Já vyrůstal až na MW a BO sérii a tyto hry se zajisté podílely na mé přízni vůči akčnímu žánru a jeho filmově podaném spektáklu. Až ve svých 25 letech jsem se podíval na původní tři díly (CoD1, CoD:UO a CoD2), abych zjistil, z čeho to "vyrostlo".
Ani současný hráč se nemusí bát nějakého frustrujícího zážitku. Hra se stále hraje poměrně dobře. Je to sice koridor (nejvíc volnosti je hráči dáno až v CoD2), ale furt poměrně dobře nadesignovaný. Celé to stojí na dobře rozvrhnutém prostředí, smysluplně rozmístěných nepřátel a vyvážené obtížnosti. Hráč si musí více hlídat životy a prozkoumávat prostředí, protože v prvním díle ani jeho datadisku ještě nebyl auto-healing. Gunplay je stále zábavný, ačkoliv mi vadí, že nebylo implementováno žádné explicitní násilí. Kdyby zbraně destruovaly nepřátelská těla, bavil bych se ještě násobně více. Domy, stromy a stěny lze ničit jen v tankové misi, což je lepší než kdyby zde nebyla žádná destrukce, ale přesto nikoli ideální.
Příběh u těchto původních dílů série prakticky chybí. Hráč je vždycky vržen do akce na frontu nebo do nějaké specifické bitvy nebo má slnit nějakou sabotáž, ale působí to dost úsečně a nelze prostě říct, že nás to protáhne všemi významnými momenty druhé světové války.
>Inspirace reálnými bitvami:
Bitva o St. Mere Église, Bitva o Pegasus Bridge, Operace Chastise, Zničení bitevní lodi Tirpitz, Bitva u Stalingradu, Bitva v Ardenách, Bitva o Berlín
>Inspirace filmy:
Dvanáct Špinavců (vysvobození Price z nacistického zámku), Nepřítel před Branami (vylodění do bitvy u Stalingradu).
Zážitek je to sice stále monotónní, protože mise se seskládávají z klasických schémat ukradni dokumenty, umísti nálože, zabij/znič, ubraň se před vlnami nepřátel, ale rozmanitosti gameplaye trochu napomáhá to, že občas střílíme z vozidla, během nějakého zběsilého úprku nebo usedneme za protiletadlové dělo a sestřelujeme stíhačky ze vzduchu. Předpředposlední mise nám umožní bojovat v tanku a jelikož se odehrává ve městě, kde je hráči umožněno ničit celé budovy, tak baví více než tatáž pouštní tankovka z dvojky. Chybí však mise v otevřenějším prostoru, kde by hráč nebyl toliko veden za ručičku koridorem. To nám dala až dvojka. Jednička to aspoň vynahrazuje kvalitním designem úrovní, rozmanitým prostředím a situací/bitev, do nichž hráče vhodí. Mrzí rovněž absence většího množství spektakulárních scén, jaké se nachází konkrétně až v datadisku United Offensive - tam je jedna mise, která nás nechá prostřílet se nepřátelskou pozici a sabotovat most, který v závěru mise odpálíme v momentě, kdy po něm přejíždí nepřátelský vlak. Jelikož je to dobrá podívaná, chápu to jako odměnu za to, že jsem se obtěžoval. CoD1 má podobnou misi se sabotáží bitevní lodě nebo sabotáží přehrady, ale podobným momentem nás nikdy neodmění. V nejlepším nás nechá střílet z vozidla při honičce, v níž z místa činu mizíme. Datadisk United Offensive je však zase hůře obtížnostně vyvážené, čímž ho považuji za více frustrující zážitek, který však vykupuje to, jak hráče odměňuje za to, že se s ním namáhá.
Ani současný hráč se nemusí bát nějakého frustrujícího zážitku. Hra se stále hraje poměrně dobře. Je to sice koridor (nejvíc volnosti je hráči dáno až v CoD2), ale furt poměrně dobře nadesignovaný. Celé to stojí na dobře rozvrhnutém prostředí, smysluplně rozmístěných nepřátel a vyvážené obtížnosti. Hráč si musí více hlídat životy a prozkoumávat prostředí, protože v prvním díle ani jeho datadisku ještě nebyl auto-healing. Gunplay je stále zábavný, ačkoliv mi vadí, že nebylo implementováno žádné explicitní násilí. Kdyby zbraně destruovaly nepřátelská těla, bavil bych se ještě násobně více. Domy, stromy a stěny lze ničit jen v tankové misi, což je lepší než kdyby zde nebyla žádná destrukce, ale přesto nikoli ideální.
Příběh u těchto původních dílů série prakticky chybí. Hráč je vždycky vržen do akce na frontu nebo do nějaké specifické bitvy nebo má slnit nějakou sabotáž, ale působí to dost úsečně a nelze prostě říct, že nás to protáhne všemi významnými momenty druhé světové války.
>Inspirace reálnými bitvami:
Bitva o St. Mere Église, Bitva o Pegasus Bridge, Operace Chastise, Zničení bitevní lodi Tirpitz, Bitva u Stalingradu, Bitva v Ardenách, Bitva o Berlín
>Inspirace filmy:
Dvanáct Špinavců (vysvobození Price z nacistického zámku), Nepřítel před Branami (vylodění do bitvy u Stalingradu).
Zážitek je to sice stále monotónní, protože mise se seskládávají z klasických schémat ukradni dokumenty, umísti nálože, zabij/znič, ubraň se před vlnami nepřátel, ale rozmanitosti gameplaye trochu napomáhá to, že občas střílíme z vozidla, během nějakého zběsilého úprku nebo usedneme za protiletadlové dělo a sestřelujeme stíhačky ze vzduchu. Předpředposlední mise nám umožní bojovat v tanku a jelikož se odehrává ve městě, kde je hráči umožněno ničit celé budovy, tak baví více než tatáž pouštní tankovka z dvojky. Chybí však mise v otevřenějším prostoru, kde by hráč nebyl toliko veden za ručičku koridorem. To nám dala až dvojka. Jednička to aspoň vynahrazuje kvalitním designem úrovní, rozmanitým prostředím a situací/bitev, do nichž hráče vhodí. Mrzí rovněž absence většího množství spektakulárních scén, jaké se nachází konkrétně až v datadisku United Offensive - tam je jedna mise, která nás nechá prostřílet se nepřátelskou pozici a sabotovat most, který v závěru mise odpálíme v momentě, kdy po něm přejíždí nepřátelský vlak. Jelikož je to dobrá podívaná, chápu to jako odměnu za to, že jsem se obtěžoval. CoD1 má podobnou misi se sabotáží bitevní lodě nebo sabotáží přehrady, ale podobným momentem nás nikdy neodmění. V nejlepším nás nechá střílet z vozidla při honičce, v níž z místa činu mizíme. Datadisk United Offensive je však zase hůře obtížnostně vyvážené, čímž ho považuji za více frustrující zážitek, který však vykupuje to, jak hráče odměňuje za to, že se s ním namáhá.
Firewatch
Pro: gameplay, cinematické akční pasáže, rozmanitost misí a prostředí
Proti: nehrajeme za nácky, absence destrukce těl a stěn, absence uceleného příběhu - pouhé průskoky několika málo vybranými boji druhé světové, koridor