Je to už nějakou dobu, co jsem naprosto propadl kouzlu krokovacích dungeonů a před pár lety jsem se pokoušel dostat snad ke všemu, co za poslední roky vzniklo. Tuhle moji lásku odstartoval Legend of Grimrock a Legend of Grimrock II. No a při pátrání po dalších dungeon crawlerech jsem díky Elemirovi narazil právě i na Dungeon of Dragon Knight. Abych byl upřímný, tak nejsem kdovíjaký pamětník a moje láska k dungeonům začala opravdu až s Legend of Grimrock, takže mě všechny ty Ishary, Dungeon Mastery a Eye of the Beholder úplně minuly a upřímně už bych se k nim opravdu nevracel. Mám celkem problém s tím „skokovým“ chozením, takže už bych si zahrál opravdu jen něco novějšího, co má plynulou animaci kroku nebo otáčení.

Zpátky ale k DODK, jak si hra sama říká. Příběh je samozřejmě nic moc, takové obalené fantasy klišé, výběr postav naprostý standard, začátek klasický. Graficky hra taky připomíná takový chudší Grimrock, což mi ale nevadilo. S grafikou ani stylizací jsem problém neměl a vyhovovala mi. Postupem času a jak jsem se dostával dál, mi vlastně docházelo, že mě tahle hra vlastně strašně baví a zbavila se všech vopruz mechanik, které mi na Grimroku vadily. Záhy jsem ji začal stavět nad Grimrock a daleko víc se u ní bavil. Nechci tady nikoho pobouřit, takže nebudu říkat, že je lepší než Grimrock, mě však prostě bavila víc.

Jedna z věcí, která mi přišla proti Grimrocku naprosto skvělá, byl takový obchod přímo ve hře. Příběh hry spočívá v tom, že zabloudíte do chatrče čarodějnice, která Vás do dungeonu odešle, ale stále Vám zajišťuje jakousi podporu. Takže je možné se k ní kdykoli vrátit (mimo boj, samozřejmě) teleportem, prodat nepotřebné věci, nakoupit například nové lektvary, popřípadě si u ní některé věci nechat jako ve truhle. Což se samozřejmě hodí u zbraní, na které ještě nemáte nebo např. u dopisů, ze kterých skládáte příběh a na konci můžete získat achievement, pokud se Vám je podaří posbírat všechny. Navíc pokud má aspoň jedna Vaše postava charisma na 18, pak je prodávání a nakupování předmětů za stejnou cenu, což je super, Vaši partu to pořád pomáhá udržovat na maximální možné výbavě v danou chvíli a nemusíte nic vyhazovat na zem s tím, že se pro to třeba jednou vrátíte a budete se v tom zmateně přehrabovat. Další výhodou pro mě byly i poměrně snadné secrety. Resp. ony zas tak snadné nejsou, jen na mapě patra vidíte, kde je skrytá zeď a tak můžete skryté tlačítko hledat v její blízkosti. Pro kompletistu, jako jsem já, už to aspoň omezilo čas, kdy jsem procházel celou úroveň a hledal skryté tlačítko úplně na každé zdi.

Ono po projití fóra na Steamu bylo dost vidět, že autoři hru hodně komunikovali s fanoušky a hodně tam přidávali nebo upravovali možnosti podle toho, co si komunita přála. V některých patrech tak jsou Arény, ve kterých můžete farmit zkušenosti zabíjením stále se obnovujících potvor, ale nemusíte do nich vůbec chodit. Mně tahle možnost přišla skvělá, protože mám rád, když mám na maximálním levelu odemknuté všechny dovednosti na max. Další super nápad je podle mě i vypnutelný hlad, což je podle mě další vopruz mechanika starších dungeonů, která tak nějak jen prudí, abyste stále hledali a tahali s sebou jídlo a málo spali, ale ve výsledku žádnou taktickou hloubku nepřináší. Hru jsem hrál už „komplet“, ale je vidět, že původně autoři vydali jen nějaké tři levely, a dál komunikovali, konzultovali a přidávali další levely až podle reakce a přání publika. Neříkám, že je to správně a že by to tak mělo být u každé hry, tady mi to ale neskutečně sedlo a autory musím za tento přístup ocenit.

Naopak velká a podle mě jediná opravdová bolest hry jsou potvory. Potvor je žalostně málo druhů, spočítali byste je na prstech obou rukou a neustále se opakují. Proti kryse bojujete na začátku stejně jako na konci a i když jsou její statistiky ke konci značně vyšší, je to pořád ten stejný nepřítel. Naopak mám pocit, že autoři jen vyplňovali tabulku v excelu, jak mají silnější varianty nepřátel vypadat. Úplně jsem nepochopil, podle čeho se to určuje, ale určitě záleží na levelu postavy spíš než na patře ve hře. Pokud zapomenete jednu krysu na prvním patře a vrátíte se tam až s partou na maximálním levelu, je stejně silná jako krysa ze závěrečné lokace. Stejně tak Arény jsou ve hře asi 3 nebo 4, ale na maximálním levelu je jedno, jestli chodíte farmit do levelu 3, 7 nebo 13. A jak jsem psal, nepřátelé mají víc životů, mají větší damage a je za ně víc zkušeností, ale je jich prostě málo a jsou stejní. Kvůli tomu se pro mě souboje ke konci hry stávaly až přehnaně repetetivní a stereotypní, což mi poměrně hodně kazilo zážitek z jinak pro mě naprosto skvělé hry.