Mám slabost pro SCUMMVM a adventury z vlastního pohledu. Už menší slabost mám pro hry od Coktel Vision, zvláště, pokud se na nich nepodílela Muriel Tramis. A u Weenu mě naprosto nezajímal příběh, hru jsem hrál spíše z perverzní fascinace herními mechanismy. Na poměry ranných devadesátých let je to hra poměrně "jednoduchá" - hráč je po většinu doby omezen na jednu, dvě, maximálně tři obrazovky, mezi kterými se může pohybovat, navíc hra čas od času redukuje inventář (to je občas použité i jako součást zápletky, kdy je inventář ukraden, případně nosiči něco ztratí a je to nutné znovu nalézt. Hra si to ale vynahrazuje velkým množstvím aktivních míst a předmětů, a zvláště pomoc magicky zestárlému strážci, která se odehrává na jediné obrazovce, jsou naprosté point and click orgie. Dojde bohužel i na pixel hunting (je libo hledat tři zrnka písku na louce?)
Další zvláštností Weenu je, že úkony jsou dělené na povinné a nepovinné. Zatímco v klasických adventurách většinou musíte udělat všechno, co udělat jde, jinak se nedostanete dál, zde se hráč na určité úkony může v klidu vykašlat a hra vás pustí dál, aniž by později něco chybělo. Ve hře jsou navíc hned dvě (nebo snad i tři) místa, kde si můžete vybrat ze dvou různých cest, které vás pak zavedou do zcela nových lokací.
Fascinující mechanikou je pak transmutace (ve hře se tomu tak sice výslovně neříká, ale jak jinak chcete nazvat jev, kdy na první získaný předmět (kouli) můžete použít prsten, tiáru a náhrdelník, aby koule změnila tvar na kotlík, trubku a meč. Do kotlíku můžete / musíte nabírat kapaliny nebo v nich mixovat lektvary, jen je poněkud hloupé, když v dané lokaci musíte čtyřikrát dokola použít nejdřív kotlík a potom meč, přičemž jako zlatý hřeb přijde na řadu i samotná koule.
Nakonec bych se zmínil o velmi svérázném bugu, který mě postihl zhruba ve třech čtvrtinách hry a kvůli kterému jsem prolezl čtyři různé návody a dva let's playe, aniž bych našel řešení. Nakonec jsem přišel na to, že jsem předmět (axle) sice sebral, ale on se mi neobjevil v inventáři a bohužel to byl jeden z těch nezbytných. Problém jsem nakonec vyřešil zkopírováním savu z anglické verze do francouzské, sebráním předmětu ve francouzské verzi a následným překopírováním nového savu do anglické verze.
PS, outro mi připomnělo Swigridovu kletbu
Další zvláštností Weenu je, že úkony jsou dělené na povinné a nepovinné. Zatímco v klasických adventurách většinou musíte udělat všechno, co udělat jde, jinak se nedostanete dál, zde se hráč na určité úkony může v klidu vykašlat a hra vás pustí dál, aniž by později něco chybělo. Ve hře jsou navíc hned dvě (nebo snad i tři) místa, kde si můžete vybrat ze dvou různých cest, které vás pak zavedou do zcela nových lokací.
Fascinující mechanikou je pak transmutace (ve hře se tomu tak sice výslovně neříká, ale jak jinak chcete nazvat jev, kdy na první získaný předmět (kouli) můžete použít prsten, tiáru a náhrdelník, aby koule změnila tvar na kotlík, trubku a meč. Do kotlíku můžete / musíte nabírat kapaliny nebo v nich mixovat lektvary, jen je poněkud hloupé, když v dané lokaci musíte čtyřikrát dokola použít nejdřív kotlík a potom meč, přičemž jako zlatý hřeb přijde na řadu i samotná koule.
Nakonec bych se zmínil o velmi svérázném bugu, který mě postihl zhruba ve třech čtvrtinách hry a kvůli kterému jsem prolezl čtyři různé návody a dva let's playe, aniž bych našel řešení. Nakonec jsem přišel na to, že jsem předmět (axle) sice sebral, ale on se mi neobjevil v inventáři a bohužel to byl jeden z těch nezbytných. Problém jsem nakonec vyřešil zkopírováním savu z anglické verze do francouzské, sebráním předmětu ve francouzské verzi a následným překopírováním nového savu do anglické verze.
PS, outro mi připomnělo Swigridovu kletbu
Lesokraj