World of Xeen vznikl přidáním další kapitoly ke čtvrtému a pátému dílu série Might and Magic. Objasňuje účel nedostupných dungeonů v Clouds of Xeen a definitivně zakončuje celý příběh.

Cestování mezi světy je možné díky zvláštním pyramidám umístěným volně v krajině. Zatímco v Clouds of Xeen jich funguje vícero, vždy jedna u každého města, v Darkside jich je většina zdevastovaných a funkční zůstala jen ta v Castleview. Jakákoliv cesta ze čtvrtého dílu skončí tam a jakákoliv cesta zpět vede do Vertiga.

Díky dostupnému transportu ztrácí smysl hlavní omezení Clouds of Xeen, tedy strop na dvacátém levelu. Při problémech je velice lákavé přejít do temné části světa, nasbírat laciné zkušenosti, vytrénovat se daleko přes limit a pak prožít zbytek čtvrtého dílu jako poznávací zájezd. Darkside of Xeen naopak trpí tím, že úvodní questy absolvuje zocelená parta s kompletním repertoárem kouzel a pokročilým vybavením.

V zásadě existují tři přístupy jak se s tím vyrovnat, a jak už to bývá, ani jeden z nich není ideální. První je projít Darkside of Xeen, hru ukončit a poté začít znovu, postupně projít čtvrtý a pátý díl a na konci si užít bonusový obsah World of Xeen. Výhodou je autentický zážitek ze čtyřky a pětky, nevýhodou je nutnost absolvovat pátý díl dvakrát. Druhá možnost je pojmout hru jako World of Xeen a mezi světy nerozlišovat. Výhodou je pocit epického dobrodružství táhnoucího se přes dvě dimenze, nevýhodou pak pokřivený zážitek z Clouds of Xeen a Darkside of Xeen. Třetí možností je kompromis.

Já jsem to vyřešil tak, že jsem dokončil čistě jen čtvrtý díl, přešel do pátého, tam prodal vybavení a v hospodě si najmul novou partu. Zůstaly mi peníze a krystaly, ale hrdinové nic neuměli, nic neměli a nic nevydrželi, takže jsem si musel všechno pozjišťovat a vybojovat.

Prvních několik hodin jsem hledal cestičky a pracně sbíral zkušenosti, protože pátý díl je relativně složitý. Levelování šlo ovšem docela rychle a postupem času jsem ve většině lokací neměl problém. Dědictví po staré partě mezizím utěšeně rostlo v bance, což se bohatě vyplatilo. Trénování leze do peněz a není problém za jednu návštěvu utratit klidně pár set tisíc zlaťáků. Klerika a kouzelníka jsem vycvičil na stý level a všechny ostatní na sedmdesátý. Pak zdroje vyschly. Hra obsahuje způsob jak donekonečna vydělávat prodejem vybavení a pokud máte dost času a trpělivosti, je to schůdná cesta k zaplacení nenasytného trenéra.

Příběh je vcelku jednoduchý. Po porážce Alamara jsem se vrátil zpět k Pharaohovi. Ten mě pochválil a naznačil mi, že by bylo vhodné osvobodit prince Rolanda, který by si následně vzal za ženu královnu Kalindru. Zbytek vyplynul ze situace. Mimo podzemí hradu Alamar mě děj zavedl do dalších třech dungeonů a nebeské cesty nad Ellingerovou věží. Nebyla to jednoduchá procházka. Moje parta veteránů ji zvládla jen díky několika trikům a taktizování. Kdyby pro nic jiného, tak pro tuto fázi je vhodné mít ve skupině dvě postavy schopné vykouzlit Lloyd's Beacon, čímž se všechno mnohem zjednoduší. Odměnou mi bylo krásné outro.

Pokud hrajete World of Xeen, musíte si intro ke čtvrtému dílu pustit ručně, protože při začátku nové hry se přehraje jen to k pětce. Zápletka pak nedává smysl. Nedivím se že se jím vývojáři nechlubí. Je krátké, prachmizerné a vedle krásných animovaných scén z World of Xeen vypadá jako chudý příbuzný. I po ukončení pětky se mi při úmrtí celé party Alamar maniakálně vysmíval, přestože už byl dávno na pravdě Boží. Asi ze záhrobí.