Co se děje s hrdiny, když jejich 5 minut slávy pomine a záře reflektorů zhasnou? Elitní agent Adam Jensen sedí za smutného šerosvitu ve svém drahém pražském bytě, sám. V ruce skleničku drahého alkoholu, bez velkého požitku popíjí sám. Zemi zachránil snad už dvakrát, ale přesto jako by jeho životu stále něco scházelo. V tu ránu se ozve nepříliš oblíbený starý známý s klasickou prosbou „jednoho posledního džobu“… Atmosféra DLC System Riftu se mi od počátku do konce líbila, měla lehce depresivní a lidský feeling. Dialogy, resp. celkový příběh je sice při nejlepším průměrný, ale přišlo mi, že zážitek je zde utvářen hlavně herním prostředím a jakýmsi vyprávěním beze slov.

Stran technického zpracování je překvapivé, že System Rift nevyužívá žádných známých lokací z původní hry, nýbrž přináší kompletně novou mini-část Prahy. Přesuny jsou sice velmi krátké a možná působí směšně, že vše je hnedle za rohem, ale mě nové uličky nočního města z budoucnosti a krásná budova banky potěšila. V hlavě mi utkvěl nápad holografických kaváren, říkal jsem si, jestli by se něco takového mohlo chytnout i v reálu...

Jeden z důvodů, proč se tomuto hernímu subžánru říká imerzivní simulátor je to, že hra by měla hráče především pohltit, a to se zde skutečně daří. System Rift čerpá z toho, že se jedná o jednu dlouhou misi, v které jdete stále hlouběji, a to jak v přeneseném, tak v doslovném slova smyslu. Tenhle koncept představil již před mnoha lety král všech stealth akcí, Thief, avšak jen malá hrstka her ho dokázala napodobit. Souběžně s tím, jak pronikáte do útrob zabezpečených bankovních prostor se pomyslně dostáváte i dovnitř samotné hry a odkrýváte její další vrstvy. Tou finální je kyberprostor, který pro jeho částečnou originalitu a zajímavou vizuální estetiku hodnotím kladně. Palec v erekci také za nové "heat signature" kamery - konečně nejde každý problém snadno vyřešit neviditelností.