Pokračování jak má být. Po nepříliš povedeném třetím dílu vývojáři zamakali a vrátili sérii tam, kam patří. Hezky do 2D s odemykáním schopností hrdinů.

Pryč je tedy špatná orientace v prostoru, Trine 4 se hraje lehce a znovu nás pošle na povedené pohádkové dobrodružství. Opět tedy procházíme krásným prostředím a řešíme puzzly založené hlavně na fyzice. Díky návratu schopností pak hra nezačne nudit, protože po každé nové abilitě se objeví i nová či složitější hádanka, kde novou dovednost využijeme.

Puzzly nejsou většinou těžké, rozhodně se nejedná o nijak náročnou hru. I tak jsem ale narazil na pár špeků, u kterých jsem se na (delší) chvíli zasekl. Ve čtvrtém díle mi přišel trošku méně využitelný rytíř Pontius, ale může to být mým způsobem hraní. Drtivou většinu hádanek jsem řešil kombem Zoya + Amadeus a vyšlo to. S Pontiem jsem jen občas něco rozbil a zabil. S tím, že dost soubojů jsem vybojoval se samotnou Zoyou.

Nutné také podotknout, že souboje jsou asi jediným velkým záporem hry. Jsou spíše otravné než zábavné a arénové řešení mi nepřijde jako dobrý nápad. V tomto ohledu mi daleko více vyhovoval styl z prvních dvou dílů.

Protože předchozí díl končil otevřeně (on to vlastně ani nebyl konec), docela bych očekával, že ve čtvrtém díle bude příběh pokračovat. A ono houby. Trine 4 má svůj nový příběh, který je opět fajn, ale jak končilo dobrodružství rozvyprávěné ve třetím díle už se asi nedozvíme.

Každopádně se jedná o povedený návrat a selhání v podobě třetího dílu je zapomenuto.