Roztomilé! Tento přívlastek bych k titulu Stray mohl rozvinout a použít velmi často a charakterizoval by tak většinu mých pocitů. Ve hře je hlavním hrdinou roztomilá kočička komunikující s roztomilými a mile breptajícími robůtky, s nimiž prožívá roztomilý příběh.

Musím říct, že Stray je na poli PC her částečným skvostem, jelikož domácí zvířátko v hlavní roli by asi většina z nás pasovala do dětských arkádových hopsaček než do ryzí adventury vyprávějící o jakési záchraně světa, které se tato kočička naprostou náhodou a nevědomky zhostí. Hlavním tahounem hry byly pro mě osobně drobnosti, které kočičí postavu dělaly tím, kým v reálu je, tj. možnost kdykoliv zamňoukat, na určených místech se stulit do klubíčka a usnout, nebo třeba i známé otření o nohu, které nenechávalo emotivně chladným ani robotické postavičky. S většinou takovýchto postaviček kočička komunikuje prostřednictvím malého dronu, což alespoň nepůsobí vyloženě pohádkově a hráč takové komunikaci o něco líp uvěří. Když jsem se zmínil o uvěřitelnosti, myslím, že autoři hry extrémně nepřeháněli a především pak kočičí skoky a umění se přes potrubí, okapy, rozvaděče apod. dostat téměř kamkoliv si s jemným a rozumným přimhouřením oka příliš nezadalo s reálem. Osobně mě kromě toho a velmi hezky ztvárněných lokací potěšily stealth pasáže s poněkud otravnějšími drony, před jejichž smrtícími elektrickými zásahy musela kočička mrštně uhýbat a často i intenzivně prchat, aby si tak zachránila život.

Co dodat? Roztomilá kočička v adventurním příběhu působila úžasně relaxačně a pohodově a kdyby se těmto nebo jiným vývojářům podařilo stvořit podobnou hru, řekl bych, že by hráč zažíval znovu chvíle pohody u hry, ze které jsem já měl obyčejnou a o to více opravdovou radost.