A do třetice všeho dobrého, nejnovější díl Call of Juarez. Počkat, cože?! Jak jako že je to už deset let stará hra? Vždyť je to skoro včera co jsem to hrál jako žhavou novinku...
Ano, jedná se sice o čtvrtý přídavek do této série, ale po tom co všechno jsem slyšel o třetím díle se mu zatím pořád radši vyhýbám. Je sice možné, že díky tomu jak mi různé reference snížila očekávání bych si ho nakonec i užil. Ale zatím ještě nepřišel jeho čas.
A tak jsme tady, Call of Juarez Gunslinger, můj nejoblíbenější díl, který i po těch deseti letech stále bez problému obstojí v současné konkurenci. Díky velmi stylizované cellshadové grafice vypadá stále velmi dobře a nijak neruší od celkového zážitku. Hratelnost je arkádovější a mnohem rychlejší než v prvních dvou dílech, ale to vůbec není na škodu. Díky tomu si totiž můžete připadat jako ten nejúžasnější pistolník široko daleko. Ubylo množství zbraní, mise se zkrátili a nepřátel přibylo. A vy tak jen můžete jít stále kupředu a dokazovat sobě i každému, kdo vám přijde do cesty že jste ten nejlepší. Trochu navíc je zde RPG prvek získávání dalších skillů, díky kterým jste sice zas o něco lepší, ale úplně to sem nesedí.
Ale ten největší pokrok, který hra přináší je ve zpracování duelů. To je zde konečně dotaženo k dokonalosti a poprvé mne opravdu bavily. Dokonce tak moc, že po dohrání hlavní kampaně jsem si je rád zopakoval v duelové výzvě, kde jste postaveni do duelů proti různým soupeřům a máte omezený počet pokusů na to je všechny zvládnout. Poslední režim, který pak hra ještě nabízí je čistě arkádový, kde v co nejrychlejším čase musíte co nejplynuleji projít danou částí mapy s cílem stále překonávat své poslední skóre a získat tři hvězdičky. Tenhle režim už je za mne trochu navíc, ale takovýto způsob hraní mě nikdy nebral a věřím že se najdou tací, kterým se to trefí do vkusu.
Na závěr si nechávám příběhovou kampaň. Ta je celá dosti polovičatá. Hlavní postavou je vysloužilý lovec odměn, který vám za sklenici whisky povypráví o svém životě. Celý příběh je tak vyprávěn u baru v jednom saloonu a během toho co posloucháte vyprávění dané události hrajete. Tímto způsobem je tak výborně zpracovaný nespolehlivý vypravěč. Občas prostě nějakou část příběhu zapomene a musí ji doplnit, nebo se do vyprávění zapojují další kolemsedící a dochází tak ke změnám prostředí nebo i celé scenérie přímo za pochodu. Bohužel je tento skvěle zpracovaný způsob vyprávění napojen na slabší příběhovou linku. Jedná se totiž spíše jen o povídky zasazené do různých výrazných historických událostí divokého západu, ke kterým se hlavní protagonista shodou náhod připletl. Celkové provázání dějové linky je ale už slabší a poutavostí se nevyrovná příběhu prvních dvou her.
I přes to se ale jedná o velmi podařený a zatím bohužel poslední příspěvek do této série. Nevěřím že se ještě někdy dalšího pokračování dočkáme. Doufat ale nepřestávám a dokud ten den nepřijde máme tady tento velmi povedený kousek.
Ano, jedná se sice o čtvrtý přídavek do této série, ale po tom co všechno jsem slyšel o třetím díle se mu zatím pořád radši vyhýbám. Je sice možné, že díky tomu jak mi různé reference snížila očekávání bych si ho nakonec i užil. Ale zatím ještě nepřišel jeho čas.
A tak jsme tady, Call of Juarez Gunslinger, můj nejoblíbenější díl, který i po těch deseti letech stále bez problému obstojí v současné konkurenci. Díky velmi stylizované cellshadové grafice vypadá stále velmi dobře a nijak neruší od celkového zážitku. Hratelnost je arkádovější a mnohem rychlejší než v prvních dvou dílech, ale to vůbec není na škodu. Díky tomu si totiž můžete připadat jako ten nejúžasnější pistolník široko daleko. Ubylo množství zbraní, mise se zkrátili a nepřátel přibylo. A vy tak jen můžete jít stále kupředu a dokazovat sobě i každému, kdo vám přijde do cesty že jste ten nejlepší. Trochu navíc je zde RPG prvek získávání dalších skillů, díky kterým jste sice zas o něco lepší, ale úplně to sem nesedí.
Ale ten největší pokrok, který hra přináší je ve zpracování duelů. To je zde konečně dotaženo k dokonalosti a poprvé mne opravdu bavily. Dokonce tak moc, že po dohrání hlavní kampaně jsem si je rád zopakoval v duelové výzvě, kde jste postaveni do duelů proti různým soupeřům a máte omezený počet pokusů na to je všechny zvládnout. Poslední režim, který pak hra ještě nabízí je čistě arkádový, kde v co nejrychlejším čase musíte co nejplynuleji projít danou částí mapy s cílem stále překonávat své poslední skóre a získat tři hvězdičky. Tenhle režim už je za mne trochu navíc, ale takovýto způsob hraní mě nikdy nebral a věřím že se najdou tací, kterým se to trefí do vkusu.
Na závěr si nechávám příběhovou kampaň. Ta je celá dosti polovičatá. Hlavní postavou je vysloužilý lovec odměn, který vám za sklenici whisky povypráví o svém životě. Celý příběh je tak vyprávěn u baru v jednom saloonu a během toho co posloucháte vyprávění dané události hrajete. Tímto způsobem je tak výborně zpracovaný nespolehlivý vypravěč. Občas prostě nějakou část příběhu zapomene a musí ji doplnit, nebo se do vyprávění zapojují další kolemsedící a dochází tak ke změnám prostředí nebo i celé scenérie přímo za pochodu. Bohužel je tento skvěle zpracovaný způsob vyprávění napojen na slabší příběhovou linku. Jedná se totiž spíše jen o povídky zasazené do různých výrazných historických událostí divokého západu, ke kterým se hlavní protagonista shodou náhod připletl. Celkové provázání dějové linky je ale už slabší a poutavostí se nevyrovná příběhu prvních dvou her.
I přes to se ale jedná o velmi podařený a zatím bohužel poslední příspěvek do této série. Nevěřím že se ještě někdy dalšího pokračování dočkáme. Doufat ale nepřestávám a dokud ten den nepřijde máme tady tento velmi povedený kousek.
Dead Space
Pro: Hratelnost, Duely, Grafika, Vypravěč
Proti: Příběh, RPG prvek