Bomba, nejlepší "plošinovka" a asi jedna z nej her vůbec, co jsem kdy hrál, po všech stránkách vymazlená, dotažená, v rámci žánru (i žánr místy přesahující) takřka dokonalá hra.
Abych to uvedl, Odyssey jsem po zakoupení Switche začal hrát víceméně jako naprostej Mario-panic :-) nicméně netrvalo dlouho a po malinko rozpačitym úvodu v tmavym kloboukovym království jsem začal pociťovat nadšení - nejdřív když jsem v druhym vodopádovym levelu narazil na spícího T-Rexe na skále a šokovaně zjistil, že se v něj můžu proměnit a rozpoutat naprostej mayhem ;)) ... a pak když mě hra vypustila do neskutečně rozsáhlýho pouštního světa a hlava se mi zatočila z všech těch pyramid, ruin, plošinek a roztodivnejch potvor na obzoru. Open world jako víno.
Paralelně teď zkouším hrát i starší Mario tituly a musím říct, že Odyssey mě namlsala tak, že ani (fanoušky celkem haněnej) switchovej port oslavovaný Galaxy mě nedokáže natolik připoutat - kromě podstatně lepší grafiky za to podle mě může hlavně trumfový eso Odyseje, kterým je možnost transformovat se hodem čepičky do prakticky JAKÝHOLI cizí potvory a ovládat ji, což ve spojení s mnohem otevřenějším světem než měly minulý tituly naprosto nehorázně zvyšuje gameplay. Tyhle transformace byly v omezené míře možný i v minulejch Mario hrách, nicméně tady to jde poprvé opravdu kdykoli (pokud vám tedy v jeden moment zlotřilej pták nesebere čepičku) a výsledek je jednoduše famózní, často i hodně vtipnej (třeba když se proměníte do obří šunky). Každá z příšerek má naprosto vlastní ovládání a možnosti, s každou jde tudíž i naprosto jinak prozkoumávat danej svět. Boží.
Oproti Galaxy na mě taky Odyssey působí jako mnohem logicky propojenější svět - pronásledování Bowsera (kterej samozřejmě už posté unesl princeznu Peach) se mimoděk promění v cestu kolem světa, čehož dojem v každém ze světů skvěle posiluje mapa v podobě parádní cestovní brožury a sbírání suvenýrů, kterými si lze zdobit Mariovu vzducholoď zvenku i zevnitř. A ta hudba k tomu...! Dokonalost :-)
Pokud jsem vůči Odyssey četl nějaký výtky, bylo to spíš ze strany dlouholetých Mario hráčů, kterým postup hrou přišel až moc jednoduchej - jako newbiemu mi tohle naopak přišlo naprosto perfektní a v duchu oný cesty kolem světa : v každym světě musíte pro další postup nasbírat určitej počet měsíčků, aby vzducholoď mohla letět dál, ale tenhle nutnej počet neni nijak stresující a je jen zlomkem počtu moons, které lze v těhle úrovních nasbírat (a že je to lákavý!). Občas přitom třeba v nějaký zelený trubce narazíte na slušně tuhej level - ale zcela přirozeně se můžete rozhodnout nechat si ho na pozdějc (nebo na nikdy :-) ). Krom toho když splníte klíčový mise nebo se do jednotlivých světů vrátíte později, často najdete tunu věcí/míst, kterých jste si předtím nevšimli nebo nebyly dostupný. Postgame naprosto luxusní.
A ty jednotlivý úkoly a levely (který se často skrývaj v oněch ikonickejch zelenejch rourách)! Neskutečná pestrost, kreativita, variabilita. Od klasických skákacích úrovní po geniálně implementovaný oldschool 2D levely, spousta miniher, ale občas i vyloženě logickýho uvažování - jako v případě rébusovejch obrázků rozesetých po světě, splnění některejch z nich mě vyloženě uspokojilo a donutilo mě říct si, "sakra tohle je tak dobře navržená hra" :-) Skvělý vodní levely, vzdušný levely, ježdění motorkou po mrakodrapech, mega-žabí skoky na měsíci s minimální gravitací, level s oblíbencem Yoshim, transormace do Bowsera, obrácená pyramida, nehorázně realistickej dračí boss nebo ÚŽASNÁ atmosféra při už teď kultovnim festivalovym levelu v New Donk City... jsou toho opravdu mraky.
K dohrání hry mi v tuhle chvíli chybí pár měsíčků a poslední ultra-těžkej (v zásadě bonusovej) level, ale už tak můžu směle říct, že takhle - opakuju se - dotaženou, vymazlenou kompaktní hru se skvělym gameplayem, u který je úplně vidět ta láska a kreativita, s jakou jí tvůrci dělali... je prostě radost hrát a stane se to opravdu zřídkakdy :-)
PS: během Cascade Kingdom jsem si na chvíli odskočil, načež zjistil, že Mario se mezitim uvelebil do trávy... usnul... a na nose mu seděl papoušek ;-)) pokud jde o smysl pro detail týhle hry, nuff said?
Abych to uvedl, Odyssey jsem po zakoupení Switche začal hrát víceméně jako naprostej Mario-panic :-) nicméně netrvalo dlouho a po malinko rozpačitym úvodu v tmavym kloboukovym království jsem začal pociťovat nadšení - nejdřív když jsem v druhym vodopádovym levelu narazil na spícího T-Rexe na skále a šokovaně zjistil, že se v něj můžu proměnit a rozpoutat naprostej mayhem ;)) ... a pak když mě hra vypustila do neskutečně rozsáhlýho pouštního světa a hlava se mi zatočila z všech těch pyramid, ruin, plošinek a roztodivnejch potvor na obzoru. Open world jako víno.
Paralelně teď zkouším hrát i starší Mario tituly a musím říct, že Odyssey mě namlsala tak, že ani (fanoušky celkem haněnej) switchovej port oslavovaný Galaxy mě nedokáže natolik připoutat - kromě podstatně lepší grafiky za to podle mě může hlavně trumfový eso Odyseje, kterým je možnost transformovat se hodem čepičky do prakticky JAKÝHOLI cizí potvory a ovládat ji, což ve spojení s mnohem otevřenějším světem než měly minulý tituly naprosto nehorázně zvyšuje gameplay. Tyhle transformace byly v omezené míře možný i v minulejch Mario hrách, nicméně tady to jde poprvé opravdu kdykoli (pokud vám tedy v jeden moment zlotřilej pták nesebere čepičku) a výsledek je jednoduše famózní, často i hodně vtipnej (třeba když se proměníte do obří šunky). Každá z příšerek má naprosto vlastní ovládání a možnosti, s každou jde tudíž i naprosto jinak prozkoumávat danej svět. Boží.
Oproti Galaxy na mě taky Odyssey působí jako mnohem logicky propojenější svět - pronásledování Bowsera (kterej samozřejmě už posté unesl princeznu Peach) se mimoděk promění v cestu kolem světa, čehož dojem v každém ze světů skvěle posiluje mapa v podobě parádní cestovní brožury a sbírání suvenýrů, kterými si lze zdobit Mariovu vzducholoď zvenku i zevnitř. A ta hudba k tomu...! Dokonalost :-)
Pokud jsem vůči Odyssey četl nějaký výtky, bylo to spíš ze strany dlouholetých Mario hráčů, kterým postup hrou přišel až moc jednoduchej - jako newbiemu mi tohle naopak přišlo naprosto perfektní a v duchu oný cesty kolem světa : v každym světě musíte pro další postup nasbírat určitej počet měsíčků, aby vzducholoď mohla letět dál, ale tenhle nutnej počet neni nijak stresující a je jen zlomkem počtu moons, které lze v těhle úrovních nasbírat (a že je to lákavý!). Občas přitom třeba v nějaký zelený trubce narazíte na slušně tuhej level - ale zcela přirozeně se můžete rozhodnout nechat si ho na pozdějc (nebo na nikdy :-) ). Krom toho když splníte klíčový mise nebo se do jednotlivých světů vrátíte později, často najdete tunu věcí/míst, kterých jste si předtím nevšimli nebo nebyly dostupný. Postgame naprosto luxusní.
A ty jednotlivý úkoly a levely (který se často skrývaj v oněch ikonickejch zelenejch rourách)! Neskutečná pestrost, kreativita, variabilita. Od klasických skákacích úrovní po geniálně implementovaný oldschool 2D levely, spousta miniher, ale občas i vyloženě logickýho uvažování - jako v případě rébusovejch obrázků rozesetých po světě, splnění některejch z nich mě vyloženě uspokojilo a donutilo mě říct si, "sakra tohle je tak dobře navržená hra" :-) Skvělý vodní levely, vzdušný levely, ježdění motorkou po mrakodrapech, mega-žabí skoky na měsíci s minimální gravitací, level s oblíbencem Yoshim, transormace do Bowsera, obrácená pyramida, nehorázně realistickej dračí boss nebo ÚŽASNÁ atmosféra při už teď kultovnim festivalovym levelu v New Donk City... jsou toho opravdu mraky.
K dohrání hry mi v tuhle chvíli chybí pár měsíčků a poslední ultra-těžkej (v zásadě bonusovej) level, ale už tak můžu směle říct, že takhle - opakuju se - dotaženou, vymazlenou kompaktní hru se skvělym gameplayem, u který je úplně vidět ta láska a kreativita, s jakou jí tvůrci dělali... je prostě radost hrát a stane se to opravdu zřídkakdy :-)
PS: během Cascade Kingdom jsem si na chvíli odskočil, načež zjistil, že Mario se mezitim uvelebil do trávy... usnul... a na nose mu seděl papoušek ;-)) pokud jde o smysl pro detail týhle hry, nuff said?
The Indigo Disk
Pro: v tuhle chvíli jedna z nejlepších skákaček všech dob geniálně využívající letitý zkušenosti Mario her s žánrem a posouvající ho o pěknej krok dál. člověk by si mohl říct - blbá plošinovka? Odyssey je mnooohem víc než to:-)
Proti: nic mě nenapadá. fakt. akorát těch 100 skoků přes švihadlo a 100 volejbalovejch úderů nevim jestli někdy dám :-)