Větší FPS Scheiße jsem snad ještě nehrál. Kdyby MoH: Airborne měl personifikaci, tu by veteráni Red Orchestry popravili Lugerem jako běloruského civilistu. Základní premisa se přitom zdá být skvělá, neboť můžete jakožto paragán do mise nalétnout na libovolné místo. Bohužel vždy po kolena přistanete do úplavicového průjmu scriptů a dementních přestřelek, kdy na sebe jednotlivé skupiny vojáků naráží jak vodkou ožralí vesničani, potácející se potmě lesem, nadto ovšem všichni nepřátelé samozřejmě mají v análních otvorech ukrytý senzor, kterým na 150 metrů vytuší v milisekundě jakoukoliv pozici hráče, tj. ještě předtím, než vaše sniperská puška, asi trpící roztroušenou sklerózou, dokáže promnout si optiku a zaostřit.

Pročež samozřejmě takové flankování nebo jiné taktické řešení situace, neztotožňující se se záměrem neschopných chudáků, kteří Airborne vytvořili, neustále naráží na tento šestý smysl a ony všudypřítomné přiblblé scripty, dokola totožně vrhající nekonečné přívaly nepřátel, což přestávalo být vtipné už u Allied Assault.

Pocit ze střelby pak působí jako kdybych po Němcích prděl nebo házel nějaké bobulky, ale je to tak správně, protože představa, že by v podobné hrůze byl přítomen solidní gunplay, nezdá se mi být vkusná. Hlavně že je hráč neustále odměňován za zabití dvojitými zásobníky a podobnými p********i... Lepší než hrát toto je přistát v Normandii přímo na vidle a hodinu chcípat se střevy vyhřezlými na slamníku.