Order of Batle původně obsahovala kampaně U.S. Pacific a Rising Sun. Později z nich vývojáři udělali samostatná DLC a začali přidávat další - nejprve ty, které ještě více pokrývaly asijská bojiště a následně i kampaně věnující se bojům v Evropě. Protože je ale U.S. Pacific jednou ze dvou prvních kampaní, rozhodl jsem se začít právě s ní (a také mj. proto, že část jednotek z tutoriálu můžete do této kampaně exportovat). Už v komentáři k free-to-play základní hře obsahující pouze tutoriál jsem naznačil, že Order of Battle má velký potenciál a U.S. Pacific to jenom potvrzuje. Politika dokupování jednotlivých DLC mi navíc v tomto případě vůbec nevadí (na rozdíl od Paradoxu), protože kampaně tvoří uzavřené celky a pokud nějaké DLC přineslo doplnění pravidel, tak bylo dostupné zdarma všem. Cena DLC (i bez slev) je navíc rozumná, protože dohrát jednu kampaň je na opravdu dlouhou dobu (byť se čas postupně s vašimi zkušenostmi asi o něco sníží).
Délka jednotlivých scénářů v U.S. Pacific se pohybuje od 30 až po ty dlouhé 50 až 60 tahové. Velikost některých map pak dosahuje až 4000 hexových políček, takže nehrozí, že by docházelo k efektu řešení "puzzle" jednotlivých bitev. Máte naopak dost prostoru vybrat z několika přístupů k bitevním plánům a volit rozmanité složení svých jednotek, které můžete pořizovat i během scénáře za pevně přibývající body (další body můžete někdy získat splněním sekundárních cílů). Jednotek ale nemůžete mít neomezený počet, jste vždy omezeni limity pro pozemní, námořní a letecké jednotky (navíc jeden tank jsou např. dvě jednotky mariňáků). Díky stromu specializací, z nějž vybíráte před jednotlivými scénáři, se také bude způsob dohrání kampaně lišit. Osobně mě například trochu mrzí, že jsem nevybral specializaci Wolfpack a nevěnoval se více ponorkám. Jejich sílu jsem si uvědomil až později. Také jsem příliš nevyužíval protitankové a protiletecké kanóny. Zato jsem hodně dbal na svou leteckou sílu a u několika stíhacích letounů a střemhlavých bombardérů jsem dosáhl maximálních 5 hvězdiček zkušenosti. V bitvách o Leyte, Okinawu a Tokio jsem měl už absolutní leteckou převahu.
Co se týče jednotlivých scénářů, tak jsou koncipovány poměrně vynalézavě a v jejich průběhu může dojít k různým naskriptovaným twistům. Tady je skoro výhodou, když v některých případech neznáte historii. Osobně mě nejvíce bavily scénáře Bataan, Korálové moře, Guadalcanal a Leyte. Hra má v každém případě velmi zábavně zpracovanou součinnost leteckých, pozemních a námořních jednotek a nevím o jiné tahovce, která by byla v tomto ohledu lepší (pokud o nějaké víte, dejte mi vědět!). V některých scénářích jsem byl doslova napnutý do posledního tahu a jediný scénář, který mi nejprve přišel slabší, byl ten poslední - alternativní bitva o Tokio (která je však realizací skutečného plánu Downfall o invazi do Japonska). Na druhou stranu člověk zažívá na vlastní kůži únavu z dlouhotrvající války a skutečně si přeje, aby už byla u konce. Každopádně po dohrání kampaně U.S. Pacific se na další DLC vysloveně těším.
Hře bych vytkl delší doby loadingů (i s SSD u dlouhých scénářů více jak dvě minuty), pár menších bugů a občasně mírně horší rozlišitelnost jednotek na mapě (např. v Tokiu ve městě jsem s tím měl trochu problém). Mapu lze sice přepnout do jiného módu, ale to zase trvá, než se vše znovu načte, takže to postrádá smysl. Bonus by byl, kdyby ve hře bylo dynamicky měnící se počasí, což by dodalo scénářům ještě hlubší rozměr (a přitom by nešlo o tu míru komplexity, která by narušila samotný koncept přístupné válečné hry). Všechno ostatní jsou v podstatě detaily.
A mimochodem - hudba je super. Hlavní téma v žestích je jedno z těch, které ulpí v paměti.
Délka jednotlivých scénářů v U.S. Pacific se pohybuje od 30 až po ty dlouhé 50 až 60 tahové. Velikost některých map pak dosahuje až 4000 hexových políček, takže nehrozí, že by docházelo k efektu řešení "puzzle" jednotlivých bitev. Máte naopak dost prostoru vybrat z několika přístupů k bitevním plánům a volit rozmanité složení svých jednotek, které můžete pořizovat i během scénáře za pevně přibývající body (další body můžete někdy získat splněním sekundárních cílů). Jednotek ale nemůžete mít neomezený počet, jste vždy omezeni limity pro pozemní, námořní a letecké jednotky (navíc jeden tank jsou např. dvě jednotky mariňáků). Díky stromu specializací, z nějž vybíráte před jednotlivými scénáři, se také bude způsob dohrání kampaně lišit. Osobně mě například trochu mrzí, že jsem nevybral specializaci Wolfpack a nevěnoval se více ponorkám. Jejich sílu jsem si uvědomil až později. Také jsem příliš nevyužíval protitankové a protiletecké kanóny. Zato jsem hodně dbal na svou leteckou sílu a u několika stíhacích letounů a střemhlavých bombardérů jsem dosáhl maximálních 5 hvězdiček zkušenosti. V bitvách o Leyte, Okinawu a Tokio jsem měl už absolutní leteckou převahu.
Co se týče jednotlivých scénářů, tak jsou koncipovány poměrně vynalézavě a v jejich průběhu může dojít k různým naskriptovaným twistům. Tady je skoro výhodou, když v některých případech neznáte historii. Osobně mě nejvíce bavily scénáře Bataan, Korálové moře, Guadalcanal a Leyte. Hra má v každém případě velmi zábavně zpracovanou součinnost leteckých, pozemních a námořních jednotek a nevím o jiné tahovce, která by byla v tomto ohledu lepší (pokud o nějaké víte, dejte mi vědět!). V některých scénářích jsem byl doslova napnutý do posledního tahu a jediný scénář, který mi nejprve přišel slabší, byl ten poslední - alternativní bitva o Tokio (která je však realizací skutečného plánu Downfall o invazi do Japonska). Na druhou stranu člověk zažívá na vlastní kůži únavu z dlouhotrvající války a skutečně si přeje, aby už byla u konce. Každopádně po dohrání kampaně U.S. Pacific se na další DLC vysloveně těším.
Hře bych vytkl delší doby loadingů (i s SSD u dlouhých scénářů více jak dvě minuty), pár menších bugů a občasně mírně horší rozlišitelnost jednotek na mapě (např. v Tokiu ve městě jsem s tím měl trochu problém). Mapu lze sice přepnout do jiného módu, ale to zase trvá, než se vše znovu načte, takže to postrádá smysl. Bonus by byl, kdyby ve hře bylo dynamicky měnící se počasí, což by dodalo scénářům ještě hlubší rozměr (a přitom by nešlo o tu míru komplexity, která by narušila samotný koncept přístupné válečné hry). Všechno ostatní jsou v podstatě detaily.
A mimochodem - hudba je super. Hlavní téma v žestích je jedno z těch, které ulpí v paměti.
