Lori a Corey Coleovi jsou herní vývojáři, kteří se výrazně zapsali do dějin herního průmyslu především dávnou sérií Quest for Glory. Šlo o unikátní mix point-and-click adventury a RPGčka. Coleovi tak prakticky založili nový herní styl a je jen s podivem, že podobných her vzniklo jen hrstka, a to vesměs až relativně nedávno.
V roce 2018, přesně po dvaceti letech od posledního dílu, vyšlo Hero-U coby duchovní nástupce legendárních titulů a definitivně se ukázalo, že obavy z nepříliš impresivních ranných náhledů hry a obecně z oprašování dávno zašlých titulů nebyly na místě. Hero-U totiž pamětníkům nabízí podobný zážitek jako původní série a k tomu přidává nové elementy.
Příběh se tentokrát odehrává v ostrovním království Sardonia ve škole rogueů (není tu na výběr z různých povolání jako v původní sérii), kde se ocitáte jako sirotek díky penězům tajemného patrona. Každodenní rutina tedy sestává z vyučování, stolování, navazování vztahů se spolužáky, opakování látky, psaní testů apod. Pokud máte zrovna volno, můžete třeba trénovat celkem 15 schopností a dovedností, k čemuž mimo jiné slouží příslušné školní prostory. Platí zde, že opakovaným prováděním různých činností zvyšujete příslušné atributy.
Školné máte sice zaplaceno, ale potřebujete peníze na školní uniformu a nejrůznější rogueovské vybavení, pročež je pro začátek nejlepší vyrazit do hradního sklepení na lov přemnožených krys, za které od místního obchodníka dostanete nějaké drobné. I v tomto díle je tedy nutno bojovat, tentokrát však na tahy, což byl od vývojářů dobrý nápad a souboje jsou zábavnější, a také četnější, než ve starších dílech. Ve sklepení se nachází také spousta zajímavých zákoutí a časem zjistíte, že podzemí hradu tvoří několik rozsáhlých komplexů s různými obyvateli a příběhy. Právě tady mi hra nejvíce připomínala předchozí díly.
Zajímavé je pojetí času. Klasicky se střídá den a noc (ačkoli nejpozději v jednu v noci vás hra pošle do postele, abyste mohli další den vstát do školy). Hra je ovšem rozdělena do 50 dnů po dvou semestrech, takže teoreticky můžete proflákat celé dny a dostanete se na (neúspěšný) konec, ale koho by tohle bavilo! Věřím, že raději budete běhat po extrémně detailně(!!!) popsaném prostředí a hledat různá vodítka či vykecávat ostatní postavy, protože hra vás příliš nevede za ručičku a na vše si musíte přijít sami, což je celkem sympatický, řekněme old school přístup. Při tom hodně záleží, co během hry děláte: jaké máte vztahy s ostatními, jestli jste někomu pomohli či co jste dokázali. To vše se sčítá. Ačkoli stačilo pohořet na úplně posledním školním testu, i když jinak jsem měl splněno, takže nezbývalo než nahrát pozici, napsat správně test a až poté hru úspěšně uzavřít. Veškeré dění je výrazně dynamické a situace se během školního roku průběžně mění. To bohužel znamená i spoustu běhání, i když to k sérii QfG tak trochu patří.
A když jsme u toho běhání, lokace mi přišly až extrémně nepřehledné. Že by staromilští vývojáři pomyslně pomrkávali na hráče, aby zase po letech vytáhli čtverečkovaný papír a jali se mapovat? Žádná mapa totiž ve hře není, což považuji za velké minus, nebo přinejmenším zbytečnost. Mimo to mě odrazoval zdlouhavý začátek. Než jsem se trochu vytrénoval, tak byly souboje docela peklo. Ale uznávám, na začátku jsem se celkem neumětelsky plácal a s vědomostmi, které mám po dohrání hry, bych si zřejmě počínal poněkud obratněji (nebo možná stačilo přečíst manuál). Doporučuju po každém vyučování zajít trochu zaposilovat s činkami.
Další old school odér hře dodalo její minimální zmapování na internetu. Najdete sice hrstku video návodů, ale ty jsou poněkud nepraktické, když v poměrně nelineární hře řešíte nějaký konkrétní problém. Psaný návod jsem nikde věru nenašel, takže je hráč většinou odsouzen na vlastní důvtip, což je jen dobře.
Co jsem ještě nezmínil? Grafika a (především) hudba neurazí, úroveň hromady a hromady textů je velmi vysoká, postavy a situace hodné pamatování, herní doba na adventuru velice slušná, vlastně takové kratší RPG. Povedené. Klasické. Adventurní.
P.S.: Omlouvám se za prapodivné patvary, které vznikly při pokusech o skloňování slova „rogue“ :-)
V roce 2018, přesně po dvaceti letech od posledního dílu, vyšlo Hero-U coby duchovní nástupce legendárních titulů a definitivně se ukázalo, že obavy z nepříliš impresivních ranných náhledů hry a obecně z oprašování dávno zašlých titulů nebyly na místě. Hero-U totiž pamětníkům nabízí podobný zážitek jako původní série a k tomu přidává nové elementy.
Příběh se tentokrát odehrává v ostrovním království Sardonia ve škole rogueů (není tu na výběr z různých povolání jako v původní sérii), kde se ocitáte jako sirotek díky penězům tajemného patrona. Každodenní rutina tedy sestává z vyučování, stolování, navazování vztahů se spolužáky, opakování látky, psaní testů apod. Pokud máte zrovna volno, můžete třeba trénovat celkem 15 schopností a dovedností, k čemuž mimo jiné slouží příslušné školní prostory. Platí zde, že opakovaným prováděním různých činností zvyšujete příslušné atributy.
Školné máte sice zaplaceno, ale potřebujete peníze na školní uniformu a nejrůznější rogueovské vybavení, pročež je pro začátek nejlepší vyrazit do hradního sklepení na lov přemnožených krys, za které od místního obchodníka dostanete nějaké drobné. I v tomto díle je tedy nutno bojovat, tentokrát však na tahy, což byl od vývojářů dobrý nápad a souboje jsou zábavnější, a také četnější, než ve starších dílech. Ve sklepení se nachází také spousta zajímavých zákoutí a časem zjistíte, že podzemí hradu tvoří několik rozsáhlých komplexů s různými obyvateli a příběhy. Právě tady mi hra nejvíce připomínala předchozí díly.
Zajímavé je pojetí času. Klasicky se střídá den a noc (ačkoli nejpozději v jednu v noci vás hra pošle do postele, abyste mohli další den vstát do školy). Hra je ovšem rozdělena do 50 dnů po dvou semestrech, takže teoreticky můžete proflákat celé dny a dostanete se na (neúspěšný) konec, ale koho by tohle bavilo! Věřím, že raději budete běhat po extrémně detailně(!!!) popsaném prostředí a hledat různá vodítka či vykecávat ostatní postavy, protože hra vás příliš nevede za ručičku a na vše si musíte přijít sami, což je celkem sympatický, řekněme old school přístup. Při tom hodně záleží, co během hry děláte: jaké máte vztahy s ostatními, jestli jste někomu pomohli či co jste dokázali. To vše se sčítá. Ačkoli stačilo pohořet na úplně posledním školním testu, i když jinak jsem měl splněno, takže nezbývalo než nahrát pozici, napsat správně test a až poté hru úspěšně uzavřít. Veškeré dění je výrazně dynamické a situace se během školního roku průběžně mění. To bohužel znamená i spoustu běhání, i když to k sérii QfG tak trochu patří.
A když jsme u toho běhání, lokace mi přišly až extrémně nepřehledné. Že by staromilští vývojáři pomyslně pomrkávali na hráče, aby zase po letech vytáhli čtverečkovaný papír a jali se mapovat? Žádná mapa totiž ve hře není, což považuji za velké minus, nebo přinejmenším zbytečnost. Mimo to mě odrazoval zdlouhavý začátek. Než jsem se trochu vytrénoval, tak byly souboje docela peklo. Ale uznávám, na začátku jsem se celkem neumětelsky plácal a s vědomostmi, které mám po dohrání hry, bych si zřejmě počínal poněkud obratněji (nebo možná stačilo přečíst manuál). Doporučuju po každém vyučování zajít trochu zaposilovat s činkami.
Další old school odér hře dodalo její minimální zmapování na internetu. Najdete sice hrstku video návodů, ale ty jsou poněkud nepraktické, když v poměrně nelineární hře řešíte nějaký konkrétní problém. Psaný návod jsem nikde věru nenašel, takže je hráč většinou odsouzen na vlastní důvtip, což je jen dobře.
Co jsem ještě nezmínil? Grafika a (především) hudba neurazí, úroveň hromady a hromady textů je velmi vysoká, postavy a situace hodné pamatování, herní doba na adventuru velice slušná, vlastně takové kratší RPG. Povedené. Klasické. Adventurní.
P.S.: Omlouvám se za prapodivné patvary, které vznikly při pokusech o skloňování slova „rogue“ :-)
Valheim
Pro: Unikátní herní styl, kvalitní texty, pamětihodné postavy a situace
Proti: Místy zdlouhavé a repetitivní, nepřehledné prostředí, přespříliš běhání po lokacích