Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Hitman

  • PC 85
Série Hitman je jednou z těch, které měly velký podíl na mém hráčském zrání a do jisté míry i dospívání. Díky tomu je mi až zatěžko komentovat jen jeden titul, budiž mi tedy prominuto časté srovnávání napříč díly. Hrál jsem postupně všechny včetně prvního, značně "clunky", ale již tehdy uhrančivého Codename 47. A hned počátkem komentáře nějaký ten statement: Poslední dva díly rebootované série jsou vzato úhrnem to nejlepší, co nám zatím IO Interactive naservírovali.

Není to beze ztrát, není to perfektní, ale je to stále Hitman plus to, co bylo před necelými patnácti lety jen naznačeno, je tu dotaženo, místy k dokonalosti, místy k absurditě nevyhnutelné vzhledem k celému konceptu nenápadně nápadného zabijáka. Experimentální úkrok k filmovosti a linearitě v podobě Absolution zřejmě vývojářům pomohl ujasnit si, v čem byly původní přednosti značky. Kde skončil sandboxový koncept Blood Money (2006), navazuje HITMAN (2016). Jen je tu všeho víc: prostoru k objevování, interakcí s NPC a objekty, cest k odstranění cíle, využitelného vybavení.. Znovuhratelnost je tu obrovská a systém postupného odemykání nových možností a vybavení velmi uspokojivý. Obdivuhodný je taky smysl pro detail mikrokosmu každého levelu, jeho prostředí i vzájemně související příběhy jeho obyvatel. Je to asi klišé, ale tvrzení, že každý level je hřištěm, je opravdu na místě. Hráč skrze opakované plnění mise tráví hodiny pozorováním rutin prostředí, objevováním cest, chápáním souvislostí mezi našimi akcemi a jejich vlivem na události během mise. Až po pár hodinách je schopný vycizelovat vlastní a pro něj perfektní řešení mise. Hitman může a nemusí trpět neduhem přílišné přístupnosti úslužné novým hráčům. Je nezbytně třeba vypnout instinkt (nesmyslnou schopnost rentgenového vidění), upozornění na připravené příležitosti nastavit na minimum a ideálně zkusit experimentovat i s vlastními pravidly (dovolit si jen určité množství uložení, pacifikací, převleků a podobně). Některé z mých osobních výzev se bohudík potkávají s těmi, za které se vývojáři hráče odměňují dobrým ohodnocením (Suit Only, No Evidence...).

Abych jen nechválil: V rámci připravených naskriptovaných "oportunities" musí hráč bohužel skousnout často absurdní momenty, kdy není díky převleku rozpoznán v do očí bijících situacích. Je také nutno přiznat, že série něco málo poztrácela i z toho dobrého ze starších dílů. První tři tituly Hitman nezapomínaly připomínat, že profese vraha bez emocí je koneckonců studený, hnusný úděl. Nejlépe to věděl Hitman: Contracts (2004), jehož atmosféra byla místy téměř hororová. Mise z rumunského blázince, jatek či staroanglického sídla měly skutečně specifickou atmosféru, kde se uspokojení z preciznosti gameplaye mísilo i s pocitem, že tenhle herní svět je znepokojivý, zvrácený a lidem nepřátelský. Fantastickou práci v tomhle směru odváděl soundtrack Jesper Kyda. Díl z roku (2016) na toto dědictví při vší hravosti a exotice zapomíná. Nejde jen o hudbu, která není špatná, ale zkrátka jaksi univerzální, ale i o prostředí. Nejblíže starému feelingu měl snad moment, kdy jsem v nočním Bankokském hotelu plnil první misi kampaně Patient Zero a do uší mi zazněl minimalistický temný klavírní soundtrack. Vibe z Traditions of Trade byl ve vzduchu. To byl snad jediný okamžik. Nechtěl bych další Contracts, ale nějakou misi ponurého střihu bych skutečně uvítal.

Pro: stále Hitman, (znovu)hratelnost a herní doba, možnosti a objevování, level design a smysl pro detail, pestrost misí

Proti: místy absurdita převleků za "příběhové" postavy, výchozí nastavení plné berliček, ztráta původní temnoty

+18