„Stygian není o tom vyhrát, ale vydržet.“
Přesně tohle vám hra říká v jednom ze svých tipů během načítací obrazovky a podle mě to dokonale vystihuje, co vás během hraní čeká. Budete krvácet, budete trpět, a pokud vám během vašeho dobrodružství jenom trochu přeskočí, můžete se považovat za šťastné.
Ocitáte se ve městě Arkham, uvězněném v neznámém světě. To proč, jak a kdo, to vám nikdo neřekne. Jste sami, a pokud chcete zjistit pravdu, budete se muset postavit tomu nejhoršímu, co před vás může město postavit. Monstra, kultisté, nevysvětlitelné jevy nebo samotní obyvatelné města, kteří už dávno nemají všech šest pohromadě. Navíc je dost pravděpodobné, že se k nim v nejbližší době přidáte.
Nejsem žádný velký fanda děl H. P. Lovecrafta, ale Stygian: Reign of the Old Ones, si okamžitě získalo mou pozornost svou atmosférou. Všechno je špinavé, ponuré a kam se podíváte, tam vidíte zoufalství, beznaděj a hromadu šílenství. Příběh není špatný, celkem mě i bavil, ale jak jsem se pomalu blížil ke konci, zdálo se mi, že ho tvůrci poněkud uspěchali. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno a já byl z toho všeho tak nějak zmatený.
Hra je RPG, které vám dává celou řadu možností, jak postupovat a řešit jednotlivé problémy. To vše ještě doplněné tahovými souboji, které v závislosti na vašem přístupu nemusíte skoro ani podstupovat.
Hned na samém začátku vás čeká tvoření postavy, které je celkem originální. Například takový věk, který je ve většině hrách slouží spíše kosmetický detail, má zde vliv na vaše statistiky a dovednosti. Ano, mladá postava je silná a vitální, ale zase postrádá zkušenosti. Stará má zase na své straně léta praxe, není však už nejmladší, což se podepsalo na jejím fyzickém stavu. Nebo se můžete rozhodnout jít zlatou střední cestou, kde nemáte žádné výrazné bonusy ani postihy.
Další zajímavou možností tvorby, je víra vaší postavy. Ta vám do jisté míry určuje, jak byste měli hrát. Můj kriminálník byl například materialisticky založený, tudíž se z každé situace snažil vytřískat, co to šlo. Jistě, možná jsem si nezískal obdiv některých lidí a spoustě dalších jsem lhal, ale náboje si za dobrý pocit nekoupíte. Kromě samotného roleplaye má dodržování vašeho přesvědčení také pozitivní vliv na vaší příčetnost.
Povolání jako takové zde nenaleznete, místo toho tu jsou archetypy, kterých je celkem osm. Každý má své silné stránky a případné bonusy. Některé se týkají vybavení, jiné charaktery mají do začátku rovnou společníka. Jak svou postavu budete hrát, je ale čistě na vás. Nikdo vám nebrání hrát vojáka jako specialistu na pušky, nebo třeba jako plíživého řezníka se sekerou.
Hratelnost samotná se skládá především z prozkoumávání samotného města a odhalování jeho tajemství. Pomalu rozplétáte jednu záhadu za druhou, abyste si později uvědomili, že to možná nebyl ten nejlepší nápad. V závislosti na vaší postavě si pak zvolíte pro vás nejlepší cestu. Budete se plížit tiše jako stín, nebo se zkusíte z problémů raději vykecat. Někdo dává třeba přednost okultním uměním, zatím co jiní se raději spolehnou na svůj věrný šestiraňák.
Možností, jak už jsem se zmínil, je tu hodně. Souboje jsou jednou z nich, ne vždy jsou ale tou nejlepší volbou. Někdy se vyplatí spíše utéct a zbytečně neriskovat fyzickou, či mentální újmu. Obzvláště na to druhé se tady hraje hodně.
Mysl je něco křehkého a hra bude dělat vše pro to, aby vám jí co nejvíc poškodila. Tady nejste žádným otupělým superhrdinou, ale obyčejnou lidskou bytostí. Každá děsivá událost, každé zohavené tělo, dokonce každý střet vaší postavu traumatizuje a okrádá jí o její příčetnost. Kromě normálních zkušeností pak sbíráte ještě negativní body, díky kterým můžete získat nějaké postihy. Než dojdete na samotný konec hry, vypěstujete si jednu nebo dvě psychické poruchy. Já sám skončil jako paranoik závislý na lécích a alkoholu, s citovou vazbou na své společníky.
Stygian je RPG jako žádné jiné. Není to dokonalá hra a bezpochyby se tu najde pár vad na kráse, ale na druhou stranu nabízí neokoukané zasazení, řadu možností a zajímavé mechaniky. Věřím, že si hra najde své hráče, ať už z řad fandů H. P. Lovecrafta, nebo mezi těmi, kteří s jeho světem neměli ještě co dočinění.
Přesně tohle vám hra říká v jednom ze svých tipů během načítací obrazovky a podle mě to dokonale vystihuje, co vás během hraní čeká. Budete krvácet, budete trpět, a pokud vám během vašeho dobrodružství jenom trochu přeskočí, můžete se považovat za šťastné.
Ocitáte se ve městě Arkham, uvězněném v neznámém světě. To proč, jak a kdo, to vám nikdo neřekne. Jste sami, a pokud chcete zjistit pravdu, budete se muset postavit tomu nejhoršímu, co před vás může město postavit. Monstra, kultisté, nevysvětlitelné jevy nebo samotní obyvatelné města, kteří už dávno nemají všech šest pohromadě. Navíc je dost pravděpodobné, že se k nim v nejbližší době přidáte.
Nejsem žádný velký fanda děl H. P. Lovecrafta, ale Stygian: Reign of the Old Ones, si okamžitě získalo mou pozornost svou atmosférou. Všechno je špinavé, ponuré a kam se podíváte, tam vidíte zoufalství, beznaděj a hromadu šílenství. Příběh není špatný, celkem mě i bavil, ale jak jsem se pomalu blížil ke konci, zdálo se mi, že ho tvůrci poněkud uspěchali. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno a já byl z toho všeho tak nějak zmatený.
Hra je RPG, které vám dává celou řadu možností, jak postupovat a řešit jednotlivé problémy. To vše ještě doplněné tahovými souboji, které v závislosti na vašem přístupu nemusíte skoro ani podstupovat.
Hned na samém začátku vás čeká tvoření postavy, které je celkem originální. Například takový věk, který je ve většině hrách slouží spíše kosmetický detail, má zde vliv na vaše statistiky a dovednosti. Ano, mladá postava je silná a vitální, ale zase postrádá zkušenosti. Stará má zase na své straně léta praxe, není však už nejmladší, což se podepsalo na jejím fyzickém stavu. Nebo se můžete rozhodnout jít zlatou střední cestou, kde nemáte žádné výrazné bonusy ani postihy.
Další zajímavou možností tvorby, je víra vaší postavy. Ta vám do jisté míry určuje, jak byste měli hrát. Můj kriminálník byl například materialisticky založený, tudíž se z každé situace snažil vytřískat, co to šlo. Jistě, možná jsem si nezískal obdiv některých lidí a spoustě dalších jsem lhal, ale náboje si za dobrý pocit nekoupíte. Kromě samotného roleplaye má dodržování vašeho přesvědčení také pozitivní vliv na vaší příčetnost.
Povolání jako takové zde nenaleznete, místo toho tu jsou archetypy, kterých je celkem osm. Každý má své silné stránky a případné bonusy. Některé se týkají vybavení, jiné charaktery mají do začátku rovnou společníka. Jak svou postavu budete hrát, je ale čistě na vás. Nikdo vám nebrání hrát vojáka jako specialistu na pušky, nebo třeba jako plíživého řezníka se sekerou.
Hratelnost samotná se skládá především z prozkoumávání samotného města a odhalování jeho tajemství. Pomalu rozplétáte jednu záhadu za druhou, abyste si později uvědomili, že to možná nebyl ten nejlepší nápad. V závislosti na vaší postavě si pak zvolíte pro vás nejlepší cestu. Budete se plížit tiše jako stín, nebo se zkusíte z problémů raději vykecat. Někdo dává třeba přednost okultním uměním, zatím co jiní se raději spolehnou na svůj věrný šestiraňák.
Možností, jak už jsem se zmínil, je tu hodně. Souboje jsou jednou z nich, ne vždy jsou ale tou nejlepší volbou. Někdy se vyplatí spíše utéct a zbytečně neriskovat fyzickou, či mentální újmu. Obzvláště na to druhé se tady hraje hodně.
Mysl je něco křehkého a hra bude dělat vše pro to, aby vám jí co nejvíc poškodila. Tady nejste žádným otupělým superhrdinou, ale obyčejnou lidskou bytostí. Každá děsivá událost, každé zohavené tělo, dokonce každý střet vaší postavu traumatizuje a okrádá jí o její příčetnost. Kromě normálních zkušeností pak sbíráte ještě negativní body, díky kterým můžete získat nějaké postihy. Než dojdete na samotný konec hry, vypěstujete si jednu nebo dvě psychické poruchy. Já sám skončil jako paranoik závislý na lécích a alkoholu, s citovou vazbou na své společníky.
Stygian je RPG jako žádné jiné. Není to dokonalá hra a bezpochyby se tu najde pár vad na kráse, ale na druhou stranu nabízí neokoukané zasazení, řadu možností a zajímavé mechaniky. Věřím, že si hra najde své hráče, ať už z řad fandů H. P. Lovecrafta, nebo mezi těmi, kteří s jeho světem neměli ještě co dočinění.
Eternights
Pro: Atmosféra, možnosti tvorby postavy
Proti: Občasné bugy, závěr hry