichž sestavením získá jednotka nějaký ten bonus a nemusí jít vždy pouze o to, že poskládáte konzistentní "živočišný" druh. Nápad je to fajn, končetin s různými zbraněmi je přehršel a možností takřka neomezeně. Bohužel se hra velmi brzy zvrhne ve skládání mechanoidů a z potencionálně zajímavých vzácnějších druhů jednotek použijete maximálně tak nohu či hlavu na doplnění. Poté, co zdraví vaší základny klesne kvůli útokům zástupů nepřátel na nulu, se totiž koná Game Over a tomu se předchází právě nejlépe díky armádě terminátorů, jejichž součástky po zakoupení příslušného vylepšení přibývají automaticky po uplynutí každé herní sekvence. Mezi "runy" lze pořídit i pár permanentních vylepšení relativně nenápaditých kouzel, jež jsou však při obraně základny neocenitelná.

Potud tedy řekněme ok, šlo by hru lépe vyvážit, ale zábava by to mohla být neotřelá, jenže... Hra má otřesné ovládání, u kterého jsem absolutně nechápal, jak mohlo projít do finální podoby hry. Nepotřebné části těl (a že jich bude!) lze tzv. spálit, což je ovšem i nutností, jelikož z toho plyne mana pro vytváření lepších jednotek. Zcela nesmyslně však musíte každou část vždy označit a poté spálit, označit spálit, označit spálit... Nakonec se tak herní seance zvrhne v šílené drcení dvou tlačítek na ovladači. Úplně stejný problém je například při vybírání vylepšení základny, přičemž pokaždé hra vyskočí z daného menu pryč, ačkoliv máte prostředky třeba na deset různých vylepšení. Takže znovu otevřít, vybrat potvrdit, znovu otevřít vybrat potvrdit. AAARRRRGGGHHH!!!

Druhý problém hry je neméně otravný. Při pozdějších fázích partie, kdy máte částí těl chtě nechtě stovky (i při poctivém pálení) se začne pixelartová hra o pár MB neúnosně sekat a to hlavně při střídání dnů. Záseky jsou to i na dobrých deset sekund, což činí hru extrémně nepříjemnou na hraní. Bídný technický stav dotváří i bugy, kdy se občas zasekne na obrazovce infografika s novým vylepšením, která nejde potvrdit a jednou jsem musel dobře rozehranou partii zcela vypnout, jelikož hra už nereagovala vůbec na žádný povel ovladače.

Relativně zábavnou a nenáročnou hru s fajn nápadem si tak autoři pohřbili za mě naprosto nepochopitelnými přešlapy. Nad zmíněnými zásadními neduhy jsem se rozčiloval hodně a jinak fajn zážitek to hodně kazilo. Uvažoval jsem o hodnocení i nižším kolem 5-5.5/10, na druhou stranu jsem však nakonec přihlédl i k tomu, že i za plnou cenu hned po vydání nestála hra ani dvě kila (na PC bez slevy dokonce ani kilo) a za takto střízlivý přístup autorů si ode mě hra přeci jen vysloužila více shovívavosti.

Hodnocení na DH v době dohrání: 50 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN