Polda 1 je velká nostalgie, jedna z prvních her mnou hraných na modernějším (tenkrát Pentium 1) počítači. A nejen, že na ní vzpomínám rád, ale když se objevila ke stažení na Google Play, tak jsem si ji i rád zakoupil a znovu odehrál. Zároveň si ale přes moji oblibu (a myslím, že i obecnou známost Poldy) bych úplně do zlatého fondu českých her ho neřadil.
Pokud jde o stylizaci, tak se Polda 1 řadí ke stylu starších adventur (např. Tajemství oslího ostrova) – vše komiksového stylu, hodně zářivě barevné a nepříliš detailní. Nic proti, mám tu grafiku rád, ale jiné adventury byly tou dobu přeci jen o něco dál. Animace obdobně, vizuálně hezké, ale přeci jen trochu primitivní.
Pokud jde o hudbu a zvuk, tak ty se nesou v podobném duchu jako grafika, jednoduše stylizované, nepříliš obsáhlé. Spousta aktivit ani zvuk vlastně nemá. Čím ale hra hodně vybočuje, je dabing. Ten je opravdu profesionální, plný zvučných jmen s Luďkem Sobotou v popředí, Lábusem a Nárožným hned za ním. A tady musím uznat, že ačkoli Sobotu nemusím (od dob scének se Šimkem se z něj stal spíše trapák, než komediant), tak jeho dabing Pankráce v Poldech je opravdu skvělý.
Hraní samotné se nese ve stylu praštěných komiksových adventur, což už ostatně napoví pokroucená postavička hlavního hrdiny. No, hrdiny – přitroublého policisty, který střílí na potkání, používá poněkud nelegální metody vyšetřování a os*****í i šéfovi ženu… Adventurní prvky jsou běžné (sbírání, použití a kombinace předmětů) - bohužel ačkoli na některé kombinace a využití člověk přijde se zdravým rozumem, spousta je natolik praštěných, že bez návodu, nebo úmorného zkoušení všeho na vše a všude se to nedá. To bych viděl asi jako největší obtíž hry. Druhou věcí je, že ačkoli v mé paměti z ranných herních dob působí nekonečně, je po aktuálním zahrání ve skutečnosti docela dost krátká – těch lokací je pár a kdyby člověk netuhnul u těch šílených hádanek, je vlastně docela hned dohráno. Humor hry je všelijaký, někdy je docela (dost) trapný, někdy se člověk opravdu zasměje. Některé fóry reflektují dobu vydání (i když v jedničce je jich pomálu, to spíš následující díly toho hojně využívají), a tím pro nepamětníky úplně ztrácí smysl a kouzlo.
Podtrženo, Poldu mám rád, je to příjemná nostalgie a na to projití mne pobaví, ale že bych to někomu doporučil, jako to si musíš zahrát – tak to asi ne.
Pokud jde o stylizaci, tak se Polda 1 řadí ke stylu starších adventur (např. Tajemství oslího ostrova) – vše komiksového stylu, hodně zářivě barevné a nepříliš detailní. Nic proti, mám tu grafiku rád, ale jiné adventury byly tou dobu přeci jen o něco dál. Animace obdobně, vizuálně hezké, ale přeci jen trochu primitivní.
Pokud jde o hudbu a zvuk, tak ty se nesou v podobném duchu jako grafika, jednoduše stylizované, nepříliš obsáhlé. Spousta aktivit ani zvuk vlastně nemá. Čím ale hra hodně vybočuje, je dabing. Ten je opravdu profesionální, plný zvučných jmen s Luďkem Sobotou v popředí, Lábusem a Nárožným hned za ním. A tady musím uznat, že ačkoli Sobotu nemusím (od dob scének se Šimkem se z něj stal spíše trapák, než komediant), tak jeho dabing Pankráce v Poldech je opravdu skvělý.
Hraní samotné se nese ve stylu praštěných komiksových adventur, což už ostatně napoví pokroucená postavička hlavního hrdiny. No, hrdiny – přitroublého policisty, který střílí na potkání, používá poněkud nelegální metody vyšetřování a os*****í i šéfovi ženu… Adventurní prvky jsou běžné (sbírání, použití a kombinace předmětů) - bohužel ačkoli na některé kombinace a využití člověk přijde se zdravým rozumem, spousta je natolik praštěných, že bez návodu, nebo úmorného zkoušení všeho na vše a všude se to nedá. To bych viděl asi jako největší obtíž hry. Druhou věcí je, že ačkoli v mé paměti z ranných herních dob působí nekonečně, je po aktuálním zahrání ve skutečnosti docela dost krátká – těch lokací je pár a kdyby člověk netuhnul u těch šílených hádanek, je vlastně docela hned dohráno. Humor hry je všelijaký, někdy je docela (dost) trapný, někdy se člověk opravdu zasměje. Některé fóry reflektují dobu vydání (i když v jedničce je jich pomálu, to spíš následující díly toho hojně využívají), a tím pro nepamětníky úplně ztrácí smysl a kouzlo.
Podtrženo, Poldu mám rád, je to příjemná nostalgie a na to projití mne pobaví, ale že bych to někomu doporučil, jako to si musíš zahrát – tak to asi ne.
Pro: Zastaralá, ale svébytná příjemná grafika, humor, dabing
Proti: Místy nelogické a celkově nepříliš dlouhé