Hry na Infinity Engine jsem na začátku století zbožňoval. Tedy hlavně Baldury a posléze i Planescape. Na IWD se mi líbila předevšim hudba, náplň hry samotné už méně. Byl jsem tehdy schopen dohrát (po několika neúspěšných startech) jak základní hru, tak i datadisk (první bitva s drakem) i začít Trials of the Luremaster, ale příliš daleko jsem se nedostal. Přesto ve mně vždy zůstala touha dohrát všechny hry na IE. Po letech jsem pak se zaťatými zuby dorazil i IWD 2 a nyní konečně i Trials of the Luremaster.
Nejspíš patřím k minimu hráčú (minimálně zde na DH), pro kterého jsou boje v IE hrách prostředkem, ale nikoli cílem. Neužívám si nějakého taktizování, naopak chci, aby boje netrvaly dlouho, moje postavy nechcípaly, já se nemusel štvát s ochranami, zrychleními, maximálně si tak loknout léčivého lektvaru, prostě aby boje nestály v cestě příběhu. Proto také nižší hodnocení právě na boje zaměřených datadisků TOTSK, TOB a taky samotné série IWD, protože to mě prostě nenaplňuje. Příliš mě to nebralo před dvěma desetiletími a nyní mám pro to ještě méně pochopení.
Bohužel pro mně, přesně o tom je i TOTL - boje, boje, boje, sem tam puzzle, příběh mě nezajímal. Ještě rád jsem si zapnul story mode (hrál jsem Enhanced Edition), nejvíc mi zatápěli spectral warriors v samotném hradě, jinak to celkem šlo. Hrou jsem pak prosvištěl za zhruba 2,5 hodiny, což mi naprosto vyhovovalo. Navíc jsem poprvé v životě hrál s předpřipravenou partou (což přispělo k ještě většímu pocitu odcizení, nepřekvapivě). Na druhou stranu mi nikdo neumřel, což považuji za velké plus...
Pokud vás bavilo IWD (a HOW), TOTL by zklamat neměl.
(Herní výzva 2020: Parťák)
Nejspíš patřím k minimu hráčú (minimálně zde na DH), pro kterého jsou boje v IE hrách prostředkem, ale nikoli cílem. Neužívám si nějakého taktizování, naopak chci, aby boje netrvaly dlouho, moje postavy nechcípaly, já se nemusel štvát s ochranami, zrychleními, maximálně si tak loknout léčivého lektvaru, prostě aby boje nestály v cestě příběhu. Proto také nižší hodnocení právě na boje zaměřených datadisků TOTSK, TOB a taky samotné série IWD, protože to mě prostě nenaplňuje. Příliš mě to nebralo před dvěma desetiletími a nyní mám pro to ještě méně pochopení.
Bohužel pro mně, přesně o tom je i TOTL - boje, boje, boje, sem tam puzzle, příběh mě nezajímal. Ještě rád jsem si zapnul story mode (hrál jsem Enhanced Edition), nejvíc mi zatápěli spectral warriors v samotném hradě, jinak to celkem šlo. Hrou jsem pak prosvištěl za zhruba 2,5 hodiny, což mi naprosto vyhovovalo. Navíc jsem poprvé v životě hrál s předpřipravenou partou (což přispělo k ještě většímu pocitu odcizení, nepřekvapivě). Na druhou stranu mi nikdo neumřel, což považuji za velké plus...
Pokud vás bavilo IWD (a HOW), TOTL by zklamat neměl.
(Herní výzva 2020: Parťák)