Jedna z nejlepších her, které jsem kdy četl.
Samotný proces hraní Sunless Skies neuchvátí a těžko by mě u hry udržel - na to je tu příliš mnoho nepohodlných prvků, příliš mnoho prostoru ke stížnostem. Ovládání vesmírně lokomotivy je takové normální - při nejlepších okamžicích se o něm dá říct, že nepřekáží. I s nejrychlejší lokomotivou jsou vzdálenosti dlouhé, postup pomalý. Souboje těžkopádné, snaha trefit nepřítele pomalými raketami občas frustrující. Cestování mezi stejnými stanicemi může být dost jednotvárné. Celé by mě to asi neudrželo víc než pár hodin, nebýt nepřeberné hromady textu a popisů a příběhů a fantazie, které obklopují všechno, co se v Sunless Skies děje.
Prakticky všechno v Sunless Skies, kromě cestování a střílení, probíhá přes text. Nejenom hlavní příběh a popis nejzásadnějších událostí ovlivňujících celé britské impérium na nebesích stojí za pozornost, ale i obyčejné ochutnávaní různých čajů v klidném městečku může přinést několik odstavců hodných zapamatování. Snaha zvrátit (nebo naopak provést) revoluci proti Koruně může být stejný literární požitek jako záchrana Neužitečné Kočky ze studny. Některá rozhodnutí mohou ovlivňovat rovnováhu sil v regionu, změnit životy našeho Kapitána, posádky nebo i celých měst. Jiné volby jsou drobné, nedůležité, chtělo by se říct zbytečné. Ale zároveň umožňují člověku si ve své vlastní fantazii vytvářet postavu Kapitána k obrazu svému. Choval by se můj Kapitán na honosném večírku slušně a distinguovaně, nebo by si raději pořádně nahlas užil? Na osud vesmíru to velký vliv mít nebude. Na moji představu o postavě, kterou jsem se rozhodl obývat, je ale vliv obrovský.
Stejně funguje i vylepšování postavy. Na každé úrovni dostanu na výběr z několika aspektů osobnosti, každý zvyšuje některé vlastnosti. Mohl bych vybírat jen podle čísel, podle vlastností, které zrovna potřebuji vylepšit. Ale není zajímavější vybírat podle přiložených popisů? Stala se v předchozím životě mé postavy nějaká neprominutelná a nepopsatelná křivda? Nebo snad nešťastná láska, ztráta iluzí, či pobyt v psychiatrické léčebně? A z léčebny jsem se dostal opravdu vyléčený, nebo jsem se jen naučil správným způsobem lhát...? Všechny malé i velké volby utvářejí moji představu o světě a jsou pro mě většinou mnohem zajímavější než "zrovna bych potřeboval skill Hearts na 45, jinak nemůžu použít tu zbraň, co jsem viděl v obchodě".
A tak si člověk putuje vesmírem, levně nakupuje, draze prodává, plní úkoly, objevuje svět a hlavně čte. Dlouhé vzdálenosti už nejsou takový problém, aspoň je čas zamyslet se nad posledním objevem o podstatě vesmíru a lidské duše. Opakované návštěvy těch samých přístavů jsou jako návrat do něčeho připomínajícího domov - oázy klidu mezi fantasmagorickými výjevy. A alespoň posádka chvíli nebude umírat hrůzou z vesmírné prázdnoty...
Dostat se do světa Sunless Skies není jednoduché a vyžaduje to dost trpělivosti. Proto jsem se vůbec neostýchal posunout obtížnost směrem k lehčí - menší spotřeba paliva, méně nebezpeční nepřátelé... Pro mě osobně pak byla jasná volba i zapnutí možnosti po smrti načíst poslední pozici. Oficiálně je hra sice rogue-like, každé úmrtí by mělo být konečné a po každém Kapitánovi by měl přijít Kapitán další, budující na kariéře těch předešlých. Pro mě tenhle přístup ale moc nefungoval, přece jen to už by bylo příliš mnoho opakovaných příběhů. Naštěstí ale hra právě tohle zjednodušení pro méně masochisticky založené jedince umožňuje, takže jsem si mohl v klidu číst. Četl jsem si víc než 100 hodin hraní a rozhodně jich ani v nejmenším nelituju.
Herní výzva 2023 - 9. Období páry a petroleje: Dohraj hru, která je zasazená do steampunku.
Samotný proces hraní Sunless Skies neuchvátí a těžko by mě u hry udržel - na to je tu příliš mnoho nepohodlných prvků, příliš mnoho prostoru ke stížnostem. Ovládání vesmírně lokomotivy je takové normální - při nejlepších okamžicích se o něm dá říct, že nepřekáží. I s nejrychlejší lokomotivou jsou vzdálenosti dlouhé, postup pomalý. Souboje těžkopádné, snaha trefit nepřítele pomalými raketami občas frustrující. Cestování mezi stejnými stanicemi může být dost jednotvárné. Celé by mě to asi neudrželo víc než pár hodin, nebýt nepřeberné hromady textu a popisů a příběhů a fantazie, které obklopují všechno, co se v Sunless Skies děje.
Prakticky všechno v Sunless Skies, kromě cestování a střílení, probíhá přes text. Nejenom hlavní příběh a popis nejzásadnějších událostí ovlivňujících celé britské impérium na nebesích stojí za pozornost, ale i obyčejné ochutnávaní různých čajů v klidném městečku může přinést několik odstavců hodných zapamatování. Snaha zvrátit (nebo naopak provést) revoluci proti Koruně může být stejný literární požitek jako záchrana Neužitečné Kočky ze studny. Některá rozhodnutí mohou ovlivňovat rovnováhu sil v regionu, změnit životy našeho Kapitána, posádky nebo i celých měst. Jiné volby jsou drobné, nedůležité, chtělo by se říct zbytečné. Ale zároveň umožňují člověku si ve své vlastní fantazii vytvářet postavu Kapitána k obrazu svému. Choval by se můj Kapitán na honosném večírku slušně a distinguovaně, nebo by si raději pořádně nahlas užil? Na osud vesmíru to velký vliv mít nebude. Na moji představu o postavě, kterou jsem se rozhodl obývat, je ale vliv obrovský.
Stejně funguje i vylepšování postavy. Na každé úrovni dostanu na výběr z několika aspektů osobnosti, každý zvyšuje některé vlastnosti. Mohl bych vybírat jen podle čísel, podle vlastností, které zrovna potřebuji vylepšit. Ale není zajímavější vybírat podle přiložených popisů? Stala se v předchozím životě mé postavy nějaká neprominutelná a nepopsatelná křivda? Nebo snad nešťastná láska, ztráta iluzí, či pobyt v psychiatrické léčebně? A z léčebny jsem se dostal opravdu vyléčený, nebo jsem se jen naučil správným způsobem lhát...? Všechny malé i velké volby utvářejí moji představu o světě a jsou pro mě většinou mnohem zajímavější než "zrovna bych potřeboval skill Hearts na 45, jinak nemůžu použít tu zbraň, co jsem viděl v obchodě".
A tak si člověk putuje vesmírem, levně nakupuje, draze prodává, plní úkoly, objevuje svět a hlavně čte. Dlouhé vzdálenosti už nejsou takový problém, aspoň je čas zamyslet se nad posledním objevem o podstatě vesmíru a lidské duše. Opakované návštěvy těch samých přístavů jsou jako návrat do něčeho připomínajícího domov - oázy klidu mezi fantasmagorickými výjevy. A alespoň posádka chvíli nebude umírat hrůzou z vesmírné prázdnoty...
Dostat se do světa Sunless Skies není jednoduché a vyžaduje to dost trpělivosti. Proto jsem se vůbec neostýchal posunout obtížnost směrem k lehčí - menší spotřeba paliva, méně nebezpeční nepřátelé... Pro mě osobně pak byla jasná volba i zapnutí možnosti po smrti načíst poslední pozici. Oficiálně je hra sice rogue-like, každé úmrtí by mělo být konečné a po každém Kapitánovi by měl přijít Kapitán další, budující na kariéře těch předešlých. Pro mě tenhle přístup ale moc nefungoval, přece jen to už by bylo příliš mnoho opakovaných příběhů. Naštěstí ale hra právě tohle zjednodušení pro méně masochisticky založené jedince umožňuje, takže jsem si mohl v klidu číst. Četl jsem si víc než 100 hodin hraní a rozhodně jich ani v nejmenším nelituju.
Herní výzva 2023 - 9. Období páry a petroleje: Dohraj hru, která je zasazená do steampunku.
Sekiro: Shadows Die Twice
Pro: úžasná atmosféra, hromady větších i menších příběhů ve fascinujícím a děsivém světě
Proti: slabší proces samotného hraní, některé události a příběhy se můžou začít opakovat