V žánru hledaček nejsem nějak moc zběhlý, o čemž svědčí i má nevědomost, že je zde možná volba obtížnosti. Jako protřelý hráč především akčních titulů jsem samozřejmě zvolil tu nejtěžší a chybu jsem neudělal. Hlavolamy byly dobré a ani si nepamatuji, že by se nějaký opakoval, tak proč bych je přeskakoval. Nekoukal jsem, jaká další ulehčení přicházela v úvahu a vlastně mě to ani nezajímá, protože jsem žádné záseky na dlouhé hodiny neměl.

Pasažéři, tedy spíše jejich nemrtvé schránky, mi vyprávěli své příběhy, jejichž konce si nepamatovali a bylo na mě zjistit, jak to všechno bylo. Vyšetřování mě opravdu bavilo a vůbec mi nevadilo, že odvádělo pozornost hlavní hrdinky Amandy (v mém případě Jumase :)) od jejího pátrání po dětech.

Narazil jsem na dost závažnou chybu hry, kdy nebylo možné pokračovat, protože mi nešlo jednu stopu převést do vyšetřovacího módu. Jak jsem se dočetl, může se to na pár místech stát, když vyřeším dílčí části úkolu v jiném pořadí, než bylo v plánu. Musel jsem tak celý začátek (asi dvě hodiny hraní) odehrát znovu, ale stačila mi na to už asi jen půlhodinka, protože jsem věděl, co a jak. Od té doby jsem si save raději pravidelně zálohoval, ale jiné takové místo se naštěstí neobjevilo.

Hra mě mile překvapila a jedná se asi o tu nejlepší hledačku, co jsem doposud hrál. Dokonce to má i nějaký ne až tak blbý příběh a solidní hudební složku. Škoda jen, že ty návraty do minulosti pomocí portálů byly hrozně zrychlené, což bylo asi tím, že se tento prvek objevil až ke konci, a to už asi autoři chtěli mít rychle hotovo. Korunu tomu nasadil závěrečný „souboj“, který byl proti předcházejícím událostem dost žalostný. Určitě ale někdy zkusím další hledání skrytých objektů.