Outriders rozhodně není žádný nezapomenutelný skvost, přesto jsem hru očekával a v konečném důsledku rozhodně nejsem zklamaný. Předně jde o coop looter shooter (těch "o" ale je!), který si v pohodě užije i vlk samotář. A to je fajn.
Outriders má poměrně dlouhou příběhovou část, kterou autoři skvěle rozdělili do "záchytných" bodů a není tak problém přehrát již prošlou sekvenci bez ztráty vybavení či úrovně. On princip postupu obecně funguje velmi dobře a je jedním z prvků, které jsem na hře nejvíce ocenil. Díky "world tier" systému je hra stále dostatečně obtížná i když u konce jsem na tier 14 už neměl problém razit si cestu plynule kupředu (aby mě poslední boss a jeho proklaté koule srazili na kolena). Výzvu mám ve hrách prostě rád a tady jste za "odvahu" systematicky odměňováni lepším lootem. Výborně.
Hře se obecně vyčítá horší příběh a scénář. Upřímně, s tím jsem problém neměl. Lore světa Enoch se mi vlastně hodně líbil a četné písemné vzkazy jsem si rád pročítal. Na střílečku nabízel svět vlastně dost zajímavé příběhy a časem mi přirostla k srdci i hlavní postava (byť je to trochu psychopat).
Herní náplň je defacto šíleně stereotypní. Vlastně jdete jen z arény do arény a kosíte hordy nepřátel. Překvapivě se mi až absurdně stejná herní náplň začala zajídat až po několika desítkách hodin a ani po celé padesátce, kterou jsem se hrou strávil, jsem nebyl znechucený. Svět byl ale zachráněn, platina padla a stačilo...
Stereotyp herní náplně autoři oddalují pestrým prostředím a lokacemi. Pocit ze střelby by sice mohl být i lepší, schopnosti jsou však uspokojivé (hráno za Pyromancera). Velkým tahákem je však loot. Tuny lootu! Fanoušci Borderlands nebo i Diabla si budou mlaskat. Vybavení je pestré co do vzhledu i funkčnosti. Passivní schopnosti zbraní i částí brnění sice nejsou úplně vyvážené, je jich však spousta a s radostí je budete zkoušet.
Zpočátku jsem se zradoval i nad stále novými typy přátel a když jsem v "bestiáři" viděl, kolik políček ještě schází, byl jsem v jednom nebi. Bohužel se později začínají objevovat takřka stejné varianty již objevených nepřátel, i tak je zdejší flóra i lidští nepřátele celkem pestrá co do vzhledu i schopností. Za vypíchnutí určitě stojí i poměrně slušný "engame" obsah, i když mě osobně už se do dalšího střílení/vylepšování příliš nechtělo. Momentálně je bohužel trochu problém najít aktivní partu z náhodných spoluhráčů. Troufám si však tvrdit, že s dvěma kamarády a pozitivním vztahem k grindu si Outriders užijete o pár (desítek) hodin déle než já.
Outriders je tak co do herní náplně vlastně dost stereotypní kousek, což však u her, zaměřených na loot, vlastně není nic zvláštního. Díky fajn aktivním i pasivním schopnostem celkem potrvá než se začnete nudit a autorům z People Can Fly se podařilo stvořit až překvapivě fajn béčkový svět, do kterého se budete pár desítek hodin rádi vracet. Už teď vím, že dvojka by mi určitě nevadila.
Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 56. hodnotící; fyzická kopie na disku
Outriders má poměrně dlouhou příběhovou část, kterou autoři skvěle rozdělili do "záchytných" bodů a není tak problém přehrát již prošlou sekvenci bez ztráty vybavení či úrovně. On princip postupu obecně funguje velmi dobře a je jedním z prvků, které jsem na hře nejvíce ocenil. Díky "world tier" systému je hra stále dostatečně obtížná i když u konce jsem na tier 14 už neměl problém razit si cestu plynule kupředu (aby mě poslední boss a jeho proklaté koule srazili na kolena). Výzvu mám ve hrách prostě rád a tady jste za "odvahu" systematicky odměňováni lepším lootem. Výborně.
Hře se obecně vyčítá horší příběh a scénář. Upřímně, s tím jsem problém neměl. Lore světa Enoch se mi vlastně hodně líbil a četné písemné vzkazy jsem si rád pročítal. Na střílečku nabízel svět vlastně dost zajímavé příběhy a časem mi přirostla k srdci i hlavní postava (byť je to trochu psychopat).
Herní náplň je defacto šíleně stereotypní. Vlastně jdete jen z arény do arény a kosíte hordy nepřátel. Překvapivě se mi až absurdně stejná herní náplň začala zajídat až po několika desítkách hodin a ani po celé padesátce, kterou jsem se hrou strávil, jsem nebyl znechucený. Svět byl ale zachráněn, platina padla a stačilo...
Stereotyp herní náplně autoři oddalují pestrým prostředím a lokacemi. Pocit ze střelby by sice mohl být i lepší, schopnosti jsou však uspokojivé (hráno za Pyromancera). Velkým tahákem je však loot. Tuny lootu! Fanoušci Borderlands nebo i Diabla si budou mlaskat. Vybavení je pestré co do vzhledu i funkčnosti. Passivní schopnosti zbraní i částí brnění sice nejsou úplně vyvážené, je jich však spousta a s radostí je budete zkoušet.
Zpočátku jsem se zradoval i nad stále novými typy přátel a když jsem v "bestiáři" viděl, kolik políček ještě schází, byl jsem v jednom nebi. Bohužel se později začínají objevovat takřka stejné varianty již objevených nepřátel, i tak je zdejší flóra i lidští nepřátele celkem pestrá co do vzhledu i schopností. Za vypíchnutí určitě stojí i poměrně slušný "engame" obsah, i když mě osobně už se do dalšího střílení/vylepšování příliš nechtělo. Momentálně je bohužel trochu problém najít aktivní partu z náhodných spoluhráčů. Troufám si však tvrdit, že s dvěma kamarády a pozitivním vztahem k grindu si Outriders užijete o pár (desítek) hodin déle než já.
Outriders je tak co do herní náplně vlastně dost stereotypní kousek, což však u her, zaměřených na loot, vlastně není nic zvláštního. Díky fajn aktivním i pasivním schopnostem celkem potrvá než se začnete nudit a autorům z People Can Fly se podařilo stvořit až překvapivě fajn béčkový svět, do kterého se budete pár desítek hodin rádi vracet. Už teď vím, že dvojka by mi určitě nevadila.
Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 56. hodnotící; fyzická kopie na disku
Transistor
Pro: Vcelku zábavný lore světa; propracovaný loot systém; pestrá prostředí; systém obtížnosti a odměňování
Proti: Po stránce hratelnosti velmi stereotypní; hloupě nadesignovaný poslední souboj; postupem hry se nepřátele velmi často opakují; špatně schované načítací obrazovky