Terminator: Future Shock, novátorská, ale problémy prolezlá 3D akce trpěla bugy, nepříliš zvládnutou koncepcí otevřených levelů, nesmyslně komplikovanými skákacími pasážemi a neposlušným ovládáním. Člověk by čekal, že se Bethesda zastydí a chyby opraví, jenže ona každý klad poctivě vyvážila záporem. 

Terminator Skynet je typické pokračování, jakých byly devadesátky plné. Vývojáři oprávněně předpokládali, že každý má jedničku najetou i poslepu, takže dvojka hodí hráče rovnou do hluboké vody. Skynet je těžký. Není těžký jen na dnešní měřítka, ale je těžký i na dobu svého vzniku. Nejsilnější nepřátelé se objevují hned od prvních minut, v obrovských počtech a z nejrůznějších stran. Munice mizela neskutečným tempem a občas nezbylo nic jiného, než zbaběle utíkat. Atmosféře to ovšem moc nepomáhalo, protože Future Shock vždycky těžil z dlouhých mlčenlivých pasáží, v nichž hráč prozkoumával zpustlé město a poslouchal, jestli se někde neozve vrzání pochodujícího robota, nebo aktivace levitující miny. Toho si ve Skynetu moc neužijete. 

Vývojáři totiž splnili přání fanoušků a misemi se dá mnohem lépe navigovat. Bohužel toho docílili tím nejlínějším a nejnevhodnějším způsobem - zkrátili je. Přepad těžce bráněné základny začíná sotva minutovou procházkou, přesun jeepem se pro jistotu odehrává v kaňonech ze kterých se nedá odbočit a letecká mise je snad ještě přímočařejší. Při skoro hodinovém bezcílném bloudění ve zdevastované pustině bývalého L.A. jsem kdysi vývojáře se srdce proklel, ale obrovský level se spoustou různorodých lokací měl své kouzlo. 

Krátkost levelů nekompenzuje ani jejich počet. Je jich osm, ve srovnání s předchozími sedmnácti u Future Shocka. Většina z nich je téměř primitivní - pochopitelně až na nepřátele. Dojdi sem, dones tohle, zapni tamto, znič tohle to. Vývojáři se snažili přidat pestřejší prostředí - a vcelku se jim to povedlo, jenže i tak z toho zůstala hořská pachuť. Naštěstí má Skynet propracovaný příběh. Oněch osm misí poctivě navazuje jedna na druhou, takže vytváří dojem neustále gradované honičky. Hra nemá žádný časový limit, ale občas mi připadalo, že někde na pozadí odtikává. Atmosféra si tím napravila pošramocený dojem. Mise jsou uvedené mizerně zahranými filmečky, které zpětně omlouvají herecké výkony z C&C, Red Alerta, Star Trek: Borg, a z jakékoliv interaktivní hry, s níž jsem měl bohužel tu čest.

Skynet vyšel pět mesíců pro Future Shockovi, takže se nedaly čekat žádné přelomové změny v obsahu, ani v hratelnosti. Nepřátelé jsou pořád ti samí - respektive je jich méně druhů, protože ti nejslabší se téměř neobjevují. Zbraně jsou také ty samé, respektive je jich také méně druhů, protože proti zdejším protivníkům jsou uzi a plazmová pistole k ničemu. Přibylo SVGA rozlišení, které v půlce devadesátek vyrazilo dech svou kvalitou a dnes s ním hra vypadá "lépe". Zmizely staré bugy, ale objevily se nové. Pamatujete si tu bezmoc, kdy se v jedničce panáček zasekl a prostě se nechtěl hnout? Tak to se ve Skynetu nestane - pokud se hráč zasekne, hra ho bez milosti zabije.

Terminator: Skynet navázal na původní příběh, opravil jeho chyby a nasekal vlastní. Kdybych si ho tehdy koupil za plnou cenu, tak bych asi sídlu Bethesdy udělal to, co jí ve hře udělal Skynet. Z pohledu dneška jde o slušnou dobovou střílečku, která nabízí jiný zážitek než tehdejší pecky. Ne nutně lepší, ale dost odlišný, aby stálo za to ji alespoň zkusit.