Jelikož hra DS byla v médiích tolikrát skloňována jakožto "hra nové generace" nebo dokonce "milník", chválou se nešetřilo ani na samotnýho tvůrce hry Kojimu ("geniální herní designer"), ale ani na doprovodnou hudbu kapely Low Roar, rozhodl jsem se hru pokořit.
Grafice nebo zvukům se nedá určitě nic vyčíst, speciálně bych vychválil mimiku obličejů a pohyby postav obecně. Prostředí, ačkoliv je jaksi prázdný, dokáže zaujmout, vytvořit hezký scenérie, zapůsobit. Škoda, že není zpracována denní doba - slunce nad Amerikou už nezapadá.
Note: Chápu, že hry se dělají jaksi v menším měřítku a že nikdy nejsou herní lokace tak rozlehlý, jako ve skutečnosti. Ale těch pár kilometrů mapy prodávat jako USA to mi přišlo přinejmenším "publikum urážející".
Děj hry nezačíná zle, především první "voidout" byl vtahující - všechno bylo nový, tajemný. Ale následná cesta "napříč Amerikou" už začíná být brzy jaksi otravná - neustále Sama někdo obtěžuje (maily, telefonáty, hologramy) a často zcela prázdnými monology pořád dokola omílají často už sdělené či známé, otravný (a opakující se) cutscény po připojení BB, kyčovitý (a často zbytečný) sny z pláže.
Ačkoliv jsem cutscény nepřeskakoval (jak to dopadne mě zajímalo), neznám hru, kde by mě tahle unavovaly.
Dojem: Ve finále to na mě působí, že Kojima sice chce vyprávět silnej příběh o sjednocení Ameriky a o odhalení pravdy o pravidelném vymírání druhů na naší planete, ale k tomu využívá pouze prázdný a docela malý svět, kterej je navržen pouze k jedinému - doručování zásilek.
Tuto plochost (neříkám, že to nemůže být samo o sobě zábavné) vlastní hry v kontrastu s místy až epickým dějem v cutscénách si asi uvědomil i autor sám a tak se rozhodl gameplay nějak ozvláštnit a to právě, myslím si, byly ty pasáže, který jsem musel doslova přetrpět.
Trapnej Higgs - jeden z nekyčovitějších prototypů "Bosse" ever. Jeho vstupy a monology byly prostě ubíjející a k smíchu.
Ještě horší byly asi ty "válečný" pasáže v zákopech s respawnující se pěticí protivníků. To do této hry přece vůbec nezapadlo.
A snad jako nejotravnější jsem potom vnímal boje s velkýma BT na plovoucích imaginárních budovách.
Soundtrack (pokud jde o Ludviga Forssella a jeho hudební podkreslení) je bez debat výbornej.
Pokud však jde o použití alba od Low Roar , osobně bych tam (nemůžu si pomoct) nechal jen původní song "Dont be so Serious". Podle mě prostě takováto hudba ve velkym do her moc nepatří. Ale hudba je to ale originální a celkem poutavá, i když si navzájem dost podobná. Škoda toho tragického úmrtí.
Note: Zajímavé, jak o Low Roar a jejich hudbě k DS jsem slyšel spoustu chvály, ale na místy dechberoucí výkon Ludviga Forssella však se jaksi zapomíná.
Za skladbu Fragile můj respekt rozhodne má :)
+5%
Summary: Hra jakoby moc neví, čím chce být. Mě by se asi víc líbilo, kdyby to byla spíš "malá hra" - prostá cesta z A do B. DS nevnímám jako milník ani jako skvost. Je to celkem hezká a docela originální hra, ale k dokonalosti má, myslím si, sakra daleko.
75+5 = 80%
Grafice nebo zvukům se nedá určitě nic vyčíst, speciálně bych vychválil mimiku obličejů a pohyby postav obecně. Prostředí, ačkoliv je jaksi prázdný, dokáže zaujmout, vytvořit hezký scenérie, zapůsobit. Škoda, že není zpracována denní doba - slunce nad Amerikou už nezapadá.
Note: Chápu, že hry se dělají jaksi v menším měřítku a že nikdy nejsou herní lokace tak rozlehlý, jako ve skutečnosti. Ale těch pár kilometrů mapy prodávat jako USA to mi přišlo přinejmenším "publikum urážející".
Děj hry nezačíná zle, především první "voidout" byl vtahující - všechno bylo nový, tajemný. Ale následná cesta "napříč Amerikou" už začíná být brzy jaksi otravná - neustále Sama někdo obtěžuje (maily, telefonáty, hologramy) a často zcela prázdnými monology pořád dokola omílají často už sdělené či známé, otravný (a opakující se) cutscény po připojení BB, kyčovitý (a často zbytečný) sny z pláže.
Ačkoliv jsem cutscény nepřeskakoval (jak to dopadne mě zajímalo), neznám hru, kde by mě tahle unavovaly.
Dojem: Ve finále to na mě působí, že Kojima sice chce vyprávět silnej příběh o sjednocení Ameriky a o odhalení pravdy o pravidelném vymírání druhů na naší planete, ale k tomu využívá pouze prázdný a docela malý svět, kterej je navržen pouze k jedinému - doručování zásilek.
Tuto plochost (neříkám, že to nemůže být samo o sobě zábavné) vlastní hry v kontrastu s místy až epickým dějem v cutscénách si asi uvědomil i autor sám a tak se rozhodl gameplay nějak ozvláštnit a to právě, myslím si, byly ty pasáže, který jsem musel doslova přetrpět.
Trapnej Higgs - jeden z nekyčovitějších prototypů "Bosse" ever. Jeho vstupy a monology byly prostě ubíjející a k smíchu.
Ještě horší byly asi ty "válečný" pasáže v zákopech s respawnující se pěticí protivníků. To do této hry přece vůbec nezapadlo.
A snad jako nejotravnější jsem potom vnímal boje s velkýma BT na plovoucích imaginárních budovách.
Soundtrack (pokud jde o Ludviga Forssella a jeho hudební podkreslení) je bez debat výbornej.
Pokud však jde o použití alba od Low Roar , osobně bych tam (nemůžu si pomoct) nechal jen původní song "Dont be so Serious". Podle mě prostě takováto hudba ve velkym do her moc nepatří. Ale hudba je to ale originální a celkem poutavá, i když si navzájem dost podobná. Škoda toho tragického úmrtí.
Note: Zajímavé, jak o Low Roar a jejich hudbě k DS jsem slyšel spoustu chvály, ale na místy dechberoucí výkon Ludviga Forssella však se jaksi zapomíná.
Za skladbu Fragile můj respekt rozhodne má :)
+5%
Summary: Hra jakoby moc neví, čím chce být. Mě by se asi víc líbilo, kdyby to byla spíš "malá hra" - prostá cesta z A do B. DS nevnímám jako milník ani jako skvost. Je to celkem hezká a docela originální hra, ale k dokonalosti má, myslím si, sakra daleko.
75+5 = 80%
Pro: Originální nápady, neotřelý prostředí, audiovizuální zpracování, OST
Proti: Koncept doručování moc nekoresponduje s dějem hry, kyčovitý cutscény, ubíjející monology NPC, boss fighty, prázdnej svět vystavěnej pouze k poslíčkování.