Za ta léta, co je pixel-art v módě, jsem zahrál už celou řadu adventur z tohoto prostředí. Hodně jich bylo dost solidních, ale málokteré byly takové, že na ně budu vzpomínat i s odstupem času. Jedna z těch mála je i Lacuna. Zážitek, který se nezapomíná.

Lacuna mě hned na první dobrou zaujala. Jedná se o sci-fi noir z nového kolonizovaného světa, kde se zhostíte role detektiva Neila Conrada. Ten není úplně tím stoprocentním detektivem Chandlerovského typu. Na to je tu málo cynismu. Pořád je tomu ale hodně blízko - je to totiž detektiv s pohnutou psychikou. Geniální vyšetřovatel v baloňáku, který je těžký praktik, pragmatik a navíc má temné myšlenky z rozvrácených rodinných vztahů. Takže vlastně ideální postava do hlavní role.

No a jak to tak bývá na začátku každého dobrého příběhu, tomuto detektivovi se na stůl dostává vražda jednoho váženého politika. Ta tradičně není standardní a už vůbec ne běžná. Naopak plánovaná a prakticky dokonalá. Hra tak rozjíždí svůj atmosférický příběh, jehož devízou je nádherně nakreslené prostředí, které nejen, že žije, ale ono pro Vás na obrazovce i dýchá. Okamžitě jsem si připomněl atmosféru legendárního sci-fi Blade Runner a vlastně až do závěrečných titulků jsem se toho pocitu nezbavil.

Herní mechanismy jsou odlišné od klasické adventury. Inventář nemáte. Jediné, co po kapsách vlastníte, jsou cigára a forma chytrého telefonu. Cigárka jsou ale překvapivě hodně pěkná vychytávka hry, protože se s nimi dostáváte k hezkým momentům, kdy se dostanete k nějakému místu, kde si ho můžete vykouřit. V tu chvíli se zpomalíte, až zastavíte a okamžitě užíváte atmosféru - nakreslené živé prostředí v součinnosti s hudbou je zde totiž vysloveně k nezaplacení.

Hlavní devizou jsou ale rozhovory, rozhodování v nich. To je zásadní i v následujícím postupu a hlavně samotném vyšetřování. Jednou za čas se Vám totiž v chytrém telefonu otevře případ, který na základě předem zjištěných indicií uzavíráte a tím se posouváte v příběhu dál. Zajímavé a musím říct, že i chytré. Nutí hráče nad hraním přemýšlet a pořádně rozhovory číst a vnímat.

No a zbytek už je jen čirá historie. Lacuna mě totiž hodně bavila. Bavila mě dobře napsaným konspiračním námětem, kde proti sobě zbrojí dvě frakce v moderním futuristickém prostředí. Bavila mě ale i tím, že to prostředí je hodně podobné našemu světu. A to nejenom samotným světem, ale i tím, co se v něm děje. A co je úžasné, dokázala vyvolat emoce. A nejen to. Dokázala i vzbudit zájem o postavy, protože je dobře napsaná. A co víc, u závěrečných titulků jsem se nemohl zbavit dojmu, že tady si dali práci i se samotnou hudební stránkou. Lacuna je prostě kousek, který se ve všech ohledech povedl. Je originální, nápaditý a se svojí herní délkou je určitě zážitkem, který stojí za to vyzkoušet. A pokud máte pixel-art rádi tak, jako já, tak je to povinnost. Taková hra se totiž jistě nebude opakovat.

Troška toho soundtracku zde.