S hrami od Amanita design mám nulovou zkušenost. Myslím, že o hře jsem poprvé slyšela ve Score.
Nejdříve Ori, a teď Creaks. Plošinovky začínám brát vážně. Narozdíl od skákačky Oriho jsem se ale u Creaks více bavila. Hra mi trvala asi 5 večerů, dávkováno po chvilkách, celkem 11 hodin. Párkrát jsem se zasekla a musím přiznat, že jsem potřebovala nápovědu z Youtube. Mně to ale žíly netrhá :-)
Vyhovovalo mi, že hra byla krátká a nápady neotřelé. Využívání nepřátel, z nichž každý měl jiný druh chování, k tomu abych se dostala dál, bylo super. Nic mě nehonilo, neměla jsem stres, a to je to, co od dobré hry očekávám.
Strašně se mi líbila hudba a samozřejmě ručně kreslená grafika. Svým surrealistickým pojetím mi připomínala Švankmajera. A musím říct, že staré půdy, harampádí a zvuky tvořící v zemi "pod žebříky" nový magický svět, to je koktejl přímo pro mě.
Jediné, bez čeho bych se obešla byly Interaktivní obrazy. I když jsem se účastnila všech, co jsem našla, achievmenty hlásí 17% :-D, tak jsem asi koukala blbě, ale ani mi to nevadí. Vyrušovaly mě od hraní a moc nebavily, navíc já se chtěla soustředit na puzzly, které nebyly díkybohu extrémně těžké a zmiňované záseky spíše způsobovaly moje zarezlé mozkové spoje :-)
Další, co kvituju byly chytře rozmístěně savepointy. Když jsem umřela, hra mě vrátila jen o kousek zpět i doprostřed puzzlů. Ani tady nebyl žádný důvod si zanadávat.
V neposlední řadě mě chytl i příběh, já monstra miluju.
A pak ty výtahy...na ty jsem úchyl a tady jsem si jich užila dost.
Perfektní záležitost i pro méně výkonné mašiny.