Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, co je ve videoherním světě nejděsivější? Ne, teď jsem nemyslel můj obličej, měl jsem na mysli scénu z domu Beneviento v DLC k Resident Evil Village. Z jednoduchých, možná pro někoho až provařených ingrediencí, vznikl mix, který přesně zahrál na moji nejtemnější strunu. Je jasné, že spousta hráčů bude mít jiné strašidelné favority, ale ono není od věci do hodnocení hry vstříknout trochu subjektivity. V domácnosti Benevientů totiž za velmi znepokojivých zvuků a střídmého osvětlení potkáte svoji matku… Nejde však o postavu matky, tak zakomplexovaný ještě nejsem, jde o zvláštně nepřirozený pohyb, kterým tato zdánlivě nevinná postava oplývá. Stačí na chvíli sklopit zrak a začne vám dýchat na krk. A když zahlídnete, jak horlivě k vám přibíhá, tak vám ještě rychleji přeběhne mráz po zádech. Bravo!

DLC však zdaleka není jen o jedné fungující potvůrce. Líbí se mi, že Winters' Expansion otevřeně a nestydatě pracuje jen s těmi s nejlepšími částmi původní hry, ale zároveň upravuje jejich design tak akorát, aby byl i ve známých prostorách zachován váš pocit znovuobjevování. Levely jsou samozřejmě zkrácené, zjednodušené, ale za to těžší. Už se nedá každý problém vyřešit střelbou. Hratelnostně je toto DLC špičkové – puzzly sice zůstávají jednodušší, ale dočkáte se několika nefalšovaně nápaditých scén i intenzivních momentů. Nemohu si pomoct, ale pocit z tohodle více než tříhodinového dovětku je veskrze komplexní – po všech stránkách dotažená třešnička na dortu s názvem Resident Evil: Village. Pokud něco vytknout, tak paradoxně příběh. Ten místy smrděl patosem jak moje tři dny nošené ponožky... Jen si přivoňte!