Série Kingdom Hearts u nás moc nefrčí, zejména v Asii jde však o obrovskou hitovku a není proto až takovým překvapením, že hudební odbočka Kingdom Hearts: Melody of Memory je už cca čtrnáctým přírůstkem do série (záleží na způsobu počítání).
Právě Melody of Memory si dává za cíl prakticky nesplnitelný úkol. Snaží se zmapovat dosavadní děj předchozích her a to formou rytmické hry. V bonbónkové raketce se tak pendlujete mezi desítkami ikonických světů, z nichž mnohé znáte z Disneyovských potažmo Pixarovských animáků. Světy v sobě skrývají jednu až dvě melodie, co se objevily v některé z předchozích her. Melodie samotné jsou přetavené do úrovní, na jejichž konec se musí vybraná trojice hrdinů prosekat skrz zástupy různorodých nepřátel.
Hra stojí na bohatém základu více než desítky předchozích her, nabízí proto opravdu mamutí nálož obsahu v podobě povedených skladeb. Po stránce hratelnosti hra baví velmi dobře a procházení úrovněmi je krásně návykové. Není to sice kousek, u kterého vydržíte čtyři hodiny v kuse, při každém dalším spuštění se však budete na hraní těšit. A to se počítá.
Kvalitní hudební základ, doplněný o zdánlivě jednoduchou hratelnost, funguje po většinu času znamenitě. Problém nastává v několika málo úrovních, kdy dění na obrazovce nekoresponduje úplně přesně s rytmem hudby a díky tomu je průchod melodií na nejtěžší obtížnost celkem peklo. Při větším chaosu na obrazovce mi občas přišlo, že systém neregistruje mačkání tlačítek gamepadu úplně přesně. Oba zmiňované neduhy jsou však naštěstí spíše ojedinělým nešvarem.
Hratelnost tedy většinu času dobře funguje a hra baví. Při své cestě vesmírnou mapou odemykáte střípky příběhu. Pokud však neznáte pečlivě předchozí díly, nebudete se absolutně chytat. Melody of Memory sice není mým prvním setkáním se sérii, osobně však ústřední příběh Kingdom Hearts (ty vedlejší dílčí jsou celkem fajn) považuji za největší slabinu celé série. Je neskutečně zmatený, překombinovaný a v konečném důsledku nepůsobí promyšleně, jak by si asi autoři přáli, ale spíše jako úplný nesmysl plný dvojníků, dvojníků od dvojníků, alter eg a různých verzí už tak debilních postav. V KH: MoM dávku příběhových peripetií užijete nejvíce v úplném závěru, kde vás čekají dlouhé minuty příšerných dialogů, které vás budou nejspíše vyloženě s*át. Vyjma závěru vás však nikdo ke sledování scénáristického zoufalství nenutí.
Hru je naopak třeba pochválit, kolik obsahu hráči servíruje. Základní dohrání zvládnete nejspíš za něco kolem desíti hodin, obsahu se zde však skrývá na další desítky. Připočtu-li si k tomu možnost hrát v coopu, nebo v kompetitivním multiplayeru, kde házíte soupeři klacky pod nohy v podobě zákeřných triků, vychází mi Kingdom Hearts: Melody of Memory jako výborná volba pro fanoušky žánru. Má sice pár nešvarů, to pro žánr důležité však dělá skvěle.
Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)
Právě Melody of Memory si dává za cíl prakticky nesplnitelný úkol. Snaží se zmapovat dosavadní děj předchozích her a to formou rytmické hry. V bonbónkové raketce se tak pendlujete mezi desítkami ikonických světů, z nichž mnohé znáte z Disneyovských potažmo Pixarovských animáků. Světy v sobě skrývají jednu až dvě melodie, co se objevily v některé z předchozích her. Melodie samotné jsou přetavené do úrovní, na jejichž konec se musí vybraná trojice hrdinů prosekat skrz zástupy různorodých nepřátel.
Hra stojí na bohatém základu více než desítky předchozích her, nabízí proto opravdu mamutí nálož obsahu v podobě povedených skladeb. Po stránce hratelnosti hra baví velmi dobře a procházení úrovněmi je krásně návykové. Není to sice kousek, u kterého vydržíte čtyři hodiny v kuse, při každém dalším spuštění se však budete na hraní těšit. A to se počítá.
Kvalitní hudební základ, doplněný o zdánlivě jednoduchou hratelnost, funguje po většinu času znamenitě. Problém nastává v několika málo úrovních, kdy dění na obrazovce nekoresponduje úplně přesně s rytmem hudby a díky tomu je průchod melodií na nejtěžší obtížnost celkem peklo. Při větším chaosu na obrazovce mi občas přišlo, že systém neregistruje mačkání tlačítek gamepadu úplně přesně. Oba zmiňované neduhy jsou však naštěstí spíše ojedinělým nešvarem.
Hratelnost tedy většinu času dobře funguje a hra baví. Při své cestě vesmírnou mapou odemykáte střípky příběhu. Pokud však neznáte pečlivě předchozí díly, nebudete se absolutně chytat. Melody of Memory sice není mým prvním setkáním se sérii, osobně však ústřední příběh Kingdom Hearts (ty vedlejší dílčí jsou celkem fajn) považuji za největší slabinu celé série. Je neskutečně zmatený, překombinovaný a v konečném důsledku nepůsobí promyšleně, jak by si asi autoři přáli, ale spíše jako úplný nesmysl plný dvojníků, dvojníků od dvojníků, alter eg a různých verzí už tak debilních postav. V KH: MoM dávku příběhových peripetií užijete nejvíce v úplném závěru, kde vás čekají dlouhé minuty příšerných dialogů, které vás budou nejspíše vyloženě s*át. Vyjma závěru vás však nikdo ke sledování scénáristického zoufalství nenutí.
Hru je naopak třeba pochválit, kolik obsahu hráči servíruje. Základní dohrání zvládnete nejspíš za něco kolem desíti hodin, obsahu se zde však skrývá na další desítky. Připočtu-li si k tomu možnost hrát v coopu, nebo v kompetitivním multiplayeru, kde házíte soupeři klacky pod nohy v podobě zákeřných triků, vychází mi Kingdom Hearts: Melody of Memory jako výborná volba pro fanoušky žánru. Má sice pár nešvarů, to pro žánr důležité však dělá skvěle.
Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)
Alan Wake II
Pro: Obrovské množství písní a melodií; funkční hratelnost; tuny dalšího obsahu; skvělá hudba; pro fanoušky série krásný pocit nostalgie
Proti: Horší grafika; hráči neznalí série nemají šanci příběh pochopit; debilní scénář