Na tento mnou skoro zapomenutý milník při cestě k hernímu dospívání jsem si vzpomněl před pár dny úplnou náhodou. Kamarádka sdílela na Instagramu příběh podbarvený chytlavým textem: „Já vám dááám, pod polštááář, bombu velkou jak dům,…“ Následoval flashback na doby dávné, kdy jsem většinu her tahal z cédéček, nikoliv z internetu. ŘEŽ byla jednou z těch her, které jsem si tajně instaloval (a odpoledne zase odinstaloval), aby se táta nedozvěděl, co to hraju za chujoviny. Tenkrát jsem se do hry dokázal opravdu ponořit ani ne tak pro její hratelnost nebo grafiku, ale především pro výše avizovaný soundtrack. Řezat nepřátelé za zvuku řízného českého punku byla úžasná jízda. Koneckonců jsem díky hře (a dokonalé Nazi-Czech) objevil Totální nasazení, na které dodnes nedám dopustit, ačkoliv punk rozhodně není má krevní skupina.<span class="Apple-converted-space"> 

Odporná, ale stylová grafika, nečekaně náročná obtížnost, nabušený soundtrack a vozíčkáři v šaškovské čepici. To je ŘEŽ!

P.S. Dodnes mám na záložním exteráku složku „Soundtrack hry Řež“.