Hra, která je proslulá svou chybovostí. To by mě ani tolik netrápilo. Za celou dobu hraní jsem nenarazil na nic zásadního. Ano, občas vypadávaly zvuky nebo se prolínaly modely postav s texturami. Umělá inteligence je také úplně pitomá. S tím jsem ale už dopředu počítal. Mnohem horší jsou jiné prvky.
Nejdřív bych ale začal pozitivnější stránkou hry. Na velké herní mapě vám hra dává absolutní volnost. Volnost pro koho budete pracovat, kdy pro něj budete pracovat a hra vás za celou dobu netlačí nějakým časovým limitem. Úkoly překvapivě nejsou tak generické a hlavně, můžete si je relativně svobodně vyřešit po svém. Chcete někam vběhnout sebrat a utíkat nazpátek? Chcete z dálky odstřelit potřebnou věc nebo člověka? Chcete se do základny po vzoru Ramba vplížit z nožem a nepozorován řezat nepřátele? Chcete po vzoru Johna Matrixe (Komando) všechno rozstřílet a vzít si to, pro co jdete? Není problém.
Naštěstí se hra nebere moc vážně. Je trochu stylizovaná do komixově tarantinovského duchu a to že je to totální béčko nepokrytě přiznává. Příběh je tak jednoduchý a klišoidní, až je krásný. Hlavní hrdina se s tím opravdu moc nesere.
Ostatní věci už bohužel nejsou tak skvělé. Systém reputace je na papíře pěkný nápad, ale tady to akorát obtěžuje. Pracoval jsem pro vládu a totálně jsem proti sobě poštval partyzány. Jenže, pak přijde příběhový úkol a najednou se partyzáni hodí. Splním pro ně pár úkolů abych byl alespoň neutrální a v tu chvíli po mě začnou střílet vojáci. Proto jedu do jungle rozjezdit pár mafiánů, abych si u vlády zase trochu pozvedl kredit. Jdu splnit pár úkolů pro indiány, kteří nenávidí civilisté. Když si poštvu proti sobě civilisty, nemůžu se ukázat ve městě, které je pro mě životně důležité. Takže jdu do lesa opět odprásknout pár mafiánů, které nikdo nemá rád. Prostě vopruz.
Náčelník mi zadá zabít starostu. Splním to, vyzvednu si odměnu, vrátím se do města a starosta se mnou vesele mluví dál. Trochu nedomyšlené, ne? Chtělo by to větší následky za spáchané činy. Vedlejší úkoly jsou sice fajn, ale za každým jezdi půlhodiny autem není moc dlouho zábavné. Zvlášť, když vás hra honí každou chvíli od jednoho konce mapy k druhému a vy většinu hratelnosti strávíte na cestách.
RPG prvky jsou obtěžující a podle mě by tady neměly být. Pokud chcete být alespoň trochu přesní ve střelbě samopalem, musíte toho opravdu hodně nastřílet. Co děláte, to se vylepšuje a já se nemohl za celou dobu hry spolehnout na přesnost střelby. Střelba mě otravovala a frustrovala. Co jsem mohl, řešil jsem radši potichu nožem. Je smutné, když v tom hlavním co dělá akci akcí hra nefunguje. Vrchol byla frustrující a neférová závěrečná přestřelka ze stále se obnovujícíma a přibývajícími nepřáteli. To jsem nečekal. Na první pokus jsem na to vůbec nebyl připravený. Takže zase 17 kilometrů do města pro výbavu, na kterou nemám a na kterou si budu muset dalšími třemi hodinami ježdění vydělat.
Herní výzva: "Pořádný pařan"
Nejdřív bych ale začal pozitivnější stránkou hry. Na velké herní mapě vám hra dává absolutní volnost. Volnost pro koho budete pracovat, kdy pro něj budete pracovat a hra vás za celou dobu netlačí nějakým časovým limitem. Úkoly překvapivě nejsou tak generické a hlavně, můžete si je relativně svobodně vyřešit po svém. Chcete někam vběhnout sebrat a utíkat nazpátek? Chcete z dálky odstřelit potřebnou věc nebo člověka? Chcete se do základny po vzoru Ramba vplížit z nožem a nepozorován řezat nepřátele? Chcete po vzoru Johna Matrixe (Komando) všechno rozstřílet a vzít si to, pro co jdete? Není problém.
Naštěstí se hra nebere moc vážně. Je trochu stylizovaná do komixově tarantinovského duchu a to že je to totální béčko nepokrytě přiznává. Příběh je tak jednoduchý a klišoidní, až je krásný. Hlavní hrdina se s tím opravdu moc nesere.
Ostatní věci už bohužel nejsou tak skvělé. Systém reputace je na papíře pěkný nápad, ale tady to akorát obtěžuje. Pracoval jsem pro vládu a totálně jsem proti sobě poštval partyzány. Jenže, pak přijde příběhový úkol a najednou se partyzáni hodí. Splním pro ně pár úkolů abych byl alespoň neutrální a v tu chvíli po mě začnou střílet vojáci. Proto jedu do jungle rozjezdit pár mafiánů, abych si u vlády zase trochu pozvedl kredit. Jdu splnit pár úkolů pro indiány, kteří nenávidí civilisté. Když si poštvu proti sobě civilisty, nemůžu se ukázat ve městě, které je pro mě životně důležité. Takže jdu do lesa opět odprásknout pár mafiánů, které nikdo nemá rád. Prostě vopruz.
Náčelník mi zadá zabít starostu. Splním to, vyzvednu si odměnu, vrátím se do města a starosta se mnou vesele mluví dál. Trochu nedomyšlené, ne? Chtělo by to větší následky za spáchané činy. Vedlejší úkoly jsou sice fajn, ale za každým jezdi půlhodiny autem není moc dlouho zábavné. Zvlášť, když vás hra honí každou chvíli od jednoho konce mapy k druhému a vy většinu hratelnosti strávíte na cestách.
RPG prvky jsou obtěžující a podle mě by tady neměly být. Pokud chcete být alespoň trochu přesní ve střelbě samopalem, musíte toho opravdu hodně nastřílet. Co děláte, to se vylepšuje a já se nemohl za celou dobu hry spolehnout na přesnost střelby. Střelba mě otravovala a frustrovala. Co jsem mohl, řešil jsem radši potichu nožem. Je smutné, když v tom hlavním co dělá akci akcí hra nefunguje. Vrchol byla frustrující a neférová závěrečná přestřelka ze stále se obnovujícíma a přibývajícími nepřáteli. To jsem nečekal. Na první pokus jsem na to vůbec nebyl připravený. Takže zase 17 kilometrů do města pro výbavu, na kterou nemám a na kterou si budu muset dalšími třemi hodinami ježdění vydělat.
Herní výzva: "Pořádný pařan"
Pro: volnost v plnění úkolů, nestárnoucí příběh, hra se nebere vážně
Proti: zbytečné RPG prvky, úmorně zdlouhavé cestování, systém reputace je nedomyšlený, NPC postavy se oživují, frustrující poslední přestřelka, mizerně nepřesný pocit ze střelby