Heroes of the Monkey Tavern je klasický zástupce krokovacích dungeonů, konkrétně člen rodiny následovníků Dungeon Mastera. Hratelnost se liší jen v drobnostech a největší rozdíl je pochopitelně v kvalitě.
Jak už název napovídá, děj začíná v hospodě. Hrdinové opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů dosáhli pokročilého stavu mentální inkompetence a nechali se zlanařit k prozkoumání tajemné věže. Uvnitř prý silní naleznou bohatství a slávu, slabí smrt a zapomnění. S příběhem se tedy vývojáři příliš netrápili a přemíru invence neprojevili ani při designu povolání. K dispozici je osm profesí. Za zmínku stojí jen zloděj se schopností hledat pasti a tajné spínače. Doporučuji ho minimálně zvážit, protože jeho přítomnost v partě urychluje postup a vyřeší několik zapeklitých problémů. Oživit mrvé postavy pak umí jen klerik, ale stejnou práci odvedou i hojivé fontánky rozmístěné různě po patrech.
Soubojový systém vyhovuje partám zaměřeným na boj zblízka. Hra penalizuje "útěk", takže bitevní valčík nefunguje a počet použitelných taktik je omezený. I tohle je zneužitelné, ale v zásadě platí, že šarvátky jsou statičtější a méně nápadité než v jiných realtimových dungeonech. Dokonce i The Deep Paths - Labyrinth Of Andokost byl v tomhle ohledu variabilnější a dynamičtější. Magická povolání jsou zbytečně slabá, protože rychlá volba má místo jen na jedno kouzlo a ani jejich počet není dostačující. Čaroděj jich má osm, klerik čtyři a paladin dokonce jen dvě. Obtížnost bojů přesto není příliš vysoká, protože nepřátelé pravidelně chodí po jednom, výjimečně po dvou.
Obtížnost nešponují ani hádanky. Oblíbené jsou nášlapné dlaždice, sochy plivající ohnivé koule, případně páky na zdech. Žádná překážka neklade zatvrzelý odpor, ani nezaujme originalitou. Mapy jsou vcelku členité, ale nesnaží se hráče zmást. Občas je vhodné některé oblasti vynechat a vrátit se do nich až po nasbírání zkušeností, nebo nalezení silnější zbraně. Cílem je posbírat několik klíčů, výjimečně i důležitý předmět a vystoupat o další patro. Hledání pokladů je cesta od zklamání ke zklamání, protože tajné výklenky pravidelně skrývají nepoužitelné haraburdí. Občas mi připadalo že je hra generuje náhodně, protože ke konci pouti jsem nacházel podobnou výbavu o jakou jsem zakopával na jejím začátku.
Grafikou se hra zařadila do průměru, ale hudba mě nadchla. Chvílemi zněla epicky, chvílemi při vzdáleně připomínala něco od Angela Badalamentiho - to je člověk co složil hudbu k Městečku Twin Peaks a několika filmům Davida Lynche. Prostředí toho bohužel nevyužilo, takže tajuplná atmosféra v prázdném bludišti sterilně vypadajících chodeb pravidelně rychle vyvanula.
Navzdory kritice nepůsobí Heroes of the Monkey Tavern vůbec zle. Celou dobu jsem měl pocit, že hraju fanouškovský projekt vytvořený v editoru nějakého jiného, mnohem lepšího dungeonu. Hra nerebeluje fundamentálně špatnými mechanikami, nemá hluchá místa, ani rozčilující pasáže. S trochou péče a invence mohla dopadnout mnohem lépe.
Jak už název napovídá, děj začíná v hospodě. Hrdinové opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů dosáhli pokročilého stavu mentální inkompetence a nechali se zlanařit k prozkoumání tajemné věže. Uvnitř prý silní naleznou bohatství a slávu, slabí smrt a zapomnění. S příběhem se tedy vývojáři příliš netrápili a přemíru invence neprojevili ani při designu povolání. K dispozici je osm profesí. Za zmínku stojí jen zloděj se schopností hledat pasti a tajné spínače. Doporučuji ho minimálně zvážit, protože jeho přítomnost v partě urychluje postup a vyřeší několik zapeklitých problémů. Oživit mrvé postavy pak umí jen klerik, ale stejnou práci odvedou i hojivé fontánky rozmístěné různě po patrech.
Soubojový systém vyhovuje partám zaměřeným na boj zblízka. Hra penalizuje "útěk", takže bitevní valčík nefunguje a počet použitelných taktik je omezený. I tohle je zneužitelné, ale v zásadě platí, že šarvátky jsou statičtější a méně nápadité než v jiných realtimových dungeonech. Dokonce i The Deep Paths - Labyrinth Of Andokost byl v tomhle ohledu variabilnější a dynamičtější. Magická povolání jsou zbytečně slabá, protože rychlá volba má místo jen na jedno kouzlo a ani jejich počet není dostačující. Čaroděj jich má osm, klerik čtyři a paladin dokonce jen dvě. Obtížnost bojů přesto není příliš vysoká, protože nepřátelé pravidelně chodí po jednom, výjimečně po dvou.
Obtížnost nešponují ani hádanky. Oblíbené jsou nášlapné dlaždice, sochy plivající ohnivé koule, případně páky na zdech. Žádná překážka neklade zatvrzelý odpor, ani nezaujme originalitou. Mapy jsou vcelku členité, ale nesnaží se hráče zmást. Občas je vhodné některé oblasti vynechat a vrátit se do nich až po nasbírání zkušeností, nebo nalezení silnější zbraně. Cílem je posbírat několik klíčů, výjimečně i důležitý předmět a vystoupat o další patro. Hledání pokladů je cesta od zklamání ke zklamání, protože tajné výklenky pravidelně skrývají nepoužitelné haraburdí. Občas mi připadalo že je hra generuje náhodně, protože ke konci pouti jsem nacházel podobnou výbavu o jakou jsem zakopával na jejím začátku.
Grafikou se hra zařadila do průměru, ale hudba mě nadchla. Chvílemi zněla epicky, chvílemi při vzdáleně připomínala něco od Angela Badalamentiho - to je člověk co složil hudbu k Městečku Twin Peaks a několika filmům Davida Lynche. Prostředí toho bohužel nevyužilo, takže tajuplná atmosféra v prázdném bludišti sterilně vypadajících chodeb pravidelně rychle vyvanula.
Navzdory kritice nepůsobí Heroes of the Monkey Tavern vůbec zle. Celou dobu jsem měl pocit, že hraju fanouškovský projekt vytvořený v editoru nějakého jiného, mnohem lepšího dungeonu. Hra nerebeluje fundamentálně špatnými mechanikami, nemá hluchá místa, ani rozčilující pasáže. S trochou péče a invence mohla dopadnout mnohem lépe.
Sigil II
Pro: hudba, příjemná hratelnost, hra nedokáže rozčílit a nestihne nudit
Proti: jednotvárné souboje, dojem sterility, nenápaditost, přílišná krátkost