Sedmý díl série Wizardry se stal po zásluze legendou. V mém okolí ho pořádně nikdo nehrál, natož aby se dostal až do konce, ale každý o něm dokázal dlouze a zasvěceně hovořit. Ti kdo s ním měli tu čest, vyprávěli hrůzostrašné historky o nesmlouvavé obtížnosti a monstrózní rozlehlosti hry. Měli pravdu.

Tým kolem Davida Bradleyho vzal osvědčené mechaniky ze šestého dílu. Některé vyladil, některé zjednodušil a jiné rozvinul. Ovládání více spoléhá na myš, inventář zobrazuje předměty, a ty se dají položit na zem a znovu sebrat. Série Wizardry nikdy neurčovala grafické standardy, ale VII je opravdu krásná a v porovnání s konkurencí nijak nezaostává. Prostředí by ovšem slušela větší variabilita. Všechna města vypadají stejně, les se nedá rozlišit a skály jsou vyloženě zklamání.

Crusaders of the Dark Savant navazuje přímo na Bane of the Cosmic Forge. Pokud importujete partu z šestky, hra se tomu přizpůsobí a umístí ji na určenou pozici. Pokud máte tu smůlu a ukončíte ji výpravou s Belou, ocitnete se na místě, kde se reálně nedá přežít. Je nutné vynechat úvodní pasáž - cca prvních čtyřicet hodin hry, a plnit úkoly v nejbližším městě. Návratu na standardní začátek teoreticky nic nebrání, ale prakticky je náročnost cesty kombinací sebetrýznění a čirého pekla.

Dobrodružství se odehrává v rozlehlém světě omezeném přírodní bariérou. Z úvodní lokace je možné odejít čtyřmi směry a na třech z nich bude parta vyhlazena. To není podceňování schopností hráče, to je prostě fakt. Buď pracně a namáhavě zjistíte co dělat, nebo prohrajete. A pak to zjistíte a následně prohrajete kvůli něčemu jinému. A pak znovu a znovu. Obtížnost je opravdu vysoká, tažená do nebes desítkami náhodných soubojů a nepřístupností okolí. Přesto jsou boje jednodušší než v předchozím díle, což i mě zní trochu absurdně.

Pravá náročnost hry totiž leží v její adventurní podstatě. Pro postup příběhem je nutné sbírat důležité předměty a používat je na vhodných místech, případně správně odpovídat na otázky. Tenhle koncept je známý z minulého dílu, ale zatímco šestka byla lineární a odehrávala se na hradě a v jeho širším okolí, tak se sedmička rozmáchla na slušnou část planety Guardia a jít se dá kamkoliv. V praxi se tak často stane, že sebou postava tahá bazmek, který využije až za padesát, nebo i více hodin. Případně hráč po zdlouhavém a úmorném průzkumu podzemí zjistí, že zavřené dveře prostě neotevře. Je nutné odejít, nazdařbůh vyrazit do světa, posbírat všechno podezřelé, promlátit se zpátky a doufat, že na překážku zafunguje některý z nalezených předmětů. Nápověda neexistuje a logika se dá uplatnit jen výjimečně.

Wizardry VII není koncipované, aby se dalo projít na první pokus. Pokud nemáte abnormální štěstí, nebo nejste CRPG Addict, bude těch cest potřeba několik. Proto není ostuda použít návod. Vyšel v osmi dílech časopisu SCORE a je v něm podrobně popsaný každý krok. Případně je k dispozici verze z Excalibru číslo 21. Ta zabírá zhruba stránku a půl, není tam zdaleka všechno, ale na základní orientaci stačí. Opravdu doporučuji se do něj občas podívat, nebo podle něj alespoň volit další cestu. Hra je hodně, HODNĚ náročná na pozornost. Když jednou nevyzpovídáte důležité NPC, tak si neposlechnete heslo, které následně nepoužijete někde jinde. Na třetím místě se pak nedostanete do tajné oblasti a v ní se nedozvíte o postavě ukryté na čtvrtém místě. Stačí tyto lokace navštívit ve špatném pořadí a všechno bezelstně minete.

Jiným hrám by to k vystupňování obtížnosti stačilo, ale ve Wizardry jsou i lahůdky jako prakticky neléčitelné škodící stavy. Stalo se mi, že postava onemocněla a zemřela. Po vzkříšení onemocněla znovu a znovu zemřela. Dokud nezískáte kouzlo cure poison, nebo nemáte vzácné lektvary, je jakákoliv otrava smrtelná a zbývá jen nahrání hry. Podařilo se mi spadnout do dungeonu, z něhož vedla jen jedna cesta a tu hlídal Shadow Guardian - téměř nesmrtelný a neuvěřitelně mocný nepřítel. Zůstaly mi tři možnosti. Buď jsem mohl chodit hodiny a hodiny po dungeonu, expit postavy při náhodných soubojích a každých pár levelů ho zkoušet porazit, nebo jsem mohl nahrát zálohovaný save a jít někam jinam, nebo jsem mohl výpravu vzdát. Proto ukládejte často, ještě častěji, pokud možno pořád a ideálně na víc pozic.

K Wizardry VII existuje utilita Cosmic Forge, díky níž je možné pozměnit parametry hry. Něco je chápané jako oprava, něco jako ulehčení a něco jako cheat. Určitě doporučuji zrychlit spaní. Po aplikování bude spánek trvat zhruba pět sekund, čili podobně jako v jiných krokovacích dungeonech. Odpadne tím obrovský neduh šestky a sedmičky, kdy každý spánek trvá úmorně dlouho, a aby měl vůbec smysl, musí se několikrát opakovat.

Pokud zatnete zuby a všechno přežijete, odměnou Vám bude epické dobrodružství v neuvěřitelně bohatém světě. Budete prozkoumávat ruiny dávno padlých měst. Dozvíte se o existenci mocné říše, rozložené náboženskými bouřemi. Stanete se pěšákem ve válce galaktických rozměrů. Budete krást, podvádět a zabíjet ve snaze získat drahocenné indicie. Wizardry VII nedává nic zadarmo, dokonce ani příběh. Je nutné se soustředit a postupně si ho z událostí vydolovat a domyslet. S trochou důvtipu a fantazie prožijete dobrodružství, jaké nabídne jen málokterá hra. A celou dobu budete vědět, že jste jen jedna skupinka v obrovském kotli, který začíná pomalu vřít. Musíte se rvát o úspěch, a pokud selžete, Vaše místo zaujme někdo jiný.

Žádné hře se nevyhnou chyby a za všechny bych zmínil zdlouhavé a nepřeskočitelné textové popisy a dialogy. Zdá se to jako hloupost, ale až během dvou minut pětkrát potkáte bratra T'Shobera, tak si na mě vzpomenete. Únavné trénování plavání a lezení na skály jsem naštěstí postupně vytěsnil z paměti.

Crusaders of the Dark Savant je výjimečná hra, s níž se nemůže měřit téměř nic. Kraluje si ve svém specifickém žánru a pyšně shlíží na zbylé krokovací dungeony. Pokud to s nimi myslíte vážně, určitě ji musíte alespoň zkusit. V šestém díle je minimum opustit hrad. Tady bude stačit, když odejdete z New City s doporučujícím dopisem v kapse.