Čortův hrád. Tam strašá, jajajaj, tam strašá. A tak Simon Belmont vzal kouzelný bič svých předků a vyrazil poslat strašidla z hradu zpět do horoucích pekel.
Castlevania je klasická plošinovka z poloviny 80. let, která původně vyšla pro japonský Famicom a NES. Z dnešního pohledu v ní nenajdete nic pro žánr neobvyklého, ale v době vzniku to určitě byla pecka. Musíte projít několika patry hradu plného nepřátel, cesta je plná tajných skrýší s bonusy a na konci každého třetího patra vás čeka boss. K dispozici máte bič, který se pomocí bonusů dá vylepšit na řemdih, a několik vedlejších zbraní, pro které musíte sbírat munici překvapivě v podobě srdíček.
Každé patro je trochu jiné, takže navštívíte všechna možná hradní prostředí od zaplavených sklepů přes polorozpadlé hradby až po věž s obřím hodinovým strojem. Mezi nepřáteli je zastoupená snad veškerá havěť, jakou můžete na strašidelném hradě teoreticky potkat, od netopýrů a zombie po hrbáče a kostěné draky. Taktéž bossové jsou směs z různých hororových filmů. V plošinovkách a arkádách mají bossové tradičně nějakou pevně danou sekvenci útoků a pohybu, kterou opakují stále dokola, a vy se ji pro dokonalé načasování můžete naučit. Tady ale hraje až nepříjemně velkou roli náhoda. Místo dokonale vypilované taktiky tak často potřebujete jednu nebo dvě správné vedlejší zbraně, proti kterým je daný boss prakticky bezbranný. Jinak ke konci hry máte pramalou šanci vyhrát.
Největší problém hry je příšerné ovládání. A teď doufám, že to není problém jen NES emulátoru z Konami Collector's Series, abych nekřivdil originálu. Belmont se hradními chodbami plouží vycházkovým tempem, zatímco nepřátelé kolem něj hopsají jako když bičem mrská. Pomalý pohyb tak dost omezuje možnost uhýbat nepřátelským útokům. Při útoku a během pohybu je velmi nepříjemná prodleva po stisku klávesy, než Belmont požadovanou akci udělá. Pokud pak máte bonus, který umožňuje používat vedlejší zbraně několikrát za sebou, hra při rychlejším bušení do klávesy pro útok často nezaregistruje, že jste pustili šipku nahoru, a místo šlehnutí bičem pokračuje v házení vedlejší zbraně.
Castlevania klade větší důraz na stylové prostředí než dokonale vyváženou hratelnost. Pokud máte rádi klasické plošinovky, kde při souboji s finálním bossem rozmlátíte vzteky klávesnici, určitě si ji nenechte ujít. Ale není to hra pro každého.
Castlevania je klasická plošinovka z poloviny 80. let, která původně vyšla pro japonský Famicom a NES. Z dnešního pohledu v ní nenajdete nic pro žánr neobvyklého, ale v době vzniku to určitě byla pecka. Musíte projít několika patry hradu plného nepřátel, cesta je plná tajných skrýší s bonusy a na konci každého třetího patra vás čeka boss. K dispozici máte bič, který se pomocí bonusů dá vylepšit na řemdih, a několik vedlejších zbraní, pro které musíte sbírat munici překvapivě v podobě srdíček.
Každé patro je trochu jiné, takže navštívíte všechna možná hradní prostředí od zaplavených sklepů přes polorozpadlé hradby až po věž s obřím hodinovým strojem. Mezi nepřáteli je zastoupená snad veškerá havěť, jakou můžete na strašidelném hradě teoreticky potkat, od netopýrů a zombie po hrbáče a kostěné draky. Taktéž bossové jsou směs z různých hororových filmů. V plošinovkách a arkádách mají bossové tradičně nějakou pevně danou sekvenci útoků a pohybu, kterou opakují stále dokola, a vy se ji pro dokonalé načasování můžete naučit. Tady ale hraje až nepříjemně velkou roli náhoda. Místo dokonale vypilované taktiky tak často potřebujete jednu nebo dvě správné vedlejší zbraně, proti kterým je daný boss prakticky bezbranný. Jinak ke konci hry máte pramalou šanci vyhrát.
Největší problém hry je příšerné ovládání. A teď doufám, že to není problém jen NES emulátoru z Konami Collector's Series, abych nekřivdil originálu. Belmont se hradními chodbami plouží vycházkovým tempem, zatímco nepřátelé kolem něj hopsají jako když bičem mrská. Pomalý pohyb tak dost omezuje možnost uhýbat nepřátelským útokům. Při útoku a během pohybu je velmi nepříjemná prodleva po stisku klávesy, než Belmont požadovanou akci udělá. Pokud pak máte bonus, který umožňuje používat vedlejší zbraně několikrát za sebou, hra při rychlejším bušení do klávesy pro útok často nezaregistruje, že jste pustili šipku nahoru, a místo šlehnutí bičem pokračuje v házení vedlejší zbraně.
Castlevania klade větší důraz na stylové prostředí než dokonale vyváženou hratelnost. Pokud máte rádi klasické plošinovky, kde při souboji s finálním bossem rozmlátíte vzteky klávesnici, určitě si ji nenechte ujít. Ale není to hra pro každého.
Quake
Pro: Stylové prostředí, rozmanitost nepřátel a zbraní
Proti: Ovládání, příliš náhodné chování bossů