Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Field of Glory: Empires - Persia 550 - 330 BCE

  • PC 85
Není úplně zvykem začínat datadiskem, ale v případě Field of Glory: Empires to dává smysl, neboť doba, kdy se z Persie stala jedna z největších říší světa, a kdy se s ní střetli Řekové, předchází časově době Římských expanzí, kterým je určena hlavní hra. Kampaň, kterou tento datadisk nabízí, není přitom nikterak krátká, a obzvláště, pokud ještě neovládáte dobře pravidla, vás čekají desítky hodin pečlivého plánování, jak spravovat vaši vlastní říši. Vaši sousedé jsou totiž proradné bestie, kteří vás napadnou okamžitě, pokud se ve vašem vládnutí projeví trhliny.

Field of Glory: Empires (FoGE) patří do rodu tzv. grand strategií, kterými je dnes známý hlavně Paradox. Možná už méně hráčů ví, že deskovou hru z roku 1993, podle které je navržena Europa Universalis vymyslel Philippe Thibaut, jeden z hlavních designérů vývojářského studia AGEOD, od kterého FoGE pochází (nutno dodat, že Thibaut již nyní působí ve studiu Avallon Digital). Nejedná se tedy o žádnou kopii paradoxích her, ale na jejím designu je poznat hluboká vývojářská zkušenost. Jedná se např. o originální koncept kultury, dekadence, civilizačních stupňů a úpadku, který vším prorůstá, a pokud nebudete hledět na vyvážený poměr kultury a dekadence, začne vaše říše upadat, budou vás čekat penalizace a z toho plynoucí boj o každý tah. To se bohužel stalo i mě, když jsem se rozhodl hrát za Makedonii, ale po prvopočátečních úspěších jsem se kvůli ještě nedostatečné znalosti pravidel (manuál má 200 stran) propadl v žebříčku a proměnil se v tzv. staré království (a do toho dekadentního chyběl už jen kousek). Musel jsem tak čelit vzpourám ve vlastním království, nájezdům a invazím barbarů ze severu a teprve po tučných darech a pečlivém diplomatickém plánování kooperací a aliancí, vzdání se některých dobytých území, ale zároveň i postupných (a nelehkých) expanzí na severní pobřeží Černého moře, do Kartága a nakonec i do Egypta, své království ustabilizovat a nakonec jej změnit i v monarchii (nejvyšší, třetí úrovně - říše - jsem ale již bohužel nedosáhl). Kvůli tomu jsem také nemohl vyhlásit válku Persii a pokusit se položit ji na kolena. Škoda. Chybělo mi možná tak padesát let, obzvláště proto, že se vlády v roce 346 př. n. l. ujal vlády nad mojí monarchií vládce s vlastnostmi Alexandra Makedonského...

Samotné hraní se dělí do několika hlavních úkonů - jednak se budete muset starat o vaše regiony (a později i provincie) a rozdělovat vaši produkci mezi jídlo, infrastrukturu, peníze a kulturu; plánovat výstavbu nových budov, které vám budou přinášet specifické benefity (je jich přes 400 a nabízejí se náhodně); budovat (velmi originálně pojatou) obchodní síť; budovat diplomatické vztahy; a v neposlední řadě rekrutovat armádu a expandovat. Souboje je možné řešit automaticky přímo ve FoGE nebo, pokud vlastníte hru Field of Glory II (FoGII), můžete boje exportovat do ní. Druhá možnost zní lákavě, ale abyste byli efektivní, musíte FoGII opravdu dobře zvládat a navíc vám hraní zabere řádově mnohem více času. Souboje přímo ve FoGE jsou totiž automatické, takže to, co jinak trvá pár vteřin, může ve FoGII trvat třeba dvě hodiny. Tuto možnost ocení tedy spíše ti hráči, kteří již mají obě hry v malíku a hledají další výzvy. Soubojový systém ve FoGE je totiž jinak velice propracovaný a soběstačný, jednotek je veliké množství (včetně těch bonusových, které získáte vytvořením provincií) a taktizování v závislosti na regionálním terénu, dostupném zásobování, benefitech vašich velitelů a hledání slabých míst protivníka se nevyhnete. Rozhodně totiž neplatí, že velká armáda porazí vždy tu malou, neboť do boje proti sobě vstupuje vždy jen určité množství jednotek v závislosti právě na terénu či situaci (jste limitování tzv. čelní linií), takže vaší mohutné armádě neobratných hoplítů mohou nakopat barbaři v hlubokých lesích velice snadno zadek. Uváženou kompozicí vaší armády je tak možné porazit i mnohem silnějšího protivníka.

Nebudu zabíhat už do dalších detailů, jen uvedu, že datadisk přináší navíc tzv. regionální volby, což jsou speciální rozhodnutí, kterým např. můžete v některých regionech rekrutovat několik jednotek navíc, vyhlásit panhelenské hry (a tím si naklonit nějaký řecký národ), nebo třeba zabrat nějaký vzdálený neobsazený region u moře. V regionech mohou být také určité "nepříjemnosti" jako třeba skály, močály, nemoci a sekty, které vám budou život v regionu komplikovat a kterých se lze sice zbavit, ale je to částečně o štěstí (většinou o tom, zda vám v regionu "padne" budova, která "nepříjemnost" může s určitou pravděpodobností zrušit).

Přestože je Field of Glory: Empires skvělá hra, obsahuje bohužel i nedostatky. Tou největší je asi zvláště v pozdějších částech hry zdlouhavý micromanagement budov a přerozdělování obyvatel. Hra sice nabízí možnost řídit vaše království automaticky přes provincie, ale ty jednak nemůžete vytvořit ze všech vašich regionů (jen pokud jich máte z dané provincie obsazeno nadpoloviční množství) a navíc automatická správa neřeší úplně dobře specifické problémy některých regionů v rámci provincie, takže, abyste se vyhnuli nárůstu dekadence či poklesům loajality a z toho plynoucím vzpourám v regionu, budete nakonec většinu regionů stejně spravovat ručně. I obchodní síť, která je postavená na potřebném a benefitním zboží vyžadovaných budovami, a která je jinak hezkou minihrou, se postupně stane zbytečně zdlouhavou. Chtělo by to nějaké rádce, kteří by se vám později o tyto věci efektivně starali. Další problém FoGE je, že nabízí pouze jednu možnost, jak vyhrát, a to jsou tzv. legacy points. Ty získáváte jednak z dobytých cílů, kultury, neobvyklých staveb, rozhodnutí, ale i tím, že dokážete vládnout upadající říši. O tyto body již nepřijdete, takže i kdyby se vaše říše rozpadla, tak se ve výsledném žebříčku můžete umístit poměrně vysoko. To je dobrá myšlenka, ale pokud se vlády nad antickým světem chopí hegemon typu Persie a uteče vám, nezbývá vám, než se smířit s nějakým nižším umístěním. Budete tak hrát desítky hodin u vědomí toho, že vás čeká přinejlepším bronzová medaile (jako se to stalo mě s 5.000 body. Persie zvítězila s obrovským náskokem 27.000 bodů a Egypt, který jsem sice na konci dobyl, si stihl za dobu hry nasbírat 9.000 bodů a umístil se tak přede mnou). Líbilo by se mi, kdyby nad tímto žebříčkem byla nějaká RPG vrstva, podobná např. té v Princess Makeru, tedy možnost více různých konců, dle toho, jak konkrétně vaši říši spravujete. Dostavilo by se tak zadostiučinění i tehdy, pokud byste jinak na body prohráli (po dobytí Egypta už svým způsobem pro mě nemělo smysl hrát dál, ale naštěstí byl brzy konec).

Navzdory těmto chybkám vám nemůžu Field of Glory: Empires nedoporučit. Čeká vás vskutku grandiózní cesta dějinami s velkým množstvím minuciózních pravidel, které vytvářejí malé i velké příběhy v rámci antického světa. Chcete být jako Alexandr Makedonský a dobýt Persii? Nebo zvrátit dějiny a za Athény zvítězit nad Spartou v peloponéských válkách? Nebo naopak za Persii přeci jen Řeky porazit? Za Etrusky ovládnout Řím a sjednotit Itálii? Vybudovat z Kartága obchodní impérium? Nebo v úplně jiné části světa budovat svou říši za jeden z nespočetných nárůdků, které jinak zavál čas a o nichž víme jen z kusých vyprávění pradávných historiků? Ve Field of Glory: Empires tu možnost dostanete. Vždy však budete čelit hrozbě, že i tu největší a nejslavnější říši může nakonec čekat rozpad a zánik a příchod barbarů...

Pro: koncept kultury, dekadence a civilizačních úrovní, velká variabilita, přehledná mapa, historická přesnost, obchodní systém potřebného a bonusového zboží, propracovaný bitevní systém, funkční diplomacie, export bitev do FOGII, skvělý manuál, vyváženost

Proti: náhodný výběr budov, přílišný pozdější micromanagement a tedy zdlouhavost

+9