Předchozí díl Spider-man: Miles Morales byl z mého pohledu hrou, která do značné míry dodnes nejlépe využila možnosti PS5. Čekal jsem tedy, že Spider-man 2 v tomto směru opět posune laťku výš. Nakonec se jedná spíš o evoluci než revoluci v žánru, a hře by reálně slušelo spíše hodnocení 85 - 90 %, ale rozhodl jsem se ze subjektivních důvodů v hodnocení přidat. Pokusím se vysvětlit proč.
Druhý díl plynule navazuje na události dvou předchozích instalací v sérii. Jsme ihned vrženi do akce a seznámeni s ovládacími prvky hry. Celou hrou střídáme mezi charaktery Petera a Milese (s občasnými side questy vedlejších charakterů). Ovládání je naprosto perfektní, málokterá hra umí takhle dobře pracovat s DualSense (včetně originálních vedlejších misí či miniher) a využívat jak jeho adaptivní trigerry, tak zvukové efekty.
Grafika je nádherná, nejedná se sice o dramatický skok oproti předešlým dílům, ale viditelný posun tu přesto je. Město je zároveň o dost větší a živější, tudíž o to víc jsem rád, že hra funguje plynule a detaily jsou vypiplané takřka k dokonalosti (nutno dodat, že za cenu snížených FPS). Přesto však v souvislosti s technickou stránkou hry se jedná o asi její největší slabinu, protože občasné bugy a glitche jsou nepřehlédnutelné. Spidey např. téměř vždy při kráčení po okraji římsy stojí jednou nohou ve vzduchoprázdnu, popř. se hra občas sekne nebo nenaloaduje správně checkpoint a vy musíte restartovat. Naštěstí se nejedná o častý problém.
Příběhově je hra velice silná a nabízí kvalitní filmový hrdinský opus. Je sice pravda, že rozjezd je pomalejší a seznamuje vás (možná pro někoho zbytečně) s ovládacími prvky a skilly, které znáte z dřívějších dílů, ale poté se vše velice slušně rozjede a příběh vtáhne a baví. Je však nutné podotknout, že někdy jsou zdlouhavé i boss fighty a mívají více kol, než by možná bylo vhodné. Co však považuji za silnou stránku příběhu je to, že i přes svoji občasnou předvídatelnost, dokáže zprostředkovat uvěřitelné emoce a silné lidské příběhy. Zejména u vedlejších questů mě až překvapovalo, jak mě dokázaly některé pasáže chytit za srdce a sám jsem se divil, že zrovna superhrdinská hra dokáže tak nenuceně a příjemně přenést do vašich obývacích pokojů emoce a poselství týkající se přátelství a lásky tak, aby to nepůsobilo nuceně. Upřímně, v tom by se mohla kromě her inspirovat i řada filmů.
S kvalitním přenášením emocí ze hry do celkového zážitku pomáhá i to, že město je velice živé. Za skly mrakodrapů se obyvatelé NYC věnují svým denním starostem, koukají na TV, cvičí, v parcích lidé grilují a město zkrátka žije. Líbí se mi, že je do hry opět zakomponováno poznávání města, tentokrát ve formě focení momentek ze života newyorčanů. Obecně jsou vedlejší questy zábavné, je jich sice méně, než v předchozích dílech, zato jsou ale méně repetitivní a město kromě toho, že je větší, je také méně nepřátelské (nestává se, že by na vás na každém metru někdo útočil), a i to mu přidává na uvěřitelnosti.
Z mého úhlu pohledu tak tento díl sice nepřinesl nic moc nového, ale vyšperkoval a dovedl téměř k dokonalosti všechny mechaniky a prvky, které byly v předchozích dílech úspěšné. Zároveň na hře v dnešní době, kdy se klade důraz na to, aby se v ní dalo najít XY collectibles a natahovala se tím tak herní doba na desítky hodin oceňuji to, že se vývojáři zaměřili místo na kvantitu na kvalitu, a servírují nám herní obsah tak, aby byl dávkován v rozumné míře, byl zábavný a originální.
Ostatně důraz na kvalitu místo kvantity se projevil i v tom, že je zde méně možností skillování či útoků postav, zato jsou ale efektivnější a rychleji se s nimi dá pracovat v soubojích. Líbí se mi, že každá z postav má své unikátní útoky, a každá vnímá příběh ze svého pohledu, popř. má vlastní úkoly, což hře dává hezkou dynamiku. Úplně nadšen jsem pak z toho, že zde absentují mikrotransakce a nemusíte grindovat, abyste se dostali na maximální level postavy. K tomu postačí zkrátka plnit kromě hlavní příběhové linky i vedlejší aktivity.
I když se tak nabízí, že hra by měla dostat o něco střízlivější hodnocení, tak si dovolím z čistě subjektivního pohledu procenta napálit, a to s čistým svědomím. Těší mě, že hra dokázala vybalancovat hranici vážnosti a humoru a přinést silné příběhy ve feelgodovém hávu. To v kombinaci s luxusní hratelností, ovladatelností, grafikou a celkově očividnou láskou vývojářů k tématu zkrátka musím ocenit.
Druhý díl plynule navazuje na události dvou předchozích instalací v sérii. Jsme ihned vrženi do akce a seznámeni s ovládacími prvky hry. Celou hrou střídáme mezi charaktery Petera a Milese (s občasnými side questy vedlejších charakterů). Ovládání je naprosto perfektní, málokterá hra umí takhle dobře pracovat s DualSense (včetně originálních vedlejších misí či miniher) a využívat jak jeho adaptivní trigerry, tak zvukové efekty.
Grafika je nádherná, nejedná se sice o dramatický skok oproti předešlým dílům, ale viditelný posun tu přesto je. Město je zároveň o dost větší a živější, tudíž o to víc jsem rád, že hra funguje plynule a detaily jsou vypiplané takřka k dokonalosti (nutno dodat, že za cenu snížených FPS). Přesto však v souvislosti s technickou stránkou hry se jedná o asi její největší slabinu, protože občasné bugy a glitche jsou nepřehlédnutelné. Spidey např. téměř vždy při kráčení po okraji římsy stojí jednou nohou ve vzduchoprázdnu, popř. se hra občas sekne nebo nenaloaduje správně checkpoint a vy musíte restartovat. Naštěstí se nejedná o častý problém.
Příběhově je hra velice silná a nabízí kvalitní filmový hrdinský opus. Je sice pravda, že rozjezd je pomalejší a seznamuje vás (možná pro někoho zbytečně) s ovládacími prvky a skilly, které znáte z dřívějších dílů, ale poté se vše velice slušně rozjede a příběh vtáhne a baví. Je však nutné podotknout, že někdy jsou zdlouhavé i boss fighty a mívají více kol, než by možná bylo vhodné. Co však považuji za silnou stránku příběhu je to, že i přes svoji občasnou předvídatelnost, dokáže zprostředkovat uvěřitelné emoce a silné lidské příběhy. Zejména u vedlejších questů mě až překvapovalo, jak mě dokázaly některé pasáže chytit za srdce a sám jsem se divil, že zrovna superhrdinská hra dokáže tak nenuceně a příjemně přenést do vašich obývacích pokojů emoce a poselství týkající se přátelství a lásky tak, aby to nepůsobilo nuceně. Upřímně, v tom by se mohla kromě her inspirovat i řada filmů.
S kvalitním přenášením emocí ze hry do celkového zážitku pomáhá i to, že město je velice živé. Za skly mrakodrapů se obyvatelé NYC věnují svým denním starostem, koukají na TV, cvičí, v parcích lidé grilují a město zkrátka žije. Líbí se mi, že je do hry opět zakomponováno poznávání města, tentokrát ve formě focení momentek ze života newyorčanů. Obecně jsou vedlejší questy zábavné, je jich sice méně, než v předchozích dílech, zato jsou ale méně repetitivní a město kromě toho, že je větší, je také méně nepřátelské (nestává se, že by na vás na každém metru někdo útočil), a i to mu přidává na uvěřitelnosti.
Z mého úhlu pohledu tak tento díl sice nepřinesl nic moc nového, ale vyšperkoval a dovedl téměř k dokonalosti všechny mechaniky a prvky, které byly v předchozích dílech úspěšné. Zároveň na hře v dnešní době, kdy se klade důraz na to, aby se v ní dalo najít XY collectibles a natahovala se tím tak herní doba na desítky hodin oceňuji to, že se vývojáři zaměřili místo na kvantitu na kvalitu, a servírují nám herní obsah tak, aby byl dávkován v rozumné míře, byl zábavný a originální.
Ostatně důraz na kvalitu místo kvantity se projevil i v tom, že je zde méně možností skillování či útoků postav, zato jsou ale efektivnější a rychleji se s nimi dá pracovat v soubojích. Líbí se mi, že každá z postav má své unikátní útoky, a každá vnímá příběh ze svého pohledu, popř. má vlastní úkoly, což hře dává hezkou dynamiku. Úplně nadšen jsem pak z toho, že zde absentují mikrotransakce a nemusíte grindovat, abyste se dostali na maximální level postavy. K tomu postačí zkrátka plnit kromě hlavní příběhové linky i vedlejší aktivity.
I když se tak nabízí, že hra by měla dostat o něco střízlivější hodnocení, tak si dovolím z čistě subjektivního pohledu procenta napálit, a to s čistým svědomím. Těší mě, že hra dokázala vybalancovat hranici vážnosti a humoru a přinést silné příběhy ve feelgodovém hávu. To v kombinaci s luxusní hratelností, ovladatelností, grafikou a celkově očividnou láskou vývojářů k tématu zkrátka musím ocenit.
Wolfenstein: The New Order
Pro: příběh, ovládání, pojetí vedlejších misí, interaktivní a živé prostředí, využití DualSense, soundtrack a dabing postav
Proti: občasné bugy a glitche, místy předvídatelné zápletky, pomalejší rozjezd příběhu