Hra, ke které se po letech vracím znovu, a kterou jsem i tentokrát dohrál, nemůže být špatná hra. I tak mě ale Kane & Lynch nevybíravě potrápili, a narvali mi do chřtánu ten pocit, že už možná dokážu dohrát střílečku na gamepadu. Dvě třetiny hry to šlo, pak přišla Havana, a já myslel že prorazím monitor hlavou.

On totiž můj neum zamířit nebyl vždy po právu oceněn. A tak se mi pravidelně stávalo, že nepřítele, který několika končetinami vyčuhoval zpoza úkrytu, jsem prostě nemohl trefit. Ale naopak mě bylo možné zcela realisticky trefit, když jsem se schovával za překážku, zpoza které mi vyčuhovala lysina. Stejně tak jsem měl velké potěšení z toho, že jako úkryt se počítá jen roh, což znamenalo, že jakmile jsem se za krytem začal pohybovat, okamžitě jsem byl řádně nakrmen olovem. Obecně jsou kryty častým zdrojem frustrace, protože při vyklonění zpoza něj míří někdy střelba do krytu samotného, a nedá se zpoza něj vůbec nic trefit. Což je velmi ňami hlavně když házíte granáty. 

Je tedy třeba využívat umělé demence nepřátel. Ti jsou schopni stát mi za zády, a střílet na mého spolubojovníka na druhé straně bojiště. Stejně tak ochotně nabíhají do otevřeného prostranství, stoupají si za kulomet, který má v hledáčku sniper, drží se v hloučku abych ušetřil náboje, a když jsou v krytu moc dlouho tak vystrčí hlavičku, aby to nebyla nuda. Moje spolubojovníci bohužel navštěvovali stejnou zvláštní školu, takže si také moc hlavu nelámou s pobytem na přímém slunci. Rádi mi vbíhali do rány, vyprazdňovali zásobníky do zdi, za kterou byl nepřítel, a hlavně chytrýýýýý byli když jsem si dovolil vyběhnout zpoza úkrytu, abych donutil spawn další vlny nepřátel.

Velkou výhodou je, že samotná střelba je zábavná, a nepřátelé nejsou žádní terminátoři, není tedy nutné do nikoho vyprazdňovat zásobníky. Zbraní není mnoho, ale všechny baví. Docela mi byl sympatický systém oživování a doplňování munice. Spolubojovníci jsou schopni dodat munici do jakékoliv zbraně, kterou zrovna máte u sebe, ale když si o ni řeknete mnohokrát za sebou, tak už vás pošlou. Stejně tak oživování – parťák poblíž vám může vrazit dávku adrenalinu, která vás zase postaví na nohy, ale když to přeženete, tak vás to naopak zabije. Někdy docházelo k situacím, kdy jsem kvůli demenci nechával spolubojovníky v úkrytu, ale to jsem pak zase neměl při ruce nikoho, kdo by mě oživil.

Hra je hodně povídací, naštěstí ale většina konverzací probíhá při hraní. Příběh působí jako něco, co by se hodilo do DLC k plné hře. Dostal jsem se ale díky němu do mnoha zajímavých lokací, tak budiž. Kane a Lynch jsou řádní psychopati, takže civilisté v této hře nejsou moc bráni v potaz. Je to určitě příjemná změna, když na vás v plném klubu naběhnou nepřátelé, a nemusíte řešit ten bordel, který vám běhá v zaměřovači.

Herní doba je krátká, takže i přes všechny ty masařky se to dá i dnes dohrát. Očekával jsem technické problémy, spousta jich je popsána online a hra je dokonce odstraněna ze Steamu, ale nakonec nebylo potřeba nic. I to GFWL mě nechalo s lokálním účtem na pokoji.