Wanted: Dead není hra pro každého. A rozhodně to není hra pro většinu recenzentů, jak jste si mohli všimnout. Nechci na nikoho z nich teď útočit, protože ona je to objektivně přinejlepším průměrná hra, co si budem. Ale subjektivně? Výborná. Zaměření na velmi úzkou skupinu hráčů je u 60€ hry na pováženou, nicméně stalo se. A za jakých okolností že se vám bude možná líbit? Viděli jste nějaké hongkongské akční filmy z minulého století? Nebo béčkové policejní akčňáky z ameriky? A bavily vás? Pokud ano, tak je velká šance, že vás bude bavit i tahle hra.
Jste v Hong Kongu. Ve fiktivním Hong Kongu od japonských vývojářů přesněji. Hrdinka je Švýcarka, Číňany zde v podstatě nenajdete. Zazní tu víc němčiny, než čínštiny nebo japonštiny. Vaši kolegové jsou běloši a černoši, vaši nepřátelé také. Hlavní záporák jakoby z béčkového filmu o nacistech vypadl, jeho side-kick je ruska. Mohl bych pokračovat. V téhle hře je prostě všechno tak prvoplánovaně stereotypní, že tvůrce reálně podezřívám z trollingu. Jen si představte ten shitstorm na internetech, kdyby tohle vytvořilo nějaké velké západní studio. Příběh pak nestojí za řeč, jen snůška rádoby drsných keců a sem tam nějaký povedený vtip uprostřed okoukaného námětu, přesně jako ve zmíněných filmech. A dabing stojí za vyliž. Přesně jako ve zmíněných filmech. Boží.
Překvapivě však hra boduje i v samotném gameplayi. Na první pohled jde o budgetovou produkci a oh boy... kamera je na facku, střelné zbraně jsou téměř nepoužitelné, všude blikají textury, bugují se nepřátelé, uprostřed větší vřavy dropnou fps nesnesitelným způsobem a hrát to na gamepadu je tak na prohození televizí. Jenže pak vemete do ruky katanu a jedete bez zastavení, tam uděláte nějaký slide po zemi se seknutím na závěr, tomuhle useknete ruku, tomu zas nohu, pak mu proženete kulku hlavou, rozpáráte břicho, nabodnete ke zdi, jste celí zacákaní od krve a je to děsná bžunda. Navíc jsou zde úplně parádní finishery, kterých je prej kolem padesátky a jdou stackovat! Takže to je bum bum a sek sek a bum a prostě... Ani nevím, kdy jsem se naposled u soubojáku v nějaké hře takhle bavil. Jenže problém je poměrně nevyvážená obtížnost. Většinu částí jde projít s prstem v nose, jiné je potřeba opakovat. Nemůžu ale říct, že by hra byla nefér a tím pádem frustrující, protože stačí jen trocha cviku a nastudovat si útoky daných jednotek. Je to jednoduše výzva v dobrém smyslu. Teda až na finálního bosse, který umí one-hit kill a stačí udělat jedinou chybu...
Mezi jednotlivými misemi máte možnost chodit po sídle místní policie, kde si lze poslechnout zbytečnosti od kolegů, posbírat nějaké collectibles, ale především hrát mini-hry. Výherní automat, karaoke, žraní ramenu, střelnice nebo si zahrát hru ve hře, tedy Space Runaway, která vyšla i samostatně. Případně si lze pustit nějakou hudbu v jukeboxu a tím se dostávám k největšímu problému. Ten soundtrack je naprosto, ale NAPROSTO skvělý!!! Akorát ho při hraní neuslyšíte. Wtf. Přijdete do klubu, hraje tam parádní cover skladby Maniac a v momentě, kdy začnete střílet, tak už nehraje. Proooč?! Tak promrhaná příležitost. Neskutečné. No a pak vás v bonusových materiálech Stefanie Joosten naučí uvařit nějakou tu šlichtu, za kterou by se ani Jyrka Babica nestyděl. Její postava ve hře je mimochodem trestuhodně upozaděna.
Nejsem si jistý, jak tahle hra mohla vůbec vzniknout a zajímalo by mě, na čem investor zrovna frčel, že mu přišlo jako dobrý nápad ji zafinancovat. Ale jsem za to neskutečně rád. Ono je to v jistých ohledech tak správně hloupé, ale zároveň se to netváří jako komedie, což úplně vystihuje staré béčkové filmy a jsem si jistý, že celý vývoj musel být děsná prdel jak pro tvůrce, tak hlavně pro herce. Rád bych vám řekl, ať počkáte na slevu, protože ta hra rozhodně nedosahuje kvalit ani 7. generace konzolí, natož 9. Jenže obávám se, že pokud nejste cílovka, tak vás to nebude bavit ani za dolar z bundlu. A pokud jste usoudili, že jste, tak šup, dejte jim své peníze. Nebudete toho litovat.
Jen víc takových her. Prosím.
Jste v Hong Kongu. Ve fiktivním Hong Kongu od japonských vývojářů přesněji. Hrdinka je Švýcarka, Číňany zde v podstatě nenajdete. Zazní tu víc němčiny, než čínštiny nebo japonštiny. Vaši kolegové jsou běloši a černoši, vaši nepřátelé také. Hlavní záporák jakoby z béčkového filmu o nacistech vypadl, jeho side-kick je ruska. Mohl bych pokračovat. V téhle hře je prostě všechno tak prvoplánovaně stereotypní, že tvůrce reálně podezřívám z trollingu. Jen si představte ten shitstorm na internetech, kdyby tohle vytvořilo nějaké velké západní studio. Příběh pak nestojí za řeč, jen snůška rádoby drsných keců a sem tam nějaký povedený vtip uprostřed okoukaného námětu, přesně jako ve zmíněných filmech. A dabing stojí za vyliž. Přesně jako ve zmíněných filmech. Boží.
Překvapivě však hra boduje i v samotném gameplayi. Na první pohled jde o budgetovou produkci a oh boy... kamera je na facku, střelné zbraně jsou téměř nepoužitelné, všude blikají textury, bugují se nepřátelé, uprostřed větší vřavy dropnou fps nesnesitelným způsobem a hrát to na gamepadu je tak na prohození televizí. Jenže pak vemete do ruky katanu a jedete bez zastavení, tam uděláte nějaký slide po zemi se seknutím na závěr, tomuhle useknete ruku, tomu zas nohu, pak mu proženete kulku hlavou, rozpáráte břicho, nabodnete ke zdi, jste celí zacákaní od krve a je to děsná bžunda. Navíc jsou zde úplně parádní finishery, kterých je prej kolem padesátky a jdou stackovat! Takže to je bum bum a sek sek a bum a prostě... Ani nevím, kdy jsem se naposled u soubojáku v nějaké hře takhle bavil. Jenže problém je poměrně nevyvážená obtížnost. Většinu částí jde projít s prstem v nose, jiné je potřeba opakovat. Nemůžu ale říct, že by hra byla nefér a tím pádem frustrující, protože stačí jen trocha cviku a nastudovat si útoky daných jednotek. Je to jednoduše výzva v dobrém smyslu. Teda až na finálního bosse, který umí one-hit kill a stačí udělat jedinou chybu...
Mezi jednotlivými misemi máte možnost chodit po sídle místní policie, kde si lze poslechnout zbytečnosti od kolegů, posbírat nějaké collectibles, ale především hrát mini-hry. Výherní automat, karaoke, žraní ramenu, střelnice nebo si zahrát hru ve hře, tedy Space Runaway, která vyšla i samostatně. Případně si lze pustit nějakou hudbu v jukeboxu a tím se dostávám k největšímu problému. Ten soundtrack je naprosto, ale NAPROSTO skvělý!!! Akorát ho při hraní neuslyšíte. Wtf. Přijdete do klubu, hraje tam parádní cover skladby Maniac a v momentě, kdy začnete střílet, tak už nehraje. Proooč?! Tak promrhaná příležitost. Neskutečné. No a pak vás v bonusových materiálech Stefanie Joosten naučí uvařit nějakou tu šlichtu, za kterou by se ani Jyrka Babica nestyděl. Její postava ve hře je mimochodem trestuhodně upozaděna.
Nejsem si jistý, jak tahle hra mohla vůbec vzniknout a zajímalo by mě, na čem investor zrovna frčel, že mu přišlo jako dobrý nápad ji zafinancovat. Ale jsem za to neskutečně rád. Ono je to v jistých ohledech tak správně hloupé, ale zároveň se to netváří jako komedie, což úplně vystihuje staré béčkové filmy a jsem si jistý, že celý vývoj musel být děsná prdel jak pro tvůrce, tak hlavně pro herce. Rád bych vám řekl, ať počkáte na slevu, protože ta hra rozhodně nedosahuje kvalit ani 7. generace konzolí, natož 9. Jenže obávám se, že pokud nejste cílovka, tak vás to nebude bavit ani za dolar z bundlu. A pokud jste usoudili, že jste, tak šup, dejte jim své peníze. Nebudete toho litovat.
Jen víc takových her. Prosím.
Pro: Skvělý old-school nářez pro staromilce zvyklé na japonské podivnosti, Peckový soundtrack...
Proti: ...který je ve hře nevyužitý, nevyvážená obtížnost, technický stav