Druhý Splinter Cell je se svou krátkou herní dobou a minimem inovací více datadiskem než plnohodnotným pokračováním, což znamená, že pokud se Vám líbil díl první, dvojkou chybu neuděláte. Na druhou stranu nelze očekávat (až na pár drobností) žádné změny. Opět tu v kůži drsného a vtipem čišícího Sama Fischera cestujete po světě a zachraňujete, co se dá, mezitím co v televizi ještě nevyhodili toho děsného stříhače zpráv, takže z nich opět víte prd a příběh tak znovu stojí spíše v pozadí.

Co funguje stejně dobře jako v původní hře je hratelnost a s tím spojený dobře propracovaný stealth založený především na práci se světly, kde nově díky světelným paprskům už hráč dobře ví, kde ho nepřítel uvidí a kde ne. Navíc se Sam naučil hvízdat, což hru dělá na rozdíl od svého předchůdce přeci jen o něco jednodušší, zábava je to však pořád stejně dobrá.

Jelikož se dnes již hra nedá legálně nijak sehnat, vznikl zde „mod“, který obsahuje celou hru i se všemi opravami nutnými k hladkému hraní na nejnovějších systémech. Přesto mi však i v této verzi hra padala hned v úvodním intru. To má však snadné řešení - intro stačí přeskočit. Samotná hra už mi pak jela bezproblémově, až na pár pádů v cutscénách, které ale jdou přehrát přes videopřehrávač i ve složce s hrou, takže o nic nepřijdete.