Vážení kolegové, dnes bych vám rád napsal pár slov o této vizuální knize, dílo, které předcházelo animovanou adaptaci, jež byla pro náctiletého Pajmiče nebyla objevem, ale zjevením nepředstavitelné magnitudy. Toto anime má v mém srdci, a v jiném orgánu v oblasti pasu se nacházejcí, zvláštní místo.
Psal se rok 2005 a jako tehdejší nekultivovaný plebejec, který anime znal pouze jako obtloustlou žlutou krysu, co s debílkem v čepici vrhajíc koule po různorodé fauně běhal po okolí a sbíral odznáčky, jsem se dostal na jistou internetovou stránku, kde také byla podobná "anime" Zcela náhodně jsem klikl na zcela náhodné video se sličnou kreslenou dívkou na obrázku. Po 87 minutách, kdy se načetlo prvních cca 10 min videa v mocné kvalitě 144p jsem počal sledovat. V oněch 10 minutách mé mladé a nevinné oči uzřeli plnou nahotu, kreslené postavičky provádějící felaci, lehký sadismus, manuální a mechanickou masturbaci a nucenou kopulaci v sauně. To vše s velice nonšalantním přístupem. Dál jsem se však nedostal, neb náš tehdejší super internet se pod návalem kilobaitů za sekundu zavařil a nějak se mu nechtělo načíst víc. To však neměnilo nic na faktu - legendy nelhaly, kreslený "péčko" opravdu existuje! A tak jsem počal svou pout vzdělávání a sebepoznávání.
O 15 let později, kdy jsem se již mohl prohlásit za kulturně vyspělého jedince, jsem se dostal právě ke "knižní" předloze, která záhadně bez problému běží i na moderních systémech jako win 10. Mimo to je jasné, že kniha je několikanásobně obsáhlejší a není výhradně postavená jen na šukačkách.....tedy pardon, nemravné živočišné souloži. Překvapení nastalo v několika prvních minutách čtení, kdy náš protagonista, jenž není totální vymatlanec, narazil na hlavní a první dívčinu této tvorby, Otokawu. Hned první rozhovor ve hře mě zarazil svou přirozeností, plynulostí a kvalitním dabingem. Během prologu jsem se rychle a záživně seznámil s ostatními "main" charaktery, (které spadají do jistého archetypu, ale rozhodně to není nijak na obtíž) a pokračoval jsem s chutí dál. Ač je příběhová kostra prostá (začne se větvit až v předposlední kapitole) a jediná motivace protagonisty je "nebud debil, nepropadni, neopakuj ročník" Tak je to právě práce s charaktery, která to celé činí zábavným čtivem. I malé, nepodstatné charaktery, které se objeví třeba jen na pár scén mají neobvyklou hloubku a několik povahových rysů. Vskutku nevídané.
Největší hvězda je ale již zmíněná Otokawa, která je pro mě dost možná nejkomplexnější postavou napříč celým spektrem japonských vizuálních novel. CÍlevědomá, pracovitá, milá, společenská, fyzicky zdatná, inteligentní, odvážná, pragmatická. Ale též lehce impulzivní, paličatá, panovačná, puntičkářská a hrdá. Navíc s vynikajícím výkonem madam dabérky - hlas, projev, intonace, netlačí na pilu, je přirozená v každé situaci (zahrnuje i "horizontální" akci). Tyto fakty zapříčinili to, že každá konverzace s ní byla zajímavá, potěšující, často vtipná a pochopitelně byla mou první "romancí". Její protipol a hlavní "záporák" tohoto příběhu. Leona - bezprecedentní, bezskrupulózní, neurotická, sadistická, rozmazlená mega čubka. Která je defakto ztělesněním "cartoonishly evil" stereotypu, leč má i své "homelander" momenty, kdy si nejste zcela jistí co se jí momentálně honí v té její pošahané makovici.
Jak jsem již předeslal, jsou to právě postavy a události dějící se kolem nich, které táhnou celý příběh, který je opravdu prostý a vlastně nezajímavý. Dobře a někdy i vtipně jsou tu zakomponovány odkazy na další klasiku od stejného tvůrce "bible black"
Z technického hlediska knížka nevypadá vůbec špatně vezmete li v potaz, že vyšla léta páně 2002 a běží v rozlišení 640x460. Nebál bych se říct, že by si nic nezadala s "mainstrýmovýma" novelama té doby.
Kdybych měl něco vyčítat, kromě té hlavní dějové linky, tak jsou to ony "akční sexy" pasáže, které se přehnaně táhnou a nikam neposouivají děj (pokud opominu romance, ty jsou fajn).
Asi se ptáte "Honzo, ty renesanční a oduševnělý úchyle." Tohle je hentai, že? Něměl si potřebu během četby pohladit lachtana?" O tom se přeci džentlemani nebaví, drazí kolegové. Leč, veztě, že se našlo pár momentů, kdy "šneček povystrčil růžky".
Nuže, to jest vše. Ač jsem si vědom, že budu asi jediná zdejší osoba, která je zainteresovaná v tomto lehce obskurdním výtvoru, nedá mi to a musím vám ho doporučit, jelikož kniha je to velmi čtivá a všechny konce jsem si nenechal ujít. V rámci žánru vysoký nadstandart. Na "úchylárnu pro osamělé honimíry" je to velice povedená záežitost, která mne činí štastným, že jsem i nadále zastáncem kulturně založeného anime.
Psal se rok 2005 a jako tehdejší nekultivovaný plebejec, který anime znal pouze jako obtloustlou žlutou krysu, co s debílkem v čepici vrhajíc koule po různorodé fauně běhal po okolí a sbíral odznáčky, jsem se dostal na jistou internetovou stránku, kde také byla podobná "anime" Zcela náhodně jsem klikl na zcela náhodné video se sličnou kreslenou dívkou na obrázku. Po 87 minutách, kdy se načetlo prvních cca 10 min videa v mocné kvalitě 144p jsem počal sledovat. V oněch 10 minutách mé mladé a nevinné oči uzřeli plnou nahotu, kreslené postavičky provádějící felaci, lehký sadismus, manuální a mechanickou masturbaci a nucenou kopulaci v sauně. To vše s velice nonšalantním přístupem. Dál jsem se však nedostal, neb náš tehdejší super internet se pod návalem kilobaitů za sekundu zavařil a nějak se mu nechtělo načíst víc. To však neměnilo nic na faktu - legendy nelhaly, kreslený "péčko" opravdu existuje! A tak jsem počal svou pout vzdělávání a sebepoznávání.
O 15 let později, kdy jsem se již mohl prohlásit za kulturně vyspělého jedince, jsem se dostal právě ke "knižní" předloze, která záhadně bez problému běží i na moderních systémech jako win 10. Mimo to je jasné, že kniha je několikanásobně obsáhlejší a není výhradně postavená jen na šukačkách.....tedy pardon, nemravné živočišné souloži. Překvapení nastalo v několika prvních minutách čtení, kdy náš protagonista, jenž není totální vymatlanec, narazil na hlavní a první dívčinu této tvorby, Otokawu. Hned první rozhovor ve hře mě zarazil svou přirozeností, plynulostí a kvalitním dabingem. Během prologu jsem se rychle a záživně seznámil s ostatními "main" charaktery, (které spadají do jistého archetypu, ale rozhodně to není nijak na obtíž) a pokračoval jsem s chutí dál. Ač je příběhová kostra prostá (začne se větvit až v předposlední kapitole) a jediná motivace protagonisty je "nebud debil, nepropadni, neopakuj ročník" Tak je to právě práce s charaktery, která to celé činí zábavným čtivem. I malé, nepodstatné charaktery, které se objeví třeba jen na pár scén mají neobvyklou hloubku a několik povahových rysů. Vskutku nevídané.
Největší hvězda je ale již zmíněná Otokawa, která je pro mě dost možná nejkomplexnější postavou napříč celým spektrem japonských vizuálních novel. CÍlevědomá, pracovitá, milá, společenská, fyzicky zdatná, inteligentní, odvážná, pragmatická. Ale též lehce impulzivní, paličatá, panovačná, puntičkářská a hrdá. Navíc s vynikajícím výkonem madam dabérky - hlas, projev, intonace, netlačí na pilu, je přirozená v každé situaci (zahrnuje i "horizontální" akci). Tyto fakty zapříčinili to, že každá konverzace s ní byla zajímavá, potěšující, často vtipná a pochopitelně byla mou první "romancí". Její protipol a hlavní "záporák" tohoto příběhu. Leona - bezprecedentní, bezskrupulózní, neurotická, sadistická, rozmazlená mega čubka. Která je defakto ztělesněním "cartoonishly evil" stereotypu, leč má i své "homelander" momenty, kdy si nejste zcela jistí co se jí momentálně honí v té její pošahané makovici.
Jak jsem již předeslal, jsou to právě postavy a události dějící se kolem nich, které táhnou celý příběh, který je opravdu prostý a vlastně nezajímavý. Dobře a někdy i vtipně jsou tu zakomponovány odkazy na další klasiku od stejného tvůrce "bible black"
Z technického hlediska knížka nevypadá vůbec špatně vezmete li v potaz, že vyšla léta páně 2002 a běží v rozlišení 640x460. Nebál bych se říct, že by si nic nezadala s "mainstrýmovýma" novelama té doby.
Kdybych měl něco vyčítat, kromě té hlavní dějové linky, tak jsou to ony "akční sexy" pasáže, které se přehnaně táhnou a nikam neposouivají děj (pokud opominu romance, ty jsou fajn).
Asi se ptáte "Honzo, ty renesanční a oduševnělý úchyle." Tohle je hentai, že? Něměl si potřebu během četby pohladit lachtana?" O tom se přeci džentlemani nebaví, drazí kolegové. Leč, veztě, že se našlo pár momentů, kdy "šneček povystrčil růžky".
Nuže, to jest vše. Ač jsem si vědom, že budu asi jediná zdejší osoba, která je zainteresovaná v tomto lehce obskurdním výtvoru, nedá mi to a musím vám ho doporučit, jelikož kniha je to velmi čtivá a všechny konce jsem si nenechal ujít. V rámci žánru vysoký nadstandart. Na "úchylárnu pro osamělé honimíry" je to velice povedená záežitost, která mne činí štastným, že jsem i nadále zastáncem kulturně založeného anime.
