S typem "randících" her, ke kterému referuje prvních pár hodin hry, nemám žádnou zkušenost. Vpravdě jsem dokonce konzervou, která v tomto typu estetiky vidí kýč. Jsem rád, že jsem v tomhle případě vybočil ze svého standardu. Hra, kterou se Literature Club ukázala být, za to stála. Snad i proto píšu komentář, abych povzbudil podobně smýšlející, tak jako mě povzbudily komentáře ostatních.

Tedy... ...Mám toho na srdci tolik, ale nesmím říct nic :D

Jak bylo řečeno, každý komentář je v tomhle případě spoiler a ten můj má prostý záměr doporučit hru: Doporučil bych ji každému, kdo si dovede užít hru jako nevyzpytatelné médium pro vyprávění příběhu a netrvá na vlastní seberealizaci a kontrole herního světa. Každému, kdo hledá velmi nevšední hororovou, ale snad i obecně herní zkušenost.