Pátý díl jsem jako dítě nehrál. Dostal se mi do ruky až mnohem později jako dospělému a tehdy jsem ho odložil se slovy "mě to nebaví". Po kvalitní čtyřce je to totiž kvalitativní sešup dolů. Víceméně souhlasím s ostatními komentáři. Zatímco v předchozím díle na nás vybalili autoři planetu se vším všudy (originalita prostředí i nepřátel), pětka se odehrává na vesmírné lodi. To znamená jediné - padesát odstínů ocelové šedi (někdy nahrazené vojenskou šedí), roboti, roboti a zase roboti. Volnost průchodu světem je ta tam a hráč musí postupně projít všechny levely tak, jak je pro něj připravili autoři. Aby to hráče příliš neznudilo, ubrali autoři i na počtu levelů. Z někdejších 16+1 tajného ze čtyřky zbylo 12+1. Ve verzi 1.0 není možné změnit ovládání střelby, které je fixně nastavené na alt+ctrl, což je asi nejhorší možné ovládání střelby, které lze ve skákačce vymyslet. Tady by bylo možné komentář zakončit s tím, že hra je o ničem, kdyby ovšem...
Hru jsem rozjel na nejlehčí obtížnost už před 10 dny, hned po dojetí čtyřky. S určitými obtížemi jsem prošel prvním levelem a říkal jsem si, proč jsou ty potvory tak rychlé? Což je s mizerným ovládáním celkem velký problém. Druhý level jsem záhy vzdal a hru na týden odložil. Včera jsem se ke hře vrátil a zjistil jsem, že ovládání se dá naučit a že když zmáčknu alt a pak až ctrl, postavička většinou opravdu vystřelí a ne vyskočí. Projel jsem čtyři levely a zbylých sedm jsem si ponechal na dnešek. Ukázalo se, že přestože je hra objektivně vzato dost odfláknutá, celkem dobře se to hraje. Jelikož jsou levely krátké, dá se při nich ukládat a ani nejsou nějak extrémně zamotané, je otázka projití jednoho levelu celkem rychlou záležitostí. Tím neříkám, že ve hře nejsou místa, na kterých třeba 20x zařvete, ale díky sejvu je stačí projít právě jednou.
A co je cílem hry? Commander Keen se dostane na Shikadijskou loď a jeho úkolem je postupná sabotáž této lodi. Způsob likvidace vybavení korábu včetně eliminace finálního dynama je poměrně originální a za to mají u mě autoři plus. Otevřený závěr pomrkává po pokračování, které nikdy nepřišlo.
Mimo ovládání je hra po technické stránce dobrá. Zvuky a hudba nejsou špatné (ale ani skvělé). Grafika je sice poněkud chudší co do prostředí, ale některé potvory jsou nápadité. Některé jsou zastřelitelné, jiné omráčitelné po omezenou dobu a ty největší jsou pro jistotu nesmrtelné. A proč ne? Zato pro Keena znamená každý kontakt s nepřátelským prostředím smrt. Naštěstí je hru možné ukládat, což obtížnost snižuje směrem k pohodové (aspoň tedy na easy). Snad s výjimkou posledního levelu, což je peklo na kolečkách. Ale tak to má být :)
Commander Keen 5 není špatná hopsačka. Doplácí však na to, že předchozí díl je ve všem lepší. Přitom stačilo málo. Přihodit pár levelů navíc, zachovat nelinearitu, chtělo to jen chtít. Přesto ale není důvod hru při hraní celé série přeskočit. Tento díl není ničím významný, ale celkem mě bavil a o to jde u her především.
Hru jsem rozjel na nejlehčí obtížnost už před 10 dny, hned po dojetí čtyřky. S určitými obtížemi jsem prošel prvním levelem a říkal jsem si, proč jsou ty potvory tak rychlé? Což je s mizerným ovládáním celkem velký problém. Druhý level jsem záhy vzdal a hru na týden odložil. Včera jsem se ke hře vrátil a zjistil jsem, že ovládání se dá naučit a že když zmáčknu alt a pak až ctrl, postavička většinou opravdu vystřelí a ne vyskočí. Projel jsem čtyři levely a zbylých sedm jsem si ponechal na dnešek. Ukázalo se, že přestože je hra objektivně vzato dost odfláknutá, celkem dobře se to hraje. Jelikož jsou levely krátké, dá se při nich ukládat a ani nejsou nějak extrémně zamotané, je otázka projití jednoho levelu celkem rychlou záležitostí. Tím neříkám, že ve hře nejsou místa, na kterých třeba 20x zařvete, ale díky sejvu je stačí projít právě jednou.
A co je cílem hry? Commander Keen se dostane na Shikadijskou loď a jeho úkolem je postupná sabotáž této lodi. Způsob likvidace vybavení korábu včetně eliminace finálního dynama je poměrně originální a za to mají u mě autoři plus. Otevřený závěr pomrkává po pokračování, které nikdy nepřišlo.
Mimo ovládání je hra po technické stránce dobrá. Zvuky a hudba nejsou špatné (ale ani skvělé). Grafika je sice poněkud chudší co do prostředí, ale některé potvory jsou nápadité. Některé jsou zastřelitelné, jiné omráčitelné po omezenou dobu a ty největší jsou pro jistotu nesmrtelné. A proč ne? Zato pro Keena znamená každý kontakt s nepřátelským prostředím smrt. Naštěstí je hru možné ukládat, což obtížnost snižuje směrem k pohodové (aspoň tedy na easy). Snad s výjimkou posledního levelu, což je peklo na kolečkách. Ale tak to má být :)
Commander Keen 5 není špatná hopsačka. Doplácí však na to, že předchozí díl je ve všem lepší. Přitom stačilo málo. Přihodit pár levelů navíc, zachovat nelinearitu, chtělo to jen chtít. Přesto ale není důvod hru při hraní celé série přeskočit. Tento díl není ničím významný, ale celkem mě bavil a o to jde u her především.
Pro: Způsob likvidace systémů lodi, příjemně hratelné, Robo Red.
Proti: Chudá sci-fi grafika, pouze 12+1 level, striktně lineární, čtvrtý díl není překonán ani náhodou.