Celeste se naštěstí řadí mezi ten typ skákaček, které jsou tak trochu výzva, ale s rozumem, a pasáže pro největší skillery/masochisty nabízí jen na čistě dobrovolné bázi. Občas jsem si pro nějakou tu jahůdku (jsou k ničemu, ale je těžké je sebrat) skočil, když se mi zdála přece jen snadná, ale většinu jsem spokojeně ignoroval. Párkrát jsem narazil i na nějaká skrytější tajemství, ale tam jsem vlastně vůbec netušil co dělat. Ale to nevadí, po pěti hodinách a asi tisíci smrtích jsem spokojeně dohopsal na vrchol. Ač mě hra vlastně ze začátku zase tolik nebrala a hrál jsem jednotlivé kapitoly s docela velkými odstupy, ke konci mě to úplně strhlo a prosvištěl jsem to jedním dechem.

Herními mechanikami je Celeste úplně našlapaná, každá kapitola jich nabízí hned několik nových. Velmi potěšil konec, kde se postupně všechny mechaniky opět zopakují. Příjemný pixelart a poklidná hudba skvěle sekundují nenáročnému příběhu mladé dívky, která zápasí především sama se sebou. Pro mě milé překvapení.